reklama

Vstoupíme na led a už je to špatně, směje se Micka. V roli sudího usiluje o extraligu

Tomáš Micka odehrál v extralize 469 utkání a v roce 2008 vybojoval se Slavií mistrovský titul. Tomáš Micka odehrál v extralize 469 utkání a v roce 2008 vybojoval se Slavií mistrovský titul. autor: ČTK
Patřil mezi hráče, proti nimž to na ledě bolelo. Důrazný a vysoký útočník Tomáš Micka nestřílel kvanta gólů, vynikal spíše v černé práci a s pražskou Slavií získal v extralize kompletní medailovou sbírku. Teď má za úkol vášně ve hře krotit, řídit zápas a přispívat k jeho hladkému průběhu. Po čtyřech letech se chce do extraligy vrátit v pruhovaném dresu, zbývá udělat poslední krok.

Kde se vzala myšlenka, že z vás bude rozhodčí?

Bylo mi 33 let a přemýšlel jsem, co budu dělat o čtyři nebo pět let později, až mi skončí hráčská kariéra. Nechtěl jsem být trenér, ale přál jsem si zůstat u hokeje. Zrovna byl nábor rozhodčích. V jejich Akademii se uvolnila dvě místa a připadalo mi to zajímavé. Hráčské zkušenosti jsem měl a chtěl jsem to zkusit přenést na druhou stranu. Naivně jsem si myslel, že bych mohl hrát a u toho ještě začít v rozhodcovské Akademii. Vladimír Šindler (šéf komise rozhodčích, pozn. red.) mi ale vysvětlil, že se to nedá kombinovat, že si musím vybrat.

Pomohlo vám při rozhodování, že jste ve Slavii neviděl příliš reálnou možnost návratu zpět do extraligy?

To bych neřekl. Tehdy ještě vidina návratu byla a v mé poslední sezoně v roce 2016 se postoupilo až do baráže. V semifinále první ligy jsme vyřadili České Budějovice, ale potom se to bohužel nepovedlo. V mém rozhodování hrálo roli, že už jsem měl svůj věk a žádanější jsou teď mladí rozhodčí, protože proces vývoje trvá delší dobu. Proto jsem se musel rozhodnout rychle.

Neodrazovalo vás obecně negativní vnímání rozhodčích v Česku? Říká se o nich, že si jdou na led nechat nadávat.

To je sice pravda, ale já jsem byl na nadávky ze zimáku zvyklý. Akorát dříve na mě řvala jen půlka stadionu, teď na mě křičí všichni (smích). Ale s tím se člověk musí srovnat.

Rozhodčí Tomáš Micka na rozlučce Pavla Kolaříka V listopadu řídil Tomáš Micka jako sudí rozlučkové utkání Pavla Kolaříka. Ovšem soutěžní duel Slavie zatím vzhledem ke své sešívané minulosti nepískal. Foto: Facebook HC Slavia Praha

Věděl jste, že máte na práci rozhodčího vhodnou povahu?

Jasně. Jsem v tomhle takový splachovací typ, flegmatik. Na ledě se soustředím, abych odpískal dobrý zápas, a snažím se nepřipouštět si vliv fanoušků a okolí.

V uplynulé sezoně jste pískal první ligu. Postup tam vám trval tři roky?

Ano, začínal jsem u dětí, v páté až osmé třídě. Pak přejdete k dorostencům, juniorům a ve třetím roce jsem pískal druhou i první ligu. Kariéra rozhodčího se nedá udělat za rok. Navíc já mám výhodu, že jsem v Akademii rozhodčích a díky tomu mám tři nebo čtyři zápasy týdně. Kluci, kteří v Akademii nejsou, jich tolik nemají. Mně pomohla nahoru výborná pražská skupina v čele s Láďou Horákem.

Jak se vám daří kombinovat práci rozhodčího s civilním zaměstnáním?

Firma, ve které pracuju, mi hodně vychází vstříc. Máme v Akademii různé semináře plus zápasy nejen o víkendu, ale i v týdnu. Když potřebuju, firma mě na zápasy pouští. Musím jí za to poděkovat, stejně jako manželce, která to se mnou zvládá, i když to není jednoduché.

Nehoráznost, zločin. Boston spílá sudím za křivdu, zuřil prezident i fanoušci Nehoráznost, zločin. Boston spílá sudím za křivdu, zuřil prezident i fanoušci Čtěte zde

Jak zvládáte cestování a jistý časový stres spojený s příjezdem k zápasu?

Na cestování jsem zvyklý už z hráčské kariéry, ale teď je to trochu jiné. Někdy jedu sám, ale nejčastěji se hledá ekonomicky výhodná varianta, že se s ostatními rozhodčími nějak spojíme a jedeme jedním autem. Při pískání dětí nebo dorostenců jsem neměl cestování tak náročné, jako když musí rozhodčí z první ligy nebo extraligy jet až někam na Moravu. Samozřejmě se jezdí s předstihem, na dálnici je to nevyzpytatelné.

Máte ambice pískat extraligu?

Ano. Dá se říct, že zbývá udělat poslední krok, ale ten bývá nejtěžší. Snažím se v první lize předvádět výkony, aby týmy byly spokojené, a třeba se v příští sezoně naskytne šance v extralize.

Bylo pro vás zpočátku těžké chovat se na ledě jako rozhodčí, nikoli jako hráč?

Docela ano. Hráčské myšlení máte v hlavě zafixované, takže když jsem nejdříve pískal děti, jezdil jsem na ledě za nimi, jako bych chtěl puk, jako bych chtěl přihrát (smích). Ale tohle musíte odbourat, teď už je to lepší. U dospělých by měl zase rozhodčí například zůstat dál, když je nějaká mela u branky. Aby měl přehled, co se tam děje. Já se ale většinou snažím jezdit až k nim, což mi bývá občas vytýkáno. Má to zase výhodu, že můžu situaci ovlivňovat verbálně a uklidňovat rozvášněné hráče. Přítomnost rozhodčího vnímají lépe, než když jste deset metrů daleko. Na druhou stranu je to fyzicky náročnější.

Váš herní styl byl založený právě na důrazu a neústupnosti…

Je to tak, měl jsem za úkol zapojovat se do těchhle skrumáží před brankou a být nepříjemný gólmanovi. Teď je pro mě výhoda, že když to vidím, dobře vím, o co se jedná.

Česká vyčůranost je někdy na škodu, Finové jdou do všeho naplno, říká Koblížek Česká vyčůranost je někdy na škodu, Finové jdou do všeho naplno, říká Koblížek Čtěte zde

Máte jako bývalý důrazný útočník volnější rozhodcovský metr?  

Snažím se to brát s citem, je těžké to říct obecně. Někdy chcete trochu polevit, nastavíte volnější metr, ale hráči toho chtějí hned zneužít. Záleží, jak se zápas vyvíjí. Když je v zápase jedna pořádná mela před brankou, dá se to nějak přejít, ale když je takových skrumáží několik během první třetiny, musí rozhodčí zasáhnout.

Pískal jste už v první lize utkání Slavie?

Ne, nepískal. Nevím, jestli vůbec někdy v budoucnu ji budu pískat. Hrál jsem tam odmala, strávil jsem tam snad 25 let, má sestra pracuje na Slavii v managementu. Asi by nebylo vhodné, abych Slavii pískal.

Mimo led vaše náklonnost k sešívaným trvá?

Jak říkám, soutěžní zápas jsem Slavii nepískal, ale jinak bych jí přál, aby se vrátila zase zpátky do extraligy. Jako hráč už jí nepomůžu a v týmu i ubývá kluků, s kterými jsem si zahrál. Skončil Pavel Kolařík, teď už je tam snad jen Honza Novák.

Kolik zápasů v druhé nejvyšší soutěži už jste odpískal?

Myslím, že to bylo kolem dvaceti. Určitě jsem byl za takovou šanci v první sezoně rád, není to malé číslo.

Jaké byly reakce vašich bývalých spoluhráčů nebo protihráčů, když vás viděli na ledě jako rozhodčího? A reagují nějak speciálně i fanoušci?

Pískám už tři roky, takže se to v hráčské komunitě nějak rozšířilo, ví se o tom. Berou to tak, jak to je, zvykli si na to. Fanoušci, kteří se o hokej zajímají, a zaslechnou před zápasem mé jméno, si na mě možná vzpomenou jako na hráče. Něco jsem si už vyslechl konkrétně na mou osobu, ale nic zvláštního (úsměv).

Vydělává "drobné", výhry neslaví. Pastrňáka a spol. krotí podivín, může předčit Roye Vydělává "drobné", výhry neslaví. Pastrňáka a spol. krotí podivín, může předčit Roye Čtěte zde

Snažíte se sledovat v jiných zápasech pohyb a práci rozhodčích?

Rozhodně. Sám ještě těch zkušeností jako rozhodčí tolik nemám, takže se snažím sledovat pohyb rozhodčích v pásmu nebo styl, jakým utkání řídí. Dříve jsem při koukání na hokej sledoval, jak padají góly, a teď sleduju, jak se chová rozhodčí.

Máte vzor mezi českými rozhodčími?

Ano a myslím, že máme skvělé rozhodčí, například Pavla Hodka nebo Martina Fraňa. Na MS naši rozhodčí pokaždé dojdou nejdál, vzorů je tady hodně.

Až vám musí být líto, když pak v extralize nebo první lize rozhodčí jen vyjedou na led a diváci na ně automaticky začnou pískat…

To je pravda, ale bohužel tak to je. V jiných zemích by asi dali hodně za to, aby měli rozhodčí, jaké máme my. Ale zkrátka je to nějaká česká nátura, že rozhodčí vyjede na led a už je to špatně.

reklama