reklama

Hadamczik: Nejsmutnější jsem byl, když jsem dostal medaili

Trenér české hokejové reprezentace Alois Hadamczik. Trenér české hokejové reprezentace Alois Hadamczik. autor: Eduard Erben
Přečtěte si první část rozhovoru s trenérem české hokejové reprezentace Aloisem Hadamczikem.

Praha - Český tým sice získal na nedávno skončeném mistrovství světa v ledním hokeji bronzovou medaili, nicméně chvíle, kdy si ji trenér Alois Hadamczik zavěsil na krk, byla prý jedna z jeho nejsmutnějších vůbec.

O tom, co se na šampionátu zvrtlo, jak to bylo s údajnými bujarými oslavami, kteří hráči z NHL českému týmu nejvíce chyběli a proč Vladimír Vůjtek dokázal se Slováky to, co Kanaďan Hanlon ne, se dozvíte v exkluzivním rozhovoru Aktuálně.cz s Aloisem Hadamczikem.

Druhou část rozhovoru naleznete zde.

Se Slováky jsem měl dát na intuici

Aktuálně.cz: Pane Hadamcziku, od vyvrcholení letošního mistrovství světa uběhl více než týden. Jak s odstupem vnímáte výsledek českého týmu? I s přihlédnutím k vývoji turnaje?

Alois Hadamczik: Víte, každý mi říká: Když jste přešli tak silné Švédy, tak můžete být spokojeni, že jste uhráli čtvrtfinále a šli dál. Já to beru z opačné stránky. Když jsme zvládli ten těžký zápas se Švédy, tak jak nám mohl utéct zápas se Slovenskem? A hledám možnost, co jsme měli udělat lépe či jinak. Samozřejmě, ten zápas začal blbě: zranil se nám Erat, do toho jsme nevyužívali šance, měli jsme dvě tyčky, do toho individuální chyby hráčů, které normálně během turnaje nedělali. Takže s odstupem času jsem za tu medaili vděčný, ale pořád mě nahlodává to, že když jsme zvládli takové Švédy, tak mělo být finále.

A.cz: Existuje nějaké rozhodnutí, kterého nyní litujete, nebo si myslíte, že by jeho změna bývala pomohla k postupu do finále?

A. H.: Já jsem měl takovou intuici, že mám postavit do branky Jakuba Štěpánka. Jenže Kovář chytal v utkání se Švédy výborně a navíc se blížil konec turnaje, takže jeden z gólmanů měl dostat pozici jedničky a nestřídat. Tam bych to udělal dnes jinak a poslechnul, co mi říkala intuice. Ale třeba kdybych tam dal Štěpánka, tak bychom také prohráli. A všichni by říkali: Proč tam nenechal toho Kováře, vždyť chytal famózně? Já ale nejsem alibista a nebojím se říci, co mi říkalo srdce a co jsem měl udělat.

A.cz: Co tedy bylo klíčovým momentem utkání se Slováky? Gól na 2:1 na začátku třetí části?

A. H.: Klíčovým momentem utkání se Slovenskem byly neproměněné šance a individuální chyby, které jsme udělali. Slováci nás v herní činnosti ničím nepředčili a ani nás ničím nepřekvapili. Pouze využili naše hrubky. Ale když hrajete přesilovku a oni vám odjedou z modré čáry, tak je to něčí chyba. To samé třetí gól: měli jsme puk pod kontrolou, zahodili jsme ho a byla z toho branka. Kdyby nás Slováci v něčem předčili, kdyby nás přitlačili a bylo by třeba udělat nějakou změnu … ale to se nestalo. Takže nebyla ani možnost něco změnit. Najednou jsme se prostě dostali do situace, kdy po dvou třetinách je stav 1:1, máme přesilovku, ve které to chceme zlomit a z ní dostaneme gól. 

Vůjtek chápe slovenskou mentalitu

A.cz: Čím si vysvětlujete skoro zázaračný úspěch týmu Vladimíra Vůjtka na šampionátu?

A. H.: Já si myslím, že Slovensko zkrátka postavilo tým podle svých možností, který stál na výborném gólmanovi, jenž se navíc objevil až na MS – tedy alespoň pro mě – a měli výbornou obranu. Navíc Vláďa Vůjtek jim naordinoval takový systém, ze kterého bylo znát, že vědí, na co mají a na co ne. Sice na jednu stranu porazili těsně Švýcary i Francouze, ale s velkým uznáním je třeba říct, že porazili Kanadu, nás i USA. Myslím, že Vláďa Vůjtek tam sehrál důležitou roli hlavně v tom, že stmelil ten tým. Oni Slováci jsou v některých ohledech specifičtí a to se projevilo u toho kouče ze zámoří (Glen Hanlon), který vůbec nerozuměl jejich mentalitě. Vláďa Vůjtek tam působil dlouho a navíc tam odsud má část rodiny, takže to byla jeho výhoda.

A.cz: Čistě hypoteticky: Myslíte si, že byste v případě postupu přes Slováky měli proti Rusům ve finále šanci, nebo zkrátka byli nejlepší a turnaj vyhráli zaslouženě?

A. H.: O tom se mi nechce spekulovat, na kdyby se nehraje. Ale jsem přesvědčen o tom, že my bychom to finále hráli s Ruskem hodně rovnocenně. Naši reprezentanti si na Rusáky věří, navíc jsme s nimi hráli dobré partie celý rok a i ve skupině jsme s tak silným týmem prohráli jen 0:2. A to jsme měli více střel na bránu než oni. Byl by to určitě krásný zápas pro celý národ, ale to je právě to kdyby…

Nejhorší bylo dostat bronz

A.cz: Jak Vám bylo, když jste přebíral bronzovou mediali? Byly to nejlepší chvíle na turnaji?

A. H.: Já Vám musím říct, že když jsem přijímal tu bronzovou medaili, tak jsem byl poprvé smutný tak, jak jsem nikdy nebyl. Já jsem věřil po Švédech, že budeme hrát finále a popereme se o zlatou a to mě rozesmutnilo.

Ale pak jsem si řekl, že pokora a skromnost musí být. Že bych měl být pyšný na ten tým, který porazil Švédy a Finy, který neměl jediného obránce a hlavně gólmana, který by byl z NHL.

A.cz: Jak jste si užil oslavy bronzové medaile? Někteří hokejisté tvrdili, že jste je dirigoval právě vy, včetně vítězných tanců a podobně...

A. H.: To jsem rád, že se k tomu můžu vyjádřit (směje se). My jsme nakoupili nějaké víno a s ním se přesunuli oni do místnosti dole, kde jsme byli sami a kde kluci začali pouštět ty písničky, co hrají v kabině. A protože tam byly i manželky a přítelkyně hráčů, tak mě najednou vytáhla myslím paní Michálková a začali jsme tančit. Okolo nás se utvořil takový kruh a jestli jsme tančili pět minut? Vystřídal jsem každopádně asi pět maminek. A nic víc nebylo. Rozhodně to nebylo tak, že bychom tancovali dvě hodiny, dělali tyjátr a já prošoupal troje střevíce (opět se směje).

A. H.: Oslavy si hodně užíval (alespoň před kamerami) čtyřicetiletý nováček na MS Petr Nedvěd. Co říkáte na jeho výkony?

A. H.: S Petrem Nedvědem jsem pracoval vůbec poprvé a byl jsem velmi překvapen tím, kolik energie v něm je. Není to jen o hecování v kabině, ale i o tréninku, přípravě na zápas, radosti ze hry, z každého gólu, každého utkání. A tak to má být. Hokej hrajete kvůli té radosti z výhry v kolektivu, a teprve když jste dobrý, tak přicházejí nějaké peníze a další věci okolo.

S tím přístupem a chováním, jaké Petr Nedvěd měl, jsem velice rád, že jsem ho na šampionát vzal.

Chyběl Židlický i Rachůnek

A.cz: Před šampionátem se vždy hodně hovoří o posilách ze zámoří. Letos volání národního týmu vyslyšeli hlavně útočníci, ale především o tvořivé beky byla nouze. Projevilo se to nějak na výkonech týmu?

A. H.: Samozřejmě takový hráč jako je třeba Marek Židlický mi velmi chyběl. Když jsem viděl, jak se New Jersey daří, tak jsem věděl, že je zle. Přitom jsem věděl, že Marek Židlický je charakterní hráč, který by určitě přijel, kdyby mohl. Když se vrátím k tomu gólu na 2:1, který jsme dostali v semifinále od Slováků … věřím, že kdyby tam byl Židlický, tak ho nedostaneme.

Nedá se zastírat, že kvality Marka Židlického, nebo Karla Rachůnka, který bohužel zemřel, a dalších nám hodně chyběly. Na druhou stranu musím smeknout před všemi hráči a jejich výkony, především v utkáních se Švédy a Finy.

A.cz: Jak vlastně vybíráte posily z NHL? Právě aby zapadaly do Vašeho systému, nebo ten systém uzpůsobujete jim?

A. H.: Víte síla kouče je především v tom, že si skládá svůj tým, aby mohl hrát hokej, jaký chce. Na turnaji už je pak málo času vštěpovat hráčům nějaké návyky, takže se řeší spíše obecné taktické věci – zásady obrany, zásady útoku – no a pak je tu hráčská improvizace, protože co si budeme povídat, je to hlavně na hráčích, ne na trenérovi. Ten jen určí zásady či systém, ve kterém má každý svoji roli, kterou ale může tvořivě naplnit. Což obzvláště platí pro český „chytrý“ hokej.

Většinou to ale není tak, že by trenér hrál systém, který chce, ale hraje systém, který hrát může právě podle hráčů, jež má k dispozici.

Já osobně mám při vybírání posil tu výhodu, že většinu hráčů osobně znám, takže vím, co od nich můžu očekávat a jaký talent mají. Takže pak už jen sleduji, jak často hrají a kolik dostávají prostoru, a podle toho usuzuji na jejich výkonnost. I když samozřejmě to není jen o číslech. Třeba Jakub Kindl v Detroitu hrál hodně, ale v národním týmu se mu ze začátku tolik nedařilo. Takže i když se zlepšoval, nakonec se nesmířil s rolí sedmého beka – kterou kdyby přijal, tak by nakonec určitě hrál (třeba kvůli zranění Kutláka). Když to srovnám s Petrem Koukalem, který bojoval a chtěl v tom týmu být a nakonec tu šanci dostal a odehrál skvělé mistrovství... Neznamená to ovšem, že by Kindl měl dveře do reprezentace dveře zavřené. Člověk nesmí být zapšklý.

A.cz: Jaký byl rozdíl mezi loňským a letošním týmem?

A. H.: Ten tým, který jsem skládal před Bratislavou, měl více osobností a více času se sehrát. Mít hvězdy jako Židlický, Eliáš, Jágr v takové formě, to se těžko nahrazuje. … Letos byl ten tým na hvězdy chudší, ale všichni odvedli své maximum a výsledek se podařil. Navíc jsme také vyhráli Euro Hockey Tour. Takže vyplatí se hodnotit až po mistrovství a já si myslím, že ten tým na něm svoji sílu ukázal.

Druhou část rozhovoru s Aloisem Hadamczikem si přečtěte zde.

Dozvíte se mimo jiné to, zdali chce povolat Jaromíra Jágra či Dominika Haška na olympiádu v Soči, nebo jaké má názory na KHL a (ne)uzavření extraligy.

reklama