reklama

Čtvrt století od zrodu zlaté éry. Vsetín šokoval ligu, peníze roztočil až později

Před 25 lety porazil Vsetín ve finálové sérii hokejové extraligy Zlín 3:1 a získal první ze šesti titulů. Před 25 lety porazil Vsetín ve finálové sérii hokejové extraligy Zlín 3:1 a získal první ze šesti titulů. autor: ČTK
Před 25 lety porazil Vsetín ve čtvrtém finálovém utkání hokejové extraligy Zlín 2:1 v prodloužení a získal první ze svých šesti titulů. Začala zlatá sklizeň, během níž se na Valašsku vystřídalo mnoho českých reprezentantů. Avšak v roce 1995 ještě podstatnou část mistrovského kádru tvořila parta jinde nechtěných hráčů.

Roman Čechmánek byl brankář, jehož hvězda teprve pozvolna stoupala vzhůru, Josef Beránek a Tomáš Sršeň odehráli ve Vsetíně jen část sezony, byť Sršeň výraznou měrou pomohl také v play off. Rusové Alexej Jaškin a Andrej Galkin byli po příchodu velkou neznámou.

Kvůli jménu se mu v Rusku smáli, před Crosbym dal Pivko přednost extralize Kvůli jménu se mu v Rusku smáli, před Crosbym dal Pivko přednost extralize Čtěte zde

Až v příštích letech vedení přivedlo tahouny Martina Procházku s Pavlem Paterou, Michala Broše s Janem Tomajkem, a zejména šéfa Jiřího Dopitu. První mistrovský kádr se ale semkl kolem Antonína Stavjani a Rostislava Vlacha, který hrál ještě v letech 1992 a 1993 třetí německou ligu.

"Drtivá většina kluků byli odložení hráči Zlína: Zbyněk Mařák, Miroslav Stavjaňa, Michal Tomek, Luboš Jenáček a mnozí další," jmenuje tehdejší generální manažer Vsetína Petr Husička. "Navíc v týmu zůstalo hodně hráčů, kteří si v roce 1994 sami uhráli postup z první ligy," připomíná.

"Do sezony se šlo s tím, že uvidíme, jak nám to půjde. Jednoznačným cílem byla záchrana, na titul s námi nikdo nepočítal. Sázkové kanceláře možná měly vypsaný kurz, ale určitě si nás nikdo nevsadil," usmívá se Antonín Stavjaňa, který přišel jako velká posila do ještě prvoligového klubu.

Vracel se ze švédského HV71 coby ostřílený reprezentant, mistr světa a olympionik, a před mateřským Zlínem dal přednost Vsetínu. "Převážilo hlavně to, že jsem si chtěl zahrát s bráchou Miroslavem. A když jsme postoupili do extraligy, bylo jasné, že v klubu zůstanu," vzpomíná.

První ligu v sezoně 1993/94 klub z Valašska naprosto opanoval. Ačkoliv před startem ročníku necílil tvrdě na postup, suverénně prošel baráží a po třech letech ve druhé nejvyšší soutěži se poprvé posunul mezi elitu.

Zkraje první extraligové sezony však žluto-zelený nováček platil krutou vstupní daň. Úvodní vítězství zaznamenal až v šestém kole v Kladně. "Tam už fungovala formace Procházka, Patera a Otakar Vejvoda, navíc jsme se zdrželi na cestě. Přesto jsme vyválčili výhru 2:1," vybavuje si Stavjaňa.

"Ty teď rozvážíš jídlo?" Kanaďany překvapuje u dveří hvězdný kurýr Kaberle "Ty teď rozvážíš jídlo?" Kanaďany překvapuje u dveří hvězdný kurýr Kaberle Čtěte zde

Doma uhrál Vsetín několik nerozhodných výsledků a Lapač až v 11. kole poprvé zažil příchuť extraligového vítězství v zápase proti Litvínovu. "Byl to i díky částečné výluce v NHL turbulentní ročník a soupisky se docela měnily, ale nikoho nenapadlo, že budeme dominovat," říká bývalý bek.

Vsetínu pomohl v 16 zápasech zmiňovaný Beránek, nicméně potom se zámořská soutěž opět rozběhla a tehdejší reprezentační útočník odešel. "To už jsme však byli na koni. Hráči nasbírali potřebné zkušenosti a celý mančaft perfektně šlapal," doplňuje Stavjaňa.

Jste vesnice a máte šílený stadion

Klub vystupující v první extraligové sezoně pod názvem Dadák nakonec základní část dokonce vyhrál, čímž konkurenci dokonale vyrazil dech. Už jen kvůli tomu, že zprvu jakožto provinční oddíl čelil lehkým posměškům.

"Jihlavský trenér Jaroslav Holík psal do novin, že jsme vesnice, máme hrozné kabiny a šílený zimák. Každý byl proti nám braný jako favorit, ale za osm měsíců jsme zvedali pohár," pousmál se v seriálu Fenomén Vsetín bývalý útočník a místní rodák Miroslav Barus.

Podobnou historku přidává i Husička. "Když sem poprvé jelo Kladno, ve Vizovicích špatně odbočili a přes Klobouky pokračovali na Trenčín. Bylo více podobných připomínek, ale neřekl bych, že to trvalo dlouho. A náš tým to možná ještě motivovalo," přemítá s úsměvem bývalý manažer.

Nádech retra, tatarák k hokeji a neúnavní fanoušci. Vsetín prožil povedenou oslavu Nádech retra, tatarák k hokeji a neúnavní fanoušci. Vsetín prožil povedenou oslavu Prohlédněte zde

Vsetínští hokejisté naopak dokázali překlopit specifika malého města na svou stranu. "Každý, kdo prošel Vsetínem, na tu domáckou atmosféru rád vzpomíná. Ve Švédsku se o něčem takovém vůbec nedalo mluvit. Navíc tady jsme k sobě měli i jako bývalí hráči Zlína blízko," tvrdí Stavjaňa.

Cizinci na Valašsku zdomácněli

Blízko k hráčům mělo i tehdejší vedení s bývalými hokejisty Oldřichem Šteflem nebo právě Husičkou, který s hráči dopoledne před utkáním dokonce chodíval na led. "Věkově od nás nebyl příliš daleko a hokejové dovednosti pořád měl. Nebyl v tom problém," potvrzuje Stavjaňa.

"Jako malý jsem s hokejem ve Vsetíně začínal kolem roku 1965 a nikdy by mě nenapadlo, že o 30 let později budeme slavit titul. Tím, že jsem tady vyrostl, to pro mě bylo něco neopakovatelného," popisuje Husička, který později působil coby funkcionář i u reprezentace a v jiných klubech.

V základní části extraligy 1994/95 kralovalo vsetínské produktivitě duo bývalých Zlíňanů Mařák s Tomkem. Hned za nimi byl voskresenský rodák Galkin, jenž přišel spolu s Jaškinem. Jak Vsetín na dvojici Rusů přišel?

"Lexu Jaškina nám někdo doporučil, to už si nevzpomínám přesně. A součástí kontraktu bylo pozvání Chimiku Voskresensk na soustředění k nám do Vsetína. Tam se nám zalíbil právě centr Galkin, byť ještě lépe se nám jevilo jeho křídlo Sergej Berezin," vysvětluje Husička.

Berezina nezískal, ten posléze přes Německo zamířil do Toronta a v NHL odehrál celkem sedm sezon. Nicméně Jaškin s Galkinem se vyplatili, první z nich se v Česku dokonce trvale usadil a jeho syn Dmitrij reprezentoval zemi už na dvou světových šampionátech.

Z nejhoršího jsem venku, věří Čechmánek. Se Vsetínem vzpomínal na srdcový hokej Z nejhoršího jsem venku, věří Čechmánek. Se Vsetínem vzpomínal na srdcový hokej Čtěte zde

"Měli jsme ohromné štěstí na cizince. Spolu s Rusy tady byl za mého působení na delší dobu už jen Slovák Bobo (Roman) Stantien a všichni výborně zapadli. Lexa s Bobem doslova zdomácněli," libuje si Husička. Nakonec byli oba u všech šesti titulů, Galkin odešel v roce 1998.

První titul stál čtyřikrát méně než pátý

Vsetín vyhrál první ligu ještě pod patronací místní Zbrojovky, ovšem už v té době hokej finančně podporoval podnikatel Roman Zubík a jeho firma Sezooz založená na byznysu s ropou a lehkými topnými oleji. Bez peněz tohoto mecenáše by se klub možná nikdy nedostal na vrchol.

"Ale první titul byl vystavěný opravdu na skromných podmínkách. O to více si toho ceníme, protože tam byli i hráči, kteří po příchodu hvězd v příštích letech třeba ani nepokračovali v extralize," vyzdvihuje Stavjaňa, jenž působil ve Vsetíně do roku 1998 a extraligu s ním vyhrál čtyřikrát.

"V první sezoně podmínky určitě nebyly nadstandardní," odmítá Husička. "Odešel jsem v roce 1999 po pátém titulu, který stál asi čtyřikrát více než první. Myslím, že v roce 1995 měli v mnoha klubech lepší podmínky, až v pozdějších letech se nejen ve Vsetíně roztáčela finanční kola," říká.

Pozdější přefouknuté financování skončilo v roce 2007 administrativním vyřazením Vsetína z extraligy, Zubík strávil pět let za mřížemi. Nicméně zpět do roku 1995, kdy se Valašsko ponořilo do opojné euforie, neboť pavoukem play off vystoupal vedle Vsetína až do finále také Zlín.

Vsetín oslavil jubileum, ale zůstává svůj. Na Lapači se drží ryzí rodinná atmosféra Vsetín oslavil jubileum, ale zůstává svůj. Na Lapači se drží ryzí rodinná atmosféra Čtěte zde

Ve čtvrtfinále si Vsetín poradil s Litvínovem 3:1, v semifinále vyřadil bez jediné porážky České Budějovice. "Těžili jsme z ohromné síly doma. Na Lapači jsme nemohli prohrát, byla to veliká výhoda," vrací se Stavjaňa k roku 1995. "Doma jsme nezvládli jen první finále proti Zlínu, ale u nich jsme to kompenzovali," dodává.

Vyprodáno? Běž vytisknout další lístky

První finále začalo pro Vsetín tragicky, Zlín vedl na Lapači po dvou třetinách 6:0. Domácí v třetí části alespoň korigovali na 3:6, ve druhém duelu ubojovali výhru 2:1 a následně uspěli také ve Zlíně 4:2. V sérii hrané na tři vítězství stačil Vsetínu v tu chvíli jediný bod k senzaci.

Celý region žil hokejem a oba stadiony se plnily až po střechu. "Zájem o vstupenky, to byl obrovský problém," směje se Stavjaňa. "Lapač je oproti zlínskému stadionu menší, ale bylo to velké derby a myslím, že bychom naplnili i dnešní největší arény," přirovnává.

Vsetínský stadion měl tehdy oficiální kapacitu 5100 diváků, ale nakonec se jich na Lapač vtěsnalo i více. "Ty lidi se nedalo odmítat, snažili jsme se to neřešit. Když přišel pokladník, že je vyprodáno a co má teď dělat, řekli jsme mu, ať natiskne další lístky. Že to takhle zkusíme," přiznává Husička. "Byla 90. léta, dalo se udělat ledacos," dodává nostalgicky.

Čtvrté finále nabídlo vskutku kuriózní pointu. Zlín v třetí třetině vyrovnal na 1:1, ale už po 18 sekundách prodloužení inkasoval klíčový úder. Zlínský bek Pavel Kowalczyk nechal při rozehrávce puk v kaluži vody, což hned potrestal hostující Vlach a překonal brankáře Jaroslava Kameše.

Dopita po čtyřech letech končí na lavičce Vsetína Dopita po čtyřech letech končí na lavičce Vsetína Čtěte zde

Vsetínská střídačka vybuchla nadšením. Hráči vyskákali na led, trenéři Horst Valášek a Zdislav Tabara padli do radostného objetí. "Bylo to moc pěkné. Vůbec jsme neřešili, jak ten gól padl. Způsob, jakým to Rosťa využil, jen ukázal pohodu, jakou jsme měli," podotýká Stavjaňa.

"Jsou to příjemné vzpomínky, ale je strašné, že je to už 25 let. Člověk si to vůbec neuvědomuje," směje se Husička. "Oslavy pak byly hodně bouřlivé a srdečné. Ve Vsetíně k sobě mají všichni blízko, navzájem se znají, a podle toho to také vypadalo," doplňuje tehdejší opora zadních řad.

Začala nadvláda klubu, který opanoval extraligu také v letech 1996, 1997, 1998, 1999 a 2001. Aktuálně se Valaši po restartu v nižších ligách snaží o návrat do nejvyšší soutěže. V první lize budou pokračovat bez trenéra Dopity, s nímž se v pondělí po čtyřech letech rozloučili.

Miroslav Barus a Petr Husička vzpomínají na sezonu 1994/95:

Fenomén Vsetín: První sezona v extralize, ilustrační obrázek. VHK ROBE Vsetín |  38:39
reklama