Co cítíte po prohraném sedmém semifinále?
Bolí to. Nedá se nic dělat, asi bych začal tím, že jsem v první řadě na náš tým hrdý. Od začátku sezony jsme táhli dobře, měli jsme sice nějaké výkyvy, ale zvedli jsme se a dokázali jsme dojít až sem.
Jaká tedy byla z vašeho pohledu celá plzeňská sezona?
Zažili jsme skvělou jízdu už v Lize mistrů, kde jsme se dostali do semifinále. V extralize jsme klepali na brány finále, bohužel se to nepodařilo. Rozhodly maličkosti, Třinec byl trošku šťastnější. V sedmém zápase byla zlomová první třetina.
Kde hledat klíčové momenty celé série?
Těch bylo strašně moc. Vedli jsme po prvních dvou zápasech v Třinci 2:0, ale nikdo nečekal, že to soupeř zabalí. Je to zkušený mančaft. Možná rozhodl pátý zápas v Třinci, kde jsme ještě tři minuty před koncem vedli 2:1 a jim tam spadly dva góly. Myslím, že kdybychom tenhle zápas zvládli, postoupili bychom. Ale makali jsme, nevypustili jsme vůbec nic. Nemáme se za co stydět.
Jak cenné jsou bronzové medaile, které jste dostali?
Teď to bolí, ale s odstupem času si bude každý té medaile vážit. Z osobního hlediska jsem chtěl víc, chtěl jsem do finále. Jenže nebyli jsme ti šťastnější. Rád se na finálovou sérii podívám jako divák.
Změnila se série po prvních dvou zápasech a vašem vedení 2:0?
Určitě. Třinec změnil svou hru, bylo to znát. My jsme reagovali, měnili jsme náš herní systém. Hrajete pořád proti stejnému soupeři, hledají se skulinky, jak soupeře překvapit. Celkově to byla skvělá série, musela se líbit. Gratuluju třineckým hráčům, my máme padla.
V součtu s čtvrtfinálovou sérií proti Olomouci jste odehráli 14 zápasů ve 28 dnech. Jak jste na tom byli na konci se silami?
Odvíjí se to od toho, jak trénujete v létě. My jsme měli natrénováno velice dobře. Extra těžká série proti Olomouci nebyla v semifinále na naší hře znát. Zápasy jdou v rychlém sledu, ale zhostili jsme se toho velmi dobře, po fyzické stránce nebyl žádný problém.
Ptám se i s výhledem na případnou pozvánku do reprezentace. Jaký by byl váš postoj?
To teď nechci vůbec komentovat. Teď si chci hlavně odpočinout, mám toho dost a jsem pomlácený. Chci se dát trochu do kupy a uvidíme, co pak bude.
Po příchodu Jana Kováře vám to společně klapalo v souhře. Jaký byl jeho přínos na cestě do sedmého semifinále?
Obrovský, opakuju to už popatnácté. (úsměv) Přišel v době, kdy jsme to potřebovali jako sůl, a dokázal nás zvednout všechny. Je to výjimečný centr, se kterým mě hra ohromně bavila. Užíval jsem si hokej a bylo pro mě ctí si s takovým hráčem zahrát.
