Obr Jurčina věší na mantinely soupeře Sparty. Někde si dinosaurů váží, směje se

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
21. 1. 2021 6:01
Mohlo se zdát, že v Německu dohrává bohatou kariéru, ale Milan Jurčina zaujal i ve Spartě. Obránce starého střihu, urostlý a tvrdý, patří v 37 letech mezi přední extraligové persony. V 37 letech má úchvatné hokejové CV s adresami v NHL i po celé Evropě, avšak mistrovský titul mu schází. Slovenský obr má stále dost chuti a energie to změnit.
Sparťan Milan Jurčina patří se 193 centimetry a 120 kilogramy k nejurostlejším hráčům v extralize.
Sparťan Milan Jurčina patří se 193 centimetry a 120 kilogramy k nejurostlejším hráčům v extralize. | Foto: ČTK

Po příchodu ze zámoří do Evropy jste říkal, že si chcete hokej hlavně užívat. Jak se vám líbí v české extralize?

Už jsem si ji krátce vyzkoušel v sezoně 2012/13, kdy byla v NHL výluka a hrál jsem za Chomutov. Pak jsem se domlouval s Tampou a Ottawou, ale padlo to a zavřel jsem za sebou všechny brány do Ameriky. Po sedmi letech jsem se do extraligy vrátil a hodně si to pochvaluju. Hraje se tady vyspělý hokej, navíc právě na Spartě je skvělé zázemí, což mi rozhodně přidává na spokojenosti.

V neděli jste v zápase proti Třinci pobavil gólem z vlastního obranného pásma. Vtipkovali jste o tom pak se spoluhráči v kabině?

Ani ne. I takový gól padne, stalo se. Chtěli jsme hrát po vhazování určitý signál a dostat se co nejrychleji do útočného pásma. Škoda, že jsme v tom zápase neuhráli více bodů, nakonec to stačilo pouze na jeden.

Budete to teď častěji zkoušet na branku z takové dálky?

Máte pravdu, že v Třinci jsem na branku mířil, ale ani v koutku duše mě nenapadlo, že by to mohlo projít. A prošlo. Nevím, když budeme podobné signály hrát, můžu to na branku zkoušet. Ale asi ne s tím, že vstřelím gól.

Hokej si užíváte, jste spokojený, na druhou stranu Sparta čeká hodně dlouho na domácí úspěch. Cítíte v klubu velká očekávání?

Vím o tom, že poslední titul Sparta získala před čtrnácti lety. Teď máme velmi kvalitní mančaft a sezona se vyvíjí výborně, jsme první. Ale pořád chceme jít potichoučku, pokorně od zápasu k zápasu, stále tvrdě makat. Teprve jsme v půlce sezony, uvidíme, co bude. V play off budou všichni na stejné startovní čáře, postupně si budeme muset zvyknout na hokej, jaký se v play off hraje.

Vy máte za sebou krásnou kariéru s 451 zápasy v NHL, účastmi na velkých akcích za národní tým a spoustu let v nejlepších evropských ligách. Titul vám však chybí. Je to pro vás i v 37 letech značný hnací motor, vyhrát poslední zápas v sezoně?

Samozřejmě, tak to má každý profesionální sportovec. V týmovém sportu je to hodně ceněné, velice mě to láká. Se Spartou uděláme všechno pro to, aby se nám podařilo vyhrát titul.

Říkal jste, že se v extralize hraje vyspělý hokej. Nezaostává podle vás za KHL, finskou nebo švýcarskou ligou, kde jste působil?

To bych neřekl. Když Češi udělají výběr z extraligy a pošlou ho na Karjala Cup, Channel One Cup nebo tyto podobné turnaje, hrajete s Rusy, Švédy i Finy vyrovnané partie. To je hezký důkaz, že se tady hraje dobrý hokej.

Extraligoví hráči s nejvíce starty v NHL:

1. ROMAN POLÁK (Vítkovice) - 877 (St. Louis, Toronto, San Jose, Dallas),

2. VLADIMÍR SOBOTKA (Sparta) - 599 (Boston, St. Louis, Buffalo),

3. LADISLAV ŠMÍD (Liberec) - 583 (Edmonton, Calgary),

4. MILAN JURČINA (Sparta) - 451 (Boston, Washington, Columbus, Islanders),

5. ANDREJ KOSTICYN (Pardubice) - 447 (Montreal, Nashville).

*Poznámka: Číslo zahrnuje i utkání v play off NHL.

Na druhou stranu český hokej rekordně dlouhou dobu čeká na reprezentační úspěch. Poslední medaile se datuje k roku 2012.

Přiznám se, že to podrobně nesleduju. Na velkých akcích se trenéři snaží stavět týmy z hráčů, kterým se daří, berou posily ze zahraničí. Ale jak už jsem říkal, podle mě se Češi stále mohou měřit s hokejovými velmocemi.

Musel jste si na extraligu dlouho zvykat s vaším osobitým tvrdým stylem hry? Jak vnímáte zdejší metr rozhodčích?

Je to něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Rozhodčí jsou od toho, aby nastavili meze, odkud pokud. My to musíme dodržovat. Když je člověk trochu vyšší jako já, musí si dávat více pozor na ruce, lokty. Musím to respektovat, takový je prostě hokej. Vždy to byl kontaktní sport.

Takže jste nemusel ubrat na tvrdosti?

Hokej zkrátka tvrdý je. Mantinely jsou k tomu, abyste o ně ometli puk nebo abyste na ně přitlačili soupeře. Ano, v některých situacích je třeba ubrat, aby to nebylo moc agresivní, abyste neoslabil svůj tým.

Urostlí hráči vašeho typu v hokeji pomalu mizí, spíš než na tvrdost se sází na rychlost a dovednosti v rychlosti. Vy přesto dokážete ze svých parametrů na ledě učinit výhodu.

Hraju tak celou kariéru, hrál jsem tak i v NHL. Dnes je trend jiný, ale my "dinosauři" jsme pořád někde chtění a vážení. Stále existují mužstva, která chtějí mít ve výběru i takové hráče.

Když jste se vracel z Ameriky, plánoval jste projít co nejvíce soutěží v Evropě. S výjimkou švédské ligy se dá říct, že jste to splnil. Baví vás poznávat nová místa?

Chtěl jsem ochutnat každou kvalitní ligu. Když jsem na podzim 2019 přišel do Prahy, o několik dní později se agentovi ozval švédský klub. Ale už jsem byl ve Spartě asi tři dny, nebylo co řešit. Tady jsem momentálně spokojený, ale líbilo se mi všude. Rád jsem poznával hokejovou kulturu v cizích zemích.

Dá se vypíchnout, kde v Evropě se vám líbilo nejvíce?

Asi nemůžu říct jedno konkrétní místo. Moc se mi líbilo ve Finsku, v Turku a v Raumě. Riga je také velmi pěkné město. To samé se dá říct i o Norimberku, navíc německá soutěž je dost kvalitní, byť jí někteří lidé nedávají velký kredit. Hraje tam hodně Kanaďanů, má dobrou úroveň. Všude jsem poznal nové spoluhráče, nové kamarády.

V NHL vám nejvíce sedl Washington, kde jste si zahrál po boku Alexandra Ovečkina a dalších velkých hvězd?

Sedlo mi to i v Bostonu a New Yorku, krátce jsem hrál i za Columbus. Je pravda, že ve Washingtonu jsme měli opravdu nabouchaný kádr, vkládaly se do něj velké naděje. Když už se dostanete do NHL, není to o tom, že byste si měli nějak vybírat. Servis je tam všude na skvělé úrovni.

Poznal jste v Evropě, co dělají ve Finsku a Německu dobře, že se jim daří vychovávat talentované mladíky a jejich hokej jde nahoru?

V Německu hodně sází na tu kartu, že jejich hráči rostou vedle hokejistů ze zámoří, vedle zkušených borců z NHL. Myslím, že se to vyplácí, odraz dlouhodobé práce Němců byl poznat na olympiádě v Koreji, kde získali stříbro. V Norimberku jsem viděl, jak trenéři, a jsou tam i čeští trenéři, pečlivě pracují s malými dětmi. Tak, aby je hokej opravdu bavil. Finové tvrdě makají v posilovně, pilují bruslení na různých trenažérech. Mají navíc hokejové IQ a v NHL je jich stále více a více.

Co dělají lépe oproti Čechům a Slovákům, kteří pozici mezi špičkou vyklízejí a hokejistů v NHL jim pořád ubývá?

Češi jsou na tom daleko lépe než my, skoro na jedné ruce se dá spočítat, kolik Slováků pravidelně hraje NHL. Co dělat lépe, to je dost citlivé téma a asi to není otázka na mě. Nechtěl bych nikomu mluvit do řemesla, nikomu ublížit. Jednoduše neznám odpověď na tuto otázku.

Vy sám máte ambici věnovat se po kariéře trenérské práci?

To zatím nevím, nepřemýšlím nad tím. Pořád mám v sobě dostatek energie, pořád si chci sám zahrát hokej.

 

Právě se děje

Další zprávy