Hokej není balet, říká Ujčík. Vyloučení prý bylo přísné

Martin Kubánek
13. 4. 2011 11:45
Trest do konce utkání byl nespravedlivý, tvrdí vítkovický forvard
Viktor Ujčík
Viktor Ujčík | Foto: HC Vítkovice Steel

Třinec - Mohl a možná i měl být klíčovým mužem, který zavelí ve finálové sérii české extraligy k obratu a nasměruje Vítkovice k vytouženému titulu.

Jenže Viktor Ujčík, hvězda vítkovického týmu, se nechal v pátém utkání finále proti Třinci za stavu 2:1 pro Oceláře po roztržce s domácím hráčem vyloučit, a výrazně tak oslabil vlastní tým.

Rozhodčí nejprve udělili útočníkovi desetiminutový trest za nesportovní chování, nicméně posléze byl trest změněn na pět plus konce utkání a stop na další zápas.

Čtěte také:

REPORTÁŽ:Bonk zkropil trenéra a pravil ´Tak jsme první, no a co´
Třinec slaví historický triumf. Poprvé vyhrál extraligu
Růžička: Nároďák? Zeptejte se kouče. Teď se bude slavit

Ten se ovšem již konat nebude, neboť Vítkovice nakonec prohrály 1:5 a stejně jako loni skončily těsně pod extraligovým vrcholem, když sérii prohrály 1:4. "Pět plus do konce v takovémhle utkání mi přijde nespravedlivý, hokej není balet," tvrdí o svém vyloučení Ujčík.

V zápase jste dostal trest pět plus do konce utkání za nesportovní chování, jaké teď ve Vás převládají pocity?

Těžko teď můžu popsat moje pocity. Nevím, co k tomu říct. Přisel za mnou, prostě jsme si tam vyříkávali určitý věci, tak jsem se k němu postavil a trochu ho odstrčil. Myslel jsem si, že udělá hlavou něco jiného, než co udělám já, ale bylo to plexisklo na plexisklo.

Proč Vám rozhodčí za tento prohřešek nejprve udělili desetiminutový trest?

Nevím, proč mi nejdřív chtěli dát desítku. Řekl jsem rozhodčímu, že to je prostě hokej, že to není nějaký balet, prostě si jen vyříkáváme věci z očí do očí. On na to, že ne, že dostanu desítku za nesportovní chování. Namítal jsem, že to bylo vzájemný, ale nechtěl nic slyšet. Tak jsem odjel na střídačku s tím, že jsem teda dostal desítku.

Pak jste přišel znovu po přestávce na led, nicméně už zbytečně...

Řekl jsem to trenérovi, jaký jsem dostal trest. Po přestávce jsem šel na led znovu, ale ukázalo se, že rozhodčí verdikt změnil na pět plus do konce utkání za úder hlavou a stop do dalšího zápasu.

Jak jste pak reagoval na změnu rozhodnutí?

Tak jak má člověk reagovat, prostě jsem tomu nevěřil, říkal jsem si, to přece není možný. Pak jsem viděl, jak to vysvětluje našemu trenérovi, takže v tu chvíli mi bylo jasný, že ten nejhorší sen se stává realitou.

Josef Hrabal v pěstním souboji s Viktorem Ujčíkem před brankou Petera Hamerlíka.
Josef Hrabal v pěstním souboji s Viktorem Ujčíkem před brankou Petera Hamerlíka. | Foto: Lenka Rybaříková

Cítil jste křivdu ze strany rozhodčích?

Podle mě to bylo hodně přísný rozhodnutí. Dobře, smířil jsem se s tou desítkou, neměl jsem reagovat, tak jak jsem reagoval, ale pět plus do konce v takovém utkání mi přijde nespravedlivý. Myslím si, že to nebylo nic tak hrozného.

Rozebírali jste to pak v kabině?

Ne to ne, nerozebírali jsme to. Byl jsem celou dobu v rohu, chtěl jsem, aby se kluci soustředili na svoji hru a na poslední třetinu.

Letos jste byli před každou sérií podceňovaným mužstvem, přesto jste došli až tak daleko, je druhé místo úspěchem?

Já to teď beru, že je to zklamání. Zítra až si to zpětně proberu, tak řeknu, že tohle mužstvo dokázalo strašně moc a já jsem za to vděčný. Ale vždycky chce člověk víc, to ho žene dopředu a je to pro něj svým způsobem motivace, proč ten hokej vlastně hraje, a proč se snaží vyhrávat. Když pak vidíte fanoušky v našem kotli, jakou mají radost ze stříbra, tak je to super.

Foto: ČTK

V kabině po utkání bylo slyšet, jako byste dnes neprohráli. Co tam proběhlo?

Samozřejmě, že jsme prohráli, ale neprohráli jsme sezonu. Prohráli jsme sice dnešní zápas, prohráli jsme tuto sérii, přesto je pro nás to stříbro svým způsobem vítězství.

Na konci zápasu celý stadion skandoval také „Vítkovice, Vítkovice"

Ano, já jsem to slyšel, myslím si, že si to oba tábory užily. Jsem rád, že jsme k tomu mohli takto přispět, ale představoval jsem si ten konec jiný.

Nebere Vám každé prohrané finále určitou dávku motivace vzhledem k tomu, že Vy osobně čekáte na extraligový titul už dlouho.

Momentálně nevím, v této chvíli se cítím hodně prázdný. Ale říkám: člověk si k tomu musí po sezoně sednout. Hlavní je nedělat žádný ukvapený závěry, přemýšlet o tom, a třeba to bude ta další motivace k tomu, jít v létě znovu do tréninku. Cílem by mělo být dokázat, že Vítkovice patří nahoru. Letos ani loni se nám to nepovedlo, ale já pevně věřím, že když ten tým zůstane pohromadě, včetně trenérů, tak znovu budeme mít velkou šanci udělat nějaký úspěch.

 

Právě se děje

Další zprávy