Třinec jsem sledoval, ale na tribunu jsem radši nechodil, říká Polanský o svém kontroverzním konci

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
24. 6. 2017 14:22
Udělal chybu. V prosinci loňského roku vystoupil třinecký útočník Jiří Polanský před novináře a postěžoval si na osobní neshody s trenérem Kýhosem. Zbytek ročníku strávil po tomto sporu v Oltenu, ve druhé švýcarské lize. Oceláři dodrželi dohodu a po sezoně povolali pětatřicetiletého útočníka zpět. Za Polanského se navíc postavili i fanoušci, a tak má na prahu nového ročníku o motivaci postaráno. "Mám vůči nim extra motivaci a zároveň chci dokázat sám sobě, že na to pořád mám," řekl v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Jiří Polanský
Jiří Polanský | Foto: Lukáš Filipec

Projevuje se na vaší psychice úleva, že můžete být zpět v Třinci?

Mám z toho ohromnou radost. Takovou vnitřní radost, žádnou ješitnou, že bych tady byl zpátky. Ale jsem v klubu, který mám rád a ve kterém chci něco dokázat.

Pohání vás po tom kontroverzním odchodu loni v prosinci nová motivace?

Ano, mám extra motivaci vůči fanouškům, abych jim dokázal, že si vážím toho, jak mě podporovali. Chci jim to vrátit. Mám motivaci vůči vedení, které dodrželo dohodu, a mohl jsem se vrátit zpět. Nesmím zapomenout na rodinu, se kterou tady mimo hokej žijeme plnohodnotný život. Mám ale motivaci i sám za sebe, chci si dokázat, že na to pořád mám.

Tři měsíce jste byl na hostování ve Švýcarsku. Když se nebudeme bavit o hokeji, jak se vám v Oltenu žilo?

Mám štěstí, že jsem byl celou kariéru v Třinci, takže jsem moc štací jinde nezažil. Švýcarsko bylo pro mě změnou, navíc jen na půl sezony. Šel jsem tam s rodinou, kdybych měl být sám, bylo by to mnohem těžší. Ale Švýcarsko je krásná země, potkal jsem velmi zdvořilé lidi. Pár věcí na mě udělalo dojem, kvůli něčemu jsem ale zase rád v Třinci.

Někteří čeští hráči dohrávají kariéru v nižších soutěžích v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. Vy jste si tedy spíše uvědomil, že to není nic pro vás?

Já bych strašně rád hrál v Třinci. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že až mě vyhodí z Třince, půjdu si ještě někam vyloženě zahrát. Vždycky dělám všechno pro to, abych měl další sezonu dobrou a mohl tady zůstat. Nejsem ten typ, že bych se díval na čtyři roky dopředu. V Třinci je takové specifikum, že zde žádný hráč nemá nic moc jistého. Jsou tu hráči, kteří se tlačí na vaše místo, jsou draví.

Na hostování jste šel do klubu, který měl za cíl postoupit z druhé švýcarské ligy. Vypadli jste ve čtvrtfinále, vy jste ale měl v 18 zápasech 23 bodů. Jak hodnotíte hokejovou stránku angažmá v Oltenu?

V základní části jsme měli pár skvělých zápasů, kdy jsem si myslel, že jsme na tom opravdu dobře. Měli jsme i několik výpadků, ale vždy jsme ze z toho dostali. V play off jsme narazili na soupeře, který nám neseděl svou hrou. Šli jsme z pátého místa, oni byli čtvrtí snad jen o dva body, a tak jsme začínali venku. Prohrávali jsme 0:2 a pak už to bylo hodně těžké.

Ve švýcarské soutěži je kvóta na cizince, sám jste mluvil o tom, že na vás má klub mnohem větší nároky. Jak se vám dařilo je plnit?

Byli jsme v týmu tři cizinci a hrát mohli dva. Zpočátku jsme se střídali, potom jsem měl štěstí, že jsem odehrál více zápasů než ti ostatní. Samozřejmě je na vás jako cizince mnohem větší tlak. Když nehrajete výborně, dají vám to najevo. Nejdříve nějakou debatou, ale potom se tlak stupňuje. I spoluhráči od vás čekají více, nahrávají vám více, než by museli. Myslím, že je to dobré pro kluky na začátku kariéry, aby si uvědomili, jaký tlak je na některé hráče v extralize, řeknu například Bednáře. Myslím, že takový klub není na začátku kariéry špatné místo.

Měl jste i jiné nabídky. Jste zpětně rád, že jste se rozhodl pro Švýcarsko? Zahrál jste si pod švédským trenérem Gustafssonem, vyzkoušel si komunikaci v angličtině…

Jsem rád, že jsem dokázal absolvovat porady před zápasem v angličtině, ale ve Švýcarsku používají taky jednoduchou angličtinu, jak tam jsou Francouzi, Italové nebo Němci. Hokejové fráze dávají jednoduché, ne jako když se bavíte s rodilým Kanaďanem. Jsem rád, že jsem potkal tak úspěšného trenéra, který vyhrál se Švédskem olympiádu, mistrovství světa a byl na lavičce i při posledním českém titulu, kdy je naše reprezentace vyřadila v semifinále. Přinesl do tréninku i cvičení, která jsem v Česku neviděl.

Sezona vám skončila koncem února, takže jste sledoval neúspěšné čtvrtfinále Ocelářů proti Chomutovu už v Třinci?

Vrátili jsme se po předkole extraligy, takže jsem viděl, kdo bude hrát s Třincem. Sledoval jsem to v televizi, ale na tribunu jsem nechtěl chodit. Jednak bych byl ještě více nervózní, jednak jsem nechtěl vyvolat nějakou reakci.

Byl pro vás návrat do Třince o to lehčí, že jsou tady lidi, které dobře znáte? Sportovní manažer Jan Peterek a nový trenér Václav Varaďa. Přeci jen, kdyby zůstal Vladimír Kýhos, bylo by to asi složitější…

Já jsem se chtěl vrátit za každou cenu, pokud by byla jakákoliv šance. Stala se chyba, odešel jsem na hostování do Švýcarska, ale vždycky jsem se chtěl vrátit, ne zpřetrhat vazby s Třincem. Samozřejmě jsem rád, že jsou tady trenéři, se kterými jsem hrával. Ale já si trenéry nevybírám. Jsem hlavně rád, že můžu být zpátky.

S Václavem Varaďou jako hráčem jste v Třinci získal titul. Těšíte se na jeho emotivní pojetí v podání hlavního trenéra?

Já už jsem pod ním i hrál, byl jsem u jeho přechodu z hráče na trenéra, když tady byl pan Kalous. Myslím, že je zase o kus dál. Trenér se stejně jako hráč vyvíjí a snaží se v další sezoně o něco nového. Vím, co jako hokejista neměl rád - když někdo něco flinká, dělá něco na padesát procent. Spousta kluků z kabiny už ho taky jako trenéra zná. Při pohovoru před sezonou Venca mluvil s každým hráčem, což je hodně důležité, aby každý věděl, jakou roli v týmu má.

Vzpomínáte si i na Marka Zadinu, který se stal asistentem Václava Varadi? Když vy jste jako junior začínal, on v Třinci končil…

Jasně, pamatuju si ho jak jako hráče, na kterého jsem se chodil dívat, tak jako spoluhráče z kabiny. Marek byl pravé křídlo asi nejlepšího útoku, co tady kdy hrál, s Richardem Králem a Vencou Pletkou. Jim může možná konkurovat jedině lajna Růžička, Bonk, Varaďa.

Jak probíhá letní příprava v Třinci a jaký máte k tomuto období vztah?

Letní příprava se chýlí ke konci, máme před sebou poslední týden. Bude probíhat testování, aby trenéři zjistili, jak jsme se zlepšili a jaké máme svalové přírůstky. Mně osobně letní příprava vůbec nevadí, protože můžete být v kabině bez tlaku a můžete v klidu pracovat na slabých stránkách, které jste cítil během sezony. Někteří kluci mají drobná zranění, takže třeba pracují na tom.

Po dlouhé době změnili Oceláři kondičního trenéra. V čem je příprava s ním specifická?

Děláme hodně silových cvičení, pracujeme na tom, aby byl tým celkově mnohem silnější. To je největší změnou oproti minulu. Cítím se dobře, ale samozřejmě už na konci objemové přípravy přichází trochu únava. Po krátké dovolené už budeme trénovat na ledě a začnou přípravné zápasy. V této části přípravy se musí člověk pořádně rozbruslit, tak aby byl připravený hrát od začátku soutěže naplno, ne že se rozehraje po šesti nebo osmi kolech.

Vedení klubu přišlo po sezoně s novou koncepcí, kdy chce více sázet na mladé hráče a odchovance. To je ale věc, která se nemusí povést hned, co myslíte?

Není to hned, to se nedá změnit z května na červenec. Ti mladší hráči potřebují dospět, zesílit a adaptovat se. Ten přechod není tak rychlý. Výborný je v tomto farmářský klub ve Frýdku-Místku. Je to ohromná pomoc, kluci nemusí jezdit do cizího klubu.

Je otázka, jak to přijme náročné třinecké okolí, které vyžaduje každý rok špičkový výsledek… Nemáte z toho trochu strach?

Nemám z toho strach. Je to taky o těch starších hráčích, kteří by měli mladým pomoct. Dva hráči k sobě dostanou jednoho mladého a přímo na ledě mu poradí, jak má co řešit. Je to o pomoci starších, automaticky. Podívejte se do třinecké historie, kolik hráčů vyrostlo mezi staršími. Hodit mladého spoluhráče do čtvrté pětky, ať tam něco vytvoří, to je těžké. Když mu dáte dobrého spoluhráče, může se to poradit.

Trochu odlehčení na závěr. Kdysi jste hrával na reprezentační úrovni inline hokej, letos je mistrovství světa za pár dní v Bratislavě. Nechystáte se tam?

V Bratislavě už jsem na jednom šampionátu hrál. Ale inline hokej se v posledních letech posunul strašně moc dopředu. Abyste hrál na mezinárodní úrovni, tak se tomu musíte mnohem více věnovat, je tam větší časová náročnost. Raději se budu odpoledne věnovat cvičením, která mi v příští sezoně pomohou na ledě, než abych hrával inline hokej. Před lety to byl dobrý doplněk, ale bylo to v mezích, kdy se to dalo skloubit na půl s amatérismem.

 

Právě se děje

Další zprávy