Borelióza, operace achilovky. Martynek překonal těžký rok, při návratu do Třince slyšel ovace

Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
31. 12. 2017 8:12
Hokejový útočník Rostislav Martynek nastoupil v utkání Třince proti Zlínu a za tým z rodného města si zahrál po více než sedmi letech. Pětatřicetiletý forvard hrál v Českých Budějovicích, získal titul s Litvínovem, ale po roce těžkých zásahů do zdraví byl rád za návrat domů. Oceláři si Martynka stáhli z Frýdku-Místku.
Rostislav Martynek se do kádru rodného Třince vrátil po více než sedmi letech.
Rostislav Martynek se do kádru rodného Třince vrátil po více než sedmi letech. | Foto: Lukáš Filipec

Návrat do Třince jste si asi představoval jinak, že?

Přesně tak. Je konec roku, pro mě to byla ideální možnost ukázat se lidem. Moc mě mrzí, že to nevyšlo. Nehráli jsme podle našich představ.

Co bylo špatně?

Asi pohyb a celkově nasazení. První a druhé třetina se nám nepovedly. Třetí už byla lepší, ale pořád to bylo hodně málo. Dost jsme si řekli i v kabině. Zlín hraje navíc pořád stejně, oni si prostě to vedení dokážou v obraně pohlídat. Teď se to opět potvrdilo.

Hned po vstupu na led fanoušci skandovali vaše jméno. To vás muselo zahřát u srdce, že?

Samozřejmě, bylo to krásné. Něco jsem tady už v minulosti odehrál a jsem rád, že na mě nezapomněli. Moc jim za to děkuju. Chtěl jsem si to užít, je jen škoda, že to nebylo s vítěznou tečkou.

Blesklo vám něco hlavou po příchodu na led?

Vyloženě ne, ale přeci jen nervozita v těch prvních střídáních byla. Byl jsem nahecovaný, snažil jsem se to nevnímat, ale asi to bylo znát. Od poloviny už to snad nějak šlo.

Hned ve druhém střídání jste si zahrál v oslabení. Žádný prostor na nervozitu nebyl, že?

Asi ne (úsměv). Hned jsem se do toho dostal, minutu nás tam drželi.

Do rodného města jste se vrátil po více než sedmi letech. Čekal jste, že dres Ocelářů ještě někdy obléknete?

Nečekal. Ani jsem o tom po odchodu z Třince nepřemýšlel. Napadlo mě to samozřejmě po přestupu do partnerského Frýdku-Místku, to ano.

Jak se v létě vůbec zrodil váš příchod do Frýdku?

Už vloni jsme absolvoval nějaká sezení. Když hrál Frýdek v Mostě, chodil jsem se na ně dívat a byl jsem v kontaktu s panem Juříkem a Malíkem (trenéři Frýdku-Místku). Ptali se mě na návrat a já jsem se chtěl vrátit i proto, že jsem měl tu boreliózu, už toho bylo dost. Šel jsem i v tom duchu, že bych si v Třinci po těch sedmi letech zahrál. Po sezoně jsme si domluvili podmínky s Janem Peterkem (jednatel Frýdku-Místku).

Co zdraví? V loňské sezoně jste měl potíže s obrnou…

Bohužel, v posledním roce bylo to zdraví horší. Prodělal jsem tři nebo čtyři měsíce boreliózu, letos v červenci jsem měl operaci achilovky. Poslední rok byl pro mě ze zdravotního hlediska nejtěžší a doufám, že už jsem si to vybral. Že už budou jen sportovně lepší chvíle.

Jak těžká byla rekonvalescence paty? To je takové hloupé zranění na léčení. Mám pravdu?

To je. Hloupé bylo hlavně to, že jsem v květnu a červnu trénoval letní přípravu a stalo se mi to, když jsme šli na led. Letní příprava byla de facto k ničemu a musel jsem se do toho dostávat znova. Odehrál jsem čtyři zápasy za Frýdek, ale herní praxe mi třeba chybí. Ani kondičně to ještě není stoprocentní. Jsem rád, že jsem dostal šanci. Měl bych se do toho dostat a předvádět i lepší výkony.

Kolik hráčů z třinecké kabiny osobně znáte?

S drtivou většinou se nějak znám, že jsme třeba nastupovali proti sobě. S některými jsem ještě tady hrál, čtyři hráče bych určitě napočítal. S tímhle nebyl žádný problém.

Hodně z těch hráčů kontinuálně přešlo do vedení…

Přesně tak. Na pozici trenéra nebo do vedení. V tom problém nebyl, nešel jsem do žádného neznámého prostředí. Šel jsem domů.

 

Právě se děje

Další zprávy