Liberec - Jeho kariéra připomíná jízdu na horské dráze. Problémový hráč, kontroverzní osobnost, magnet na průšvihy, ale také skvělý hokejista, srdcař, bojovník. Všechny tyto přídomky si během svého hokejového života vysloužil v lednu už čtyřiatřicetiletý Radek Duda.

Útočník, který loni zářil v dresu Plzně, zažil v letošní sezoně nepříjemné chvíle. Nejdřív mu nevyšlo angažmá ve Švýcarské Ženevě, za kterou neodehrál ani jeden zápas. Přednost dostali hráči, kteří tým posílili kvůli výluce v NHL. Zamířil tedy do Chomutova, také působení v dresu Pirátů ale skončilo předčasně.

Nyní je Duda, který v lednu dostal u soudu v Karlových Varech tříměsíční podmínku za napadení chodce, Bílým Tygrem a pomáhá zatím poslednímu Liberci zpět na nohy. Po ostrém dvouhodinovém čtvrtečním tréninku si jeden z nejsledovanějších hráčů extraligy udělal čas na exkluzivní a otevřený rozhovor pro Aktuálně.cz.

Váš přesun do Liberce se upekl prakticky ihned po konci angažmá v Chomutově. Jak to probíhalo a měl jste i jiné nabídky?

O jiných nabídkách je teď už zbytečné mluvit, ale každopádně mě potěšilo, že se mi telefon docela rozezvonil. Hodně mě ale oslovil zájem kouče Tygrů Filipa Pešána. Původně jsem předpokládal, že si dám týden volno, budu se věnovat rodině, ale na tuhle nabídku jsem kývl ihned. Když hraješ tak dlouho extraligu, tak Liberec znáš a víš, do čeho jdeš.

Neodradilo vás, že je Liberec na posledním místě extraligové tabulky?

Znal jsem soupisku a věděl jsem, že tým určitě má kvality na to, aby hrál výše. Ty konkrétní problémy, které tým má, poznáš, až když tady strávíš nějaký čas. Pak zjistíš, kde tým tlačí bota.

Co tedy trápí Liberec. Proč není týmem, který v loňské sezoně hrál o čelo ligy?

Je tady kupa práce. Jsme poslední, horší už být nemůžeme, to je jediné pozitivum. Máme sice dva zápasy k dobru, ale to je jen alibismus. Tým je hrozně mladý, není tady zkušenost. A hokejových věcí tady také moc není. Musíme jedině bojovat a odpíchnout se výš. Máme skvělé brankáře, ti to umí zavřít, ale v útoku jsme jaloví, nedáváme góly, na to se musíme soustředit. Být přímočařejší, důraznější, chodit před bránu a nehrát někde v rozích, tam se góly nedávají.

Jak se hráči srovnávají s tlakem, který logicky musel v tak ambiciózním týmu nastat po hrubě nepovedeném začátku soutěže?

Situace je tady hodně vážná a je na každém hráči, aby si to srovnal v hlavě. Jestli tu organizaci má rád, co pro ni chce udělat, co přinese týmu. Jsme prostě na hraně vyřazení, všech zbylých šestadvacet zápasů pro nás bude jako sedmé zápasy v play off. Musíme udělat šňůru vítězných zápasů, abychom se posunuli někam výš. Jestli si někdo myslí, že si tady bude dělat prohazovačky, to ať zapomene, to si mohou dovolit týmy, které mají o třicet bodů víc. Pro nás to bude řehole, teď právě začíná ten pravý hokej. Uvědomit si, že to není jen o tom sem přijít a za hodinu vypadnout. Teď musíš platit tu velkou cenu za to, že jsi hokejista. Musíš tam přinést tu touhu, srdíčko a dělat ty detaily, v těch to celé je.

Nemohu se nezeptat na proslulý incident s Martinem Čakajíkem (v roce 2003 po konfliktu na ledě s libereckým obráncem Martinem Čakajíkem Duda svého protivníka ještě navštívil v kabině, kde došlo k potyčce. Duda vše popíral, ze lži ho však usvědčil záznam z kamery - pozn. aut.). V rozhovoru po prvním zápase s Karlovými Vary jste řekl, že ho pozvete na pivo a vše si vyříkáte. Už něco takového proběhlo?

Je to skoro deset let stará záležitost, je to prostě minulost, je to pryč. Samozřejmě, že vy novináři z toho máte senzaci. Tenkrát to bylo zajímavé a je to zajímavé i teď, když se spolu sejdeme v kabině. Ale je to pryč, jak pro mě, tak pro Martina a teď se tomu můžeme tak akorát zasmát.

Řeší se to nějak v kabině, třeba formou vtípků nebo hecování na tohle téma?

Tak to je jasné, že si kluci někdy rýpnou. Takové častování mám rád, občas si někdo vzpomene a ozve se.

Někde se psalo, že jste dokonce s Martinem Čakajíkem vzdálení příbuzní a že jste kvůli incidentu měl i problém v rodině. To bylo řečeno v nadsázce?

Ne ne, je to pravda. Někdo z rodiny mi to tehdy říkal. Musím se na to Čaka zeptat, přes kolik kolen bychom našli ten příbuzenský vztah. Ale je to možné, moje rodina je rozvětvená až na Slovensku.

Jak jste vnímal ten obrat o 360 stupňů, protože v Liberci vás fanoušci vždycky extrémně nenáviděli, nadávali vám. A po zápase se s Vary (Duda dal v premiéře za Tygry dvě branky - pozn. aut.) skandovali vaše jméno.

Ať hraju kdekoli, tak nikdy nebudu hráč, kterého budou milovat fanoušci soupeře. Vlastní fanoušci mě ocení, ale u soupeře budu vždy trnem v oku. Ale tohle neřeším, prostě ať si každý soudný fanoušek o mě udělá svůj obrázek. Je jeho věc, jestli na mě bude bučet nebo mi fandit. Já se snažím pro tu organizaci, za kterou hraju, odvést maximum, tak abych měl čisté svědomí, že jsem udělal to, co jsem měl. A to mě naplňuje.

Vrátím se ke konci v Chomutově. Byl jste druhý v bodování klubu, přesto zdůvodnění bylo, že nenaplňujete očekávání. Jak jste vnímal tenhle paradox? Nebylo v tom něco jiného?

Když se někde domluvím na smlouvě, tak chci, aby si ta organizace vážila, že jim odevzdávám tu práci, kterou oni mají dostat a že ten hokej miluju, že tam dávám lásku. A samozřejmě, že chci mít nějakou pozici v tom týmu. Něco jsem v hokeji dokázal. Nevím, jestli se to tady v Čechách nenosí, mít nějaký respekt a ocenit, že něco umíš. Nemyslím si, že jsem hráč do třetí nebo čtvrté lajny, to mě nenaplňuje. To může odehrát mladý kluk, který do toho dá víc, než nějaký starý blbec.

Nemám problém, když mě někdo dá do třetí lajny, když chce týmu dát nějaký impuls, ale abych tam hrál deset zápasů, tudy cesta nevede. Proto jsem požádal o výměnu. Nebyl jsem šťastný. Abych jezdil každý den dvě stě kilometrů někam, kde mě to nenaplňuje. Já potřebuju mít nějaký prostor a v Chomutově jsem si připadal nechtěný. Radši jsem odešel, nechtěl jsem dělat problémy, štěkat na sebe přes média nebo něco takového. To je dětinské. Dřív jsem to sám dělal, říkal věci, které jsem neměl. Ale člověk se nějak vyvíjí a zjistí, že je to úplně zbytečné a nepomůže si tím.

Po vašem konci v Chomutově odborníci spekulovali, že o vás už nebude zájem. Mimo jiné kvůli vaší kontroverzní pověsti. Potěšilo vás, že se mýlili?

Myslím si, že nějakou kvalitu mám. Tyhle řečičky, které o mě tihle v uvozovkách odborníci říkají, mě nezajímají. Je úplně zbytečné přes média někomu kazit jméno. Jsou uražení nebo naštvaní, že jsem u nich nebyl spokojen, tak mi špiní jméno. Řeší věci z minulosti, záležitosti osm, deset let staré. Člověk se samozřejmě nějak vyvíjí, jak v osobním tak ve sportovním životě. Myslím, že už jsem udělal dost práce ve svém chování. Beru to tak, že tihle lidé jsou ubozí zoufalci. To nejsou atributy, které by mě měly poslat dolů, nebo bych měl být naštvaný. Je to ubohé, ať mě soudí za to, co hraju, jaké výkony předvádím, a ne jakou mám pověst.

Takže máte pocit, že vaše kontroverzní pověst není úplně zasloužená a trochu se v médiích zveličuje?

Co si budeme povídat. Nějakou mou pověst jste vytvořili vy novináři. Já jsem vám samozřejmě svým chováním dal záminku, abyste o mě mohli psát. Ale toho už se potom prostě nezbavíš, to s tebou pojede. Proto říkám, ať si na mě každý člověk udělá svůj názor.

Tady v Liberci jsme se domluvili na smlouvě na měsíc, ať tady poznají, jaký jsem. A když mě pak nebudou chtít, tak odejdu, popřejeme si hodně štěstí, půjdeme dál. Lepší než podepsat smlouvu do konce sezony a potom tady na sebe koukat skrz prsty nebo štěkat přes média. Tudy cesta nevede. Hraju pro lidi, nemám rád prohry, dělám svou práci, hraju hokej, který umím, který mě někam dotáhl. A jestli se to někomu nelíbí a myslí si, že jsem kontroverzní, tak ať si to myslí dál.

Když se člověk podívá do vašeho životopisu, je tam Sparta, zámoří, Plzeň, Slavia, Rusko, Švédsko, Finsko, Švýcarsko, Budějovice, Chomutov a teď Liberec. Je ještě nějaký klub, za který byste si rád zahrál? Táhne vás to ještě do zahraničí?

Za ta léta jsem něco procestoval a teď už bych rád spojil své jméno s nějakou organizací dlouhodobě. Někde se usadit, třeba pomáhat vychovávat mladý kluky. Ale v té naší práci je to tak ošemetné, že tady neexistuje, že bys podepsal nějaký dlouhodobější kontrakt. Když ho podepíšeš, tak se najde nějaký trouba, kterému to začne vadit, začne ti házet klacky pod nohy a bude hledat kličky, jak tě dostat z týmu. Tak to chodí v českém hokeji.

Mladí, kteří berou relativně menší peníz, mohou podepsat tříletou nebo pětiletou smlouvu. Ale když bereš větší peníze, to už majitel musí mít odvahu, podepsat tě na delší období. To je celý kámen úrazu. V Chomutově jsem podepsal na tři roky a pak najednou se mě chtějí zbavovat. Nechci nikomu dělat problémy, sbalíš se a jdeš dál. Nechci se s nikým soudit, hádat se o peníze. Prostě miluju hokej, to je to hlavní.