reklama

Obětoval pubertu i diskotéky. Český supertalent chce do NHL

Myslí jen na NHL. Šestnáctiletý supertalent Pavel Zacha svému hokejovému snu podřídil celý život. Letos by mohl hrát za Liberec extraligu. Myslí jen na NHL. Šestnáctiletý supertalent Pavel Zacha svému hokejovému snu podřídil celý život. Letos by mohl hrát za Liberec extraligu. autor: ČTK
Rozhovor s Pavlem Zachou, šestnáctiletým supertalentem českého hokeje, se kvůli NHL vzdal života běžného puberťáka.

Liberec - Ráno by si měl zahrát hokej, odpoledne běhat za holkami a večer psát domácí úkoly. Jenže život teprve šestnáctiletého Pavla Zachy, v současnosti asi největšího hokejového talentu v Česku, je úplně jiný.

Jeho nesporný hokejový talent, kterým by letos mohl bavit i diváky v extralize, je podmíněn jen dřinou a ničím jiným. 

Zapomeňte na diskotéky a podobné vylomeniny, na tohle není čas. Kvůli tréninkům navíc a pod dennodenním dohledem svého otce, který si ještě před narozením syna usmyslel, že z něj udělá špičkového sportovce, tenhle mladý klučina asi ani nestačil poznat, co je to puberta.

Letos zřejmě vypustí i studium na střední škole, kde by měl nastoupit do druháku. To vše jen kvůli jednomu cíli - hrát NHL

"Že by mě to někdy štvalo? Ne, tahle cesta je pro mě nejlepší," vypráví o své zvláštní výchově český hokejový supertalent Pavel Zacha v rozhovoru s Aktuálně.cz. 

Jeho příběh je teď pouze kousek od cíle. Experti už teď mladíkovi prorokují velkou kariéru. Už za dva roky by po něm mohl některý z týmů NHL sáhnout v prvním kole draftu.

Zacha je v šestnácti letech důležitým členem o dva roky starší reprezentace a letos v létě také bojuje o své místo v kádru extraligového Liberce. Za něj nastoupil ve třetí pětce i během víkendových zápasů Europan Trophy se silnými finskými soupeři.

Co vám třeba táta řekne na víkendové zápasy?
Já myslím, že to nebylo špatné. Dívám se na to ale týmově, protože se poprvé vyhrálo a už jsme to potřebovali. Můžeme být spokojení.

Říkáte my. Hrát v šestnácti letech za áčko extraligového klubu, to musí být výborný pocit, že?
Je to parádní. Hrát v šestnácti letech, to se stává jen málokomu. Já si to moc užívám a navíc dostávám pravidelně hodně prostoru i v European Trophy. Uvidíme, jak mi to půjde dál.

Jeden zápas jste si v přípravě dokonce střihl i velitní lajně s Bartekem a Vampolou. Zaskakoval jste Petra Nedvěda, co vám na to on sám, taková legenda, řekl?
Byl to pro mě zážitek. Hrát s takovými hráči jako je Vampola a Bartek byla krásná zkušenost. Petr mě ale nehodnotil, nejsem si ani jistý, jestli ten zápas viděl. V kabině za mnou ale samozřejmě přišel a říkal, že se na něj můžu kdykoliv obrátit, pomůže mi. Toho si moc vážím, rada od takového hráče, který toho v NHL tolik odehrál, je k nezaplacení.

Co vám zatím v mužském hokeji dělá největší problém?
Hlavně asi to, že jsem v zápase ještě pořád dost nervózní. Hlava na vašem výkonu dělá hodně. A taky bych se měl asi více tlačit do brány, to mně ještě taky chybí.

Náročnější přípravu s muži zvládáte?
Náročnější teda byla, ale myslím si, že mi určitě prospěla. Bylo to mnohem silovější, makali jsme o dost víc než v mládeži.

Když už máte tohle všechno za sebou, asi by se vám moc nechtělo vracet zpátky do juniorských soutěží, co?
Dospělá soutěž mě láká hodně, ale máme další šikovné hráče i v Benátkách. Budu to mít složité. Mezi muže bych se chtěl ale opravdu dostat, už jenom kvůli táty, který se mnou maká od mala. Snad se mi to letos podaří.

Táta vás držel od mala zkrátka, je na vás pořád tak přísný i teď?
Teď, když trávím skoro celý den v kabině áčka s dospělými, beru to více na sebe. Kluci mi radí, ale táta je tady pro mě pořád.

Prý jste ještě nikdy nebyl na diskotéce, to je taky pravda?
Je to pravda. Fakt jsem tam nikdy nebyl. Já na takové věci opravdu nemám čas, soustředím se jen a jen na trénink.

Poslyšte, tohle nezní jako slova klasického puberťáka. To vás takhle tvrdý dril opravdu pořád baví?
Jasně, že mě to občas štvalo, ale že bych se na to vykašlal? O tom jsem nikdy neuvažoval. Tahle cesta je pro mě ta nejlepší, alespoň tak to beru.

Něco na tom možná bude. Říká se, že jste jeden z nejlepších hokejistů na světě v ročníku 97. To se musí poslouchat hezky, že?
Už jsem to párkrát slyšel, je to paráda! Těch hráčů je ale v našem ročníku hodně a já musím pořád makat dál, aby tohle platilo i za pár let.

S tím, co se o vás mluví a píše, musíte cítit i větší tlak. Jak ten humbuk kolem sebe zvládáte?
Větší tlak samozřejmě cítím a uvědomuji si, že mě sleduje více lidí. To mě ale zároveň popodruje a díky tomu na tréninku makám ještě víc.

Jak moc se kolem vás motají skauti? Nelákají vás k odchodu do zámoří?
Na Memoriálu Ivana Hlinky jich bylo hodně, tak jsem snad zahrál dobře (směje se). Z týmového hlediska to byla paráda. Několik let tam přece nebyla medaile a my jsme to zlomili. Je to výborný základ pro blížící se šampionát osmnáctek. Jestli se tam sejdeme ve stejném složení, bude to super. Podle mě budeme mít po letech zase šanci dosáhnout nějakého úspěchu.

Už jste o odchodu do zámoří teda uvažoval?
To víte, že jsme se o tom bavili s tátou i s agentem. Letos mám ale zcela určitě před sebou ještě jednu sezonu tady a pak se podíváme, co pro nás bude nejlepší. Rozhodneme se příští léto asi podle toho, jakou dostanu příležitost v Česku. Kdybych mohl hrát za áčko Liberce, byl bych strašně rád.

reklama