Jandač: Kanada nám uniká, v Evropě musíme spolupracovat a zúžit hřiště

Daniel Poláček Daniel Poláček
27. 9. 2016 17:45
Z ostré premiéry na pozici šéfa reprezentační lavičky přicestoval do Prahy se zdviženou hlavou. Trenér Josef Jandač sice nedovedl Česko k senzačnímu postupu do semifinále Světového poháru, ale uhrál solidní tři body. V Torontu rovněž pocítil obrovskou sílu kolébky hokeje. "Kanadsko-americký svět nám trošičku uniká. Tím nemyslím nám jako Čechům, ale obecně Evropě. Pokud máme být konkurenceschopní, musíme spolupracovat," prohlásil na dnešní tiskové konferenci.
Josef Jandač na české střídačce během Světového poháru.
Josef Jandač na české střídačce během Světového poháru. | Foto: ČTK

Čím Evropa za zámořím zaostává?

Hokej se jednoznačně vyvíjí do rychlosti. A Kanada je vždycky o krok napřed. Ať už přijde s novými pravidly, posunutím modrých čar nebo prodloužením tři na tři, za nějaký čas tyhle věci stejně začneme kopírovat. Myslím si, že bychom možná mohli být pružnější. Kvůli rychlosti bych doporučoval, abychom sjednotili hřiště do podobných rozměrů, protože tady hrajeme na širokých i na užších.

Může změně pomoct třeba Petr Bříza, který je nově členem Rady Mezinárodní hokejové federace?

Nevím, jestli vliv Petra Břízy bude tak velký, aby se otevřela nějaká diskuze. Pochopitelně je to i otázka financí a technických možností zdejších stadionů. Moje doporučení je ale jednoznačné, protože hokej na úzkém a širokém kluzišti je jiný. Na úzkém máte na všechno míň času. Když v tom hráči vyrůstají, dostávají ty správné návyky.

V čem byl Světový pohár jiný než ostatní mezinárodní turnaje, které jste v roli trenérského asistenta zažil?

V celkové přípravě, pracovali jsme od sestavení realizačního týmu. Šlo se hodně do detailů, které dnes rozhodují. Byl jsem s tím naprosto spokojený. Potvrdilo se, že šíře realizačního týmu je nezbytně nutná, co se týká velkých turnajů. Zjistíte, že podobně pracují i jiné trenérské týmy, hlavně kanadsko-americké. Je to tak, že ráno přijdete do práce a večer únavou padnete do postele.

Kdo ze současného realizačního týmu české reprezentace bude pokračovat?

O tom v nejbližších dnech budeme diskutovat. Co se týká obsazení na nejbližší turnaj (listopadový Karjala Cup, pozn. red.), po celou dobu se mnou bude pracovat Jirka Kalous, Jarda Špaček, Petr Jaroš jako trenér brankářů a Denis Havel jako videokouč. Pokud jde o Martina Ručinského, Jiřího Fischera a Vencu Prospala, kteří s námi byli na Světovém poháru, všichni předběžně projevili zájem pokračovat. Podmínkou bude, aby absolvovali všechny velké turnaje, jako je mistrovství světa a olympiáda.

Udělal byste v rámci Světového poháru něco jinak, pokud jde o sestavu? Nejvíc diskuzí vyvolala neúčast Jiřího Hudlera.

Za sestavu, kterou jsme skládali, určitě dám ruku do ohně. Vzali jsme z našeho pohledu nejlepší hráče, snažili jsme se jim dát vhodné role. Jirku Hudlera jsme oslovili v okamžiku, kdy se nám uvolnil prostor v prvních dvou pětkách, ale on to nevzal. Zpětně ničeho nelituji, postupoval bych stejně, jen mě mrzí zranění klíčových hráčů.

V Torontu mužstvo podrželi brankáři Petr Mrázek a Michal Neuvirth, ale jinak český hokej ukázal slabiny. Kde vidíte ty největší?

Máme pochopitelně problém v zadních řadách, kde nám chybí ofenzivní obránci, kteří by chodili na přesilovky. Na růžích není moc ustláno ani do budoucna. Budeme muset takové kluky najít a vychovat. Celkově mužstvu chybí osobnosti, které by hrály důležité role v NHL a mohly je uplatnit v nároďáku. Nemyslím si ale, že bychom byli tak špatní, jak se říkalo. Pokud nepočítáme hybridní týmy, přeskočila nás jen Kanada, Švédsko a Rusko.

Utkání s Kanadou Češi prohráli vysoko 0:6.
Utkání s Kanadou Češi prohráli vysoko 0:6. | Foto: Reuters

Měli Češi na semifinále? V podstatě k němu chyběl bod navíc proti týmu Evropy.

To jsme v rovině spekulací. Já se v tom většinou taky vrtám tak, že používám slovo "kdyby". Snažím se na sobě pracovat, abych ho nepoužíval. Myslím si, že nás hodně limitovala zranění, která nás potkala těsně před turnajem, kdy nám vypadli tři hráči z prvních dvou pětek, a pak i průběhu přípravných utkání, protože Vláďa Sobotka si přivodil zranění ramene. Navíc jsme měli problém s uvolněním Romana Červenky. V první třetině proti Kanadě nám pak vypadl Radek Faksa, pro nás velice důležitý hráč. Žádný zápas jsme tak neodehráli v sestavě, kterou jsme si představovali, což nám trošičku narušilo plány. Ale takhle to v hokeji chodí.

Zdá se, že Kanada odskočila zbytku světa. Vy jste s ní prohráli 0:6. Co dělat, aby se ta obrovská propast alespoň zmenšila?

Pokusit se v Evropě víc spolupracovat a navodit podmínky, které mají v Kanadě, respektive v severoamerické NHL, protože oni jsou o krok dál. Musíme zúžit hřiště a vytvářet u kluků návyky už od dětství. Hokej směřuje pořád víc do rychlosti, svět se mění, rodiče se mění. Všichni musejí zabrat. Slovo konkurence u nás nikomu moc nevoní. Když dřív třeba Martin Ručinský seděl v dorostu celý první rok, táta mu řekl, ať zatne zuby, kouká makat a je lepší než ostatní. Dneska když někdo dva zápasy nehraje, máte na zádech agenta a rodiče. Nemůžeme se ale koukat do minulosti, protože ta je pryč. Teď jsou zkrátka jiné podmínky.

Překvapilo vás, jak daleko došel tým Evropy?

Překvapilo. Oba hybridní týmy zaujaly. Evropa překvapila, že postoupila tak daleko, a mladíci bavili každého. Předváděli takový bezstarostný hokej, hodně rychlý. Hráli parádní zápasy, ale tříminutové zaváhání proti Rusům je stálo postup. Turnaj byl nekompromisní.

Favoritem finále na dva vítězné zápasy je Kanada. Vyhrají Evropané alespoň jednou?

Za mě by to bylo překvapení.

 

Právě se děje

Další zprávy