Praha - Jiří Kučera je velkou osobností českého hokeje a před dvěma lety byl uveden do jeho Síně slávy. Na plzeňského rodáka a mistra světa z roku 1996 vzpomínají i ve Švédsku, kde strávil pět sezon ve městě Lulea na severu a podílel se na zisku jediného titulu v dějinách klubu.
Lulea pozvala Kučeru na čtvrteční utkání proti Brynäs, při kterém vstoupí bývalý český útočník do klubové síně slávy. "Je to pro mě obrovská čest. Vážím si toho, že mě jako cizince vzali za svého," říká jednapadesátiletý Kučera, který po skončení hráčské kariéry vedl Plzeň nebo Litvínov a v současnosti působí ve třetí nejvyšší soutěži coby asistent trenéra Klatov.
Jak jste se těšil na návrat do Švédska?
Odletěl jsem už včera, den dopředu, a samozřejmě jsem se moc těšil. Jako vždycky. Prožil jsem tam hezká léta jak po hokejové, tak životní stránce. Lulea je pro mě srdeční záležitost.
Při dnešním utkání proti Brynäs budete uveden do klubové síně slávy. Jinak se do Švédska vracíte pravidelně?
Tak každoročně ne, ale byl jsem tam minulý rok, kdy bylo dvacáté výročí od roku 1996, kdy jsme s Luleou vyhráli titul. Pozvali nás a chtěl jsem to tam taky ukázat dětem. Ty byly v době, kdy jsem tam hrál, ještě malé. Nejmladší dcera Denisa vlastně ani nebyla na světě. Jenže kvůli psíkům musely zůstat doma, takže plánujeme výlet do Švédska na příští léto.
V roce 1996 jste pomohl získat dosud jediný titul v klubové historii. Docenil jste až časem, na jaký úspěch jste tehdy dosáhl?
Já myslím, že to tehdy bylo obrovské zadostiučinění pro ty lidi a pro klub, který tím titulem vešel do historie. Jako hráči jsme si to samozřejmě užili, ale jak říkám, největší zadostiučinění je to pro lidi v klubu a pro diváky.
Váš tehdejší kapitán Stefan Nilsson je teď generálním manažerem klubu. Nelákalo i vás zůstat po skončení kariéry v zahraničí?
V poslední sezoně jsem měl problémy s ploténkou, ale zůstal jsem v Luleji až do konce ročníku. Chtěli, abych s nimi jezdil na zápasy, a ptali se, jestli bych tam nechtěl dále pracovat. Ale ne. Už jsme byli asi deset let v cizině a člověk už se těšil domů.
Ale před několika lety jste tvrdil, že návrat úplně nevylučujete…
To už ani nevím, kam jsem napsal. Už to bude pár let (smích). Když je člověk tři nebo čtyři roky doma, tak na to pořád vzpomíná. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Ale těšil jsem se domů a po dvou letech jsem se vrátil do Plzně, kde jsem působil jako trenér do roku 2008.
Nedávno byl v Helsinkách oceněn váš spoluhráč z reprezentace Otakar Janecký, také on zářil ve Finsku v 90. letech. Ceníte si toho, že si na severu takto váží klubových legend, ač cizinců?
Určitě, toho si moc vážím. Když vás jakožto cizince vezmou za svého, je to krásné. Znamená to pro mě velkou čest, to je samozřejmé.
Považujete roky v Luleji (1994-1996, 1998-2001) za nejlepší v kariéře? V roce 1996 jste se vedle švédského titulu stal mistrem světa…
Ve Finsku se mi taky dařilo. Nebo… nechci se nějak vychvalovat, i tam se mi hodně líbilo. Ale ve Švédsku jsem byl opravdu asi nejspokojenější.
Platí to i pro život mimo hokejovou arénu? Lulea je nejsevernějším městem ve švédské lize, zbytek týmů sídlí převážně na jihu…
Je tam hlavně krásná příroda. Ke konci roku se stmívalo už ve dvě hodiny a ráno se rozednívalo až kolem deváté. Takže se více méně všechno dělo za tmy, to bylo jediné minus. Ale po novém roce zase člověk pookřával, když se den prodlužoval. V létě bylo zase dlouho vidět. Každá část Švédska má svá specifika. Vzpomínám, jak jsme se jezdili dívat na losy, to bylo moc hezké.
Sledujete ještě dnes Luleu, potažmo švédskou ligu?
Ano, sleduju. Jeden bývalý spoluhráč byl u mě loni na padesátce, letos jsme spolu byli v Praze. Občas si s několika lidmi zavoláme, jsme v kontaktu.
Co říkáte na to, že ze Švédska úplně vymizeli čeští hráči? Teď je tam pouze David Kaše v Moře…
To je těžké, každá doba má svoje. Čekám, že by letos mohl přijít úspěch na dvacítkách. Je to taková sinusoida, někdy ročník vyjde, někdy ne. Myslím, že to teď na svazu dělají dobře, berou to od těch nejmenších, aby se udělala široká základna. Vždycky záleží na manažerech, já jsem taky dával nějaká doporučení. Potom už záleží jen na nich, jestli si ty hráče vyberou, nebo ne.
Vraťme se zpět k vám. Vedle Švédska jste hrál ještě ve Finsku a Švýcarsku, ale nemrzí vás, že jste nezapsal ani jeden start v NHL?
Měl jsem nabídku do Pittsburghu, když tam byl Jarda Jágr, smlouva už byla skoro připravená. Ale rozhodl jsem se pro Tapparu Tampere. Nechci se moc koukat zpětně, tehdy jsem tak rozhodl. Mohla to být škoda, mohlo to být pěkné v NHL. Ale bylo to tak, jak jsem se rozhodl.
Uvolní vás na výlet do Švédska z Klatov, kde děláte druhým rokem asistenta trenéra?
Jo, já jsem je o tom informoval. Domluvili jsme se (úsměv).
Vyhovuje vám klidnější hokejové prostředí třetí ligy?
Hlavní je, že jsem doma. Já už jsem se najezdil dost, teď to mám dvacet kilometrů. V Klatovech se věnuju i mládeži, funguje nám tady spolupráce s Plzní. Čím širší budeme mít základnu v mládeži, tím spíš můžeme dosáhnout úspěchů.
Máte pod sebou i syna Tomáše?
On teď studuje fyzioterapii, takže na hokej v Klatovech vůbec nemá čas. Chodí občas na trénink, ale bez plného zatížení nejde hrát zápasy. Jsem rád, že se věnuje té profesi, kterou si vybral. Hokej si vynahrazuje tím, že chodí hrát za Akademiky v Plzni nebo pomáhá v Domažlicích.
Ono tady ta třetí liga je obecně spíš pro juniory. Občas nás chodí málo, protože jsou tady kluci, kteří se musí věnovat práci. Hokej v Klatovech vás neuživí. Když se pak někdo rozhodne jít za lepším, třeba do Německa, tak se není co divit. Tady je to spíš o hraní než o výsledcích.
Co říkáte na výsledky Plzně v extralize?
Mají výborného gólmana a výborný útok. Než odešel Kubalík, tak měla Plzeň snad tři hráče v první pětce bodování. Oproti loňsku je to úplně někde jinde. Je důležité chytit začátek. Loni se to nepodařilo, to pak jde psychika dolů. Letos se to povedlo. Společně si sedli Milan Gulaš nebo Tomáš Mertl, kterého si pamatuju ještě z Hradce Králové.
Je podle vás Plzeň aktuálně největším favoritem na titul?
Já bych to klukům hrozně přál, ale nemám rád tyhle dohady v půlce sezony. Je to ještě strašně daleko. Nejdůležitější je, že play-off už mají v tuto chvíli de facto jisté. Potom se jde dál a dál, to se uvidí. Teď ještě nemůžeme dělat závěry.
Zatím to vypadá, že se v Plzni vyrovnali s odchodem Dominika Kubalíka. Ten už extraligu docela přerůstal, souhlasíte?
Byl dvakrát po sobě nejlepší střelec, je pro něj jedině dobře, že chce zkusit něco jiného, chce se zkusit dostat výše. Ve Švýcarsku si vydělá nějaké peníze, vyzkouší si cizinu. Je to mladý kluk, má na to, aby hrál v NHL. Cesta mohla vést z Plzně, ale může vést taky přes Švýcarsko nebo Švédsko. Zkusí výzvu v Ambri, sem se může kdykoliv vrátit.
Vás by už návrat do trenérského štábu Plzně nelákal?
Do Klatov to mám blízko a tam jsem opravdu spokojený. Někdy ta politika ve vyšších soutěžích, kde jsem byl… Nebylo to nic pro mě. Pokud bude nadále v Klatovech všechno v pořádku, budu spokojený.
