Třinec - Už v minulé sezoně z toho bylo velké haló. Lukáš Galvas ještě v dresu Ocelářů nastoupil proti svému o dvacet let mladšímu synovi Jakubovi v utkání Třince s Olomoucí. Souboje se opakovaly a v jednom z nich vstřelil Jakub svou první a dosud jedinou extraligovou branku. V aktuálním ročníku ale píše dvojice obránců nový, ještě poutavější příběh.
Vloni byli první dvojicí otec - syn, která kdy v Tipsport extralize nastoupila proti sobě, letos jsou první takovou dvojicí, jež bojuje na společné lodi. "Je to krásný pocit, nikomu se to nikdy nepodařilo. Každé střídání si nesmírně užívám," pochvaluje si Jakub, kterého si v letošním draftu vybralo Chicago, ale zatím se soustředí čistě na výkony v Olomouci, kde sbírá druhý rokem extraligové zkušenosti.
Čtyři zápasy odehráli Galvasovi dokonce v jedné obranné dvojici a vzájemná souhra se podle Jakuba lepší. "Myslím, že se nám hraje dobře, i když jsme zpočátku nevěděli, co od toho čekat." Výjimečná situace přináší svá specifika také do olomoucké šatny, ale zase tak horké to údajně není. "Nepotřebuju si před tátou hrát na slušňáka, jsem takový i normálně," usmívá se vítěz Hlinkova memoriálu z loňského roku.
Jste s tátou v jednom týmu, což je z historického pohledu v extralize vůbec první případ. Jaký je to pocit, zapsat se takhle do dějin?
Samozřejmě je to krásný pocit. Nikomu se to nepodařilo, takže si užívám každé střídání a jsem nesmírně rád, že můžu hrát s tak zkušeným bekem. Pořád mi dává rady, vážím si toho a jsem opravdu šťastný.
V posledních čtyřech kolech jste hráli vedle sebe v jedné obraně. Máte pocit, že se vaše spolupráce lepší?
Ano, už se na ledě více poznáváme. Časem jsme si zvykli, už o sobě více víme. Není to sice takové, jako kdybychom spolu hráli celou sezonu, ale myslím, že se nám hraje dobře.
V prvních zápasech to trochu skřípalo?
Neřekl bych, že nám to skřípalo, ale spíše jsme nevěděli, co od toho čekat. Docela to šlo a byli jsme rádi, že nás trenéři nechali spolu. Musíme makat, aby to tak zůstalo.
Tátu oslovujete v zápase "Galus" stejně jako ostatní spoluhráči. Zvykl jste si na to rychle?
Jo, je to docela v pohodě. Někdy mi to ale přeskočí (smích). Dneska na něho takhle řvali i kluci z Třince. Já jsem raději moc nekřičel, aby se mu to nepletlo.
Jak oslovuje vás?
Říká mi jménem, abychom se nějak rozlišili.
Jak byste vás dva srovnal hokejově? Kde jsou oproti tátovi vaše přednosti a naopak?
Tak Galus, jako táta (smích), je určitě silnější před bránou. Je takový více defenzivní a já mám za úkol podpořit útok, když to jde, vyvážet puky. Snažím se to plnit a takhle se doplňujeme.
Projevuje se přímo v zápase, že má k vám táta pochopitelně blíže než ostatní spoluhráči? Udílí více rad?
Bavíme se na střídačce o situacích, to je jasné. Ale myslím, že je to stejné i s ostatními spoluhráči. To si řekneme opravdu se všemi.
Byl táta vaším hokejovým vzorem, když jste vyrůstal?
Odmalička jsem šel v prvních mládežnických letech za ním. Rozhodoval jsem se mezi fotbalem a hokejem, a podle táty jsem se vlastně rozhodl. Řekl jsem si, že půjdu tou jeho cestou a zkusím být ještě lepší než on.
Dá se hovořit o splněném snu, že teď hrajete spolu? Nebo jste nad tím nikdy ani neuvažoval?
Ani jsem nepomyslel na to, že by tahle šance někdy mohla přijít. Je to hrozně nečekané, zničehonic. Jsem za to moc rád.
V budoucnu byste si mohl zahrát i s bráchou, kterému je jedenáct let…
Doufám, že když bude brácha na sobě makat a neusne na vavřínech, mohlo by to někdy vyjít. Je talentovaný a docela se mu daří.
Říkal jste, že nechcete do šatny tahat rodinné věci, ale nějaká specifika to asi přeci jen má, ne?
To sice jo, ale už jsme si zvykli a zvykli si i kluci. Snažíme se vycházet normálně, ne jako rodinná dvojice. Je to takové týmovější.
Nemusíte si hrát před tátou na slušňáka?
Já jsem takový slušňák i normálně, takže v tomhle nemám problém (smích).
Mohl byste prozradit některé z vtípků vašich spoluhráčů?
Naráželi na takové věci, které bych tady úplně nechtěl rozvádět. Bylo to docela sprosté (smích). Je to osobní, nechci to říkat.
Letos jste úspěšně prošel draftem a v pátém kole si vás vybralo Chicago. Připravujete se, že by mohla v příští sezoně přijít šance?
Hlavně se chci soustředit na tuto sezonu, na každý zápas zvlášť. Cíle mám spíše takové krátkodobé, pracuju na zvýšení hmotnosti. Do budoucna tolik nepřemýšlím, chci být prospěšný týmu tady a teď.
Je pro vás osobně motivací letošní juniorské mistrovství světa v Buffalu?
Na dvacítkách jsem sice kvůli zranění ještě nebyl, ale motivace to je. V létě mi doznívalo zranění, takže mě ještě nebrali, ale budu čekat a možná přijde šance.
Co říkáte na výkony Filipa Chytila v přípravě Rangers? Hrál jste s ním na osmnáctkách, vyhráli jste Hlinkův memoriál…
No koukám na to a moc mu přeju, aby to vyšlo. Udělal těžkou hlavu trenérům, skvěle se mu daří a doufám, že to vydrží.
Překvapilo vás, že se chytil a už tuto sezonu bude možná v NHL?
Chytil se chytil, to je přesné (smích). Určitě, ale on na sobě pracuje celou sezonu, udělal neuvěřitelný skok. Jak říkám, snad to vydrží a budeme mít dalšího výborného českého hokejistu.
Když se ještě vrátíme k extralize, v Třinci jste dal v loňské sezoně dosud jediný gól, dnes jste přidal dvě asistence. Tady se vám daří…
Je to možné, zápasy se mi tady povedly bodově, ale když někomu třeba přihraju do brejku, tak je nejdůležitější, že ten gól dá. Myslím hlavně na tým a jsem rád, že jsme v Třinci vyhráli. Odvedli jsme dobrou práci.
