Spolu s dalšími osobnostmi Síně slávy českého hokeje jste sledoval zápas českých hokejistů proti Švédsku. Jak se vám utkání líbilo?
Velmi. Naše mužstvo hrálo opravdu dobře, Švédové jsou mistři světa a byl to vyrovnaný zápas. Při troše štěstí jsme to mohli uhrát na 3:3.
Užil jste si i doprovodný program spojený s oslavami výročí?
Ano, byl to výborný nápad od svazu a BPA. Bylo skvělé vidět gratulace těch nejlepších hráčů z celého světa. Gretzky, Kurri nebo Lidström měli pro náš hokej uznání a pěkná slova. Byl to hezký zážitek.
Potkal jste se s bývalými spoluhráči z reprezentace?
To víte, že jo, vždycky se rádi vidíme. Některé vidím málo, jiné častěji, třeba Béďu Ščerbana. Od svazu je hezké, že jsme se takhle mohly sejít všechny generace. Franta Pospíšil je soused, ale vidím ho málo, stejně jako Jirku Holečka, Jirku Kochtu nebo pana Neveselého.
Vy jste si zahrál na MS v Praze jednou, a to v roce 1978. Ožily ve vás při návštěvě holešovické haly vzpomínky na stříbrný šampionát?
Nejen to, také stříbrné MS z roku 1974 ve Finsku nebo tituly z let 1976 a 1977. Máme na co vzpomínat, byli jsme generací, která dělala medaile. Potom přišli kluci z Nagana, 90. léta a věřím, že se na medailové pozice zase vrátíme, i když vím, že dneska je to daleko těžší. Zemí, které hrají, je více než za našich časů, a hrají dobře. Dánsko a Norsko, Švýcarsko, zlepšilo se Německo, slovenští kluci jsou dobří a pořád je tam Kanada, USA a evropská špička. V medailovém klubu z MS se držíme na čtvrté pozici, což je obrovský úspěch na to, jak malá země jsme.
Na zmiňovaném MS v Praze před 40 lety vám chyběla jediná branka k dovršení zlatého hattricku. Jakou cenu má pro vás to stříbro?
Každá medaile z mistrovství světa má cenu, ať už v roce 1978, anebo v roce 2018. O rok předtím, ve Vídni 1977, jsme zase se štěstím vyhráli, to je zkrátka hokej. Prohráli jsme s Kanadou, a kdyby potom Sovětský svaz neprohrál se Švédskem, mistry světa bychom nebyli. V Praze jsme měli po základní skupině plný počet 14 bodů, bylo to krásné MS, ale ve finále rozhodl jeden gól a byli jsme stříbrní. Udělat dnes stříbrnou medaili, to je obrovský úspěch. Konkurence je větší, než si fanoušci myslí.
Když se člověk podívá na záběry ze 70. let, hra vypadala zcela jinak. Se spoustou kombinací, přihrávek. Hrál se tehdy techničtější hokej?
Samozřejmě, bylo na to více času. Dnes je to mnohem rychlejší, hráči jsou fyzicky lépe vybavení. Ale na českých klucích se mi líbilo, že proti Švédům věděli, co mají hrát, i když byli poprvé spolu. Možná v obranné činnosti jsme udělali jednu dvě chyby, ale to chce čas. Gólman výborný, na začátek sezony to byl dobrý zápas a je na čem stavět. Byli to hráči, kteří jsou teď k dispozici, a když se kouknete dál, můžete objevit další.
Takže se stavíte pozitivně k nástupu Miloše Říhy na post trenéra?
Rozhodně, ve hře jsem viděl hokejové věci. Miloš má bohaté zkušenosti z KHL, při sobě má bývalé hráče NHL. Řeknu jednu hokejovou věc. Pan Jandač byl velmi dobrý trenér, ale nevím, jestli by takhle odvolal gólmana jako Miloš proti Švédsku. Miloš zariskoval a pak chybělo málo, abychom vyrovnali na 3:3. To jsou věci, které musíte mít jako bývalý hráč v sobě. Preferuju trenéry, kteří velký hokej hráli. Umí zariskovat, komunikace s hráči je dobrá. Vědí, co mají hrát.
V poslední době se českým hráčům nedá vytýkat málo nasazení a bojovnosti, ale v rozhodujících chvílích chybí kvalita. Je to tak?
Musí se objevit špičkoví hráči, pak to má každý trenér jednodušší. U nás jsou dobří kluci, ale na mezinárodní úrovni je těžké dostat se k medaili. Je potřeba velmi, velmi pracovat a mít štěstí. Před pár lety nebyli vůbec žádní mladí kluci, teď se už někteří začali objevovat. Svaz investuje do výchovy a věřím, že rozdíloví hráči zase vyrostou. Na Kladně, ve Spartě, v národním týmu. Nebude jich moc, ale mohli by nás zase přivést zpět na medailové stupně. Myslím si to (úsměv).
Vy jste získal sedm medailí z MS, stříbro z olympiády a Kanadského poháru. Uvědomovali jste si se spoluhráči už v té době, jak úspěšná jste generace? Anebo jste až později docenili, čeho jste dosáhli?
Když vyhráváte, myslíte si, že je to samozřejmé. Ale pak zjistíte, že jste poráželi ty veliké země, Kanadu, USA nebo Švédsko, a doceníte, jaký to byl velký úspěch. Každý rok jsme vozili medaile, to dneska není. S Rusy jsme třeba celkově nebyli v plusu, ale vyhráli jsme tři čtyři utkání z deseti, i to bylo hodně.
Momentálně čeká dospělá reprezentace na medaili z velké akce od roku 2012. Od MS, na kterém jste byl uveden do Síně slávy IIHF.
To je pravda, čas letí, od Helsinek už je to šest let. Nedá se nic dělat, asi jednou z příčin je i odliv hráčů. Nejenže chodí do NHL, ale jako mladí i do KHL. Jako trenér musíte s těmi hráči pracovat hlavně doma, je to daleko těžší. Dříve pan Gut objel Českou republiku, pan Starší Slovensko a měli absolutní přehled. Žádní hráči nebyli v cizině. Dnes to mají trenéři těžší. Cestují, ale pořád vidí ty hráče málo, neví přesně, jak na tom jsou. Musí takhle pracovat na druhou stranu všichni. Švédové, Finové, všichni.
Připadá vám, že i kvůli tomu ztrácí na kvalitě česká extraliga?
Sleduju to a některé zápasy jsou dobré. Liberec nebo Sparta hrají dobře, Kometa udělala dvakrát za sebou titul. Všichni říkají, že ta liga je špatná, ale to si nemyslím. Některé zápasy jsou špatné, ale takové jsou i v NHL. Naše extraliga má dobrou úroveň, Sparta byla ve finále Ligy mistrů proti švédskému týmu. Kometa a Plzeň v evropské konkurenci také vyhrávají. Jedna věc mě ale v souvislosti s extraligou trápí.
Málo kvalitních mladých hráčů?
Přesně tak. Mladí hráči tam přicházejí, hraje se na čtyři útoky, ale není ani jeden hráč, který by se pohyboval v první desítce bodování. Jsou to staří kluci, kteří mají 30 až 40 let. Já jim to přeju, ale když já jsem přišel do Kladna, byl jsem v 17 letech nejlepší střelec, Jarda Jágr přišel v 16 letech a v druhém zápase dal gól. Dneska přijde kluk, zahraje si a pak nevím, jestli usne na vavřínech? To přece není možné, aby v bodování extraligy nebyl mladý hráč, který udělá 30 nebo 40 bodů.
Potom je těžší vzít mladé hráče z extraligy do reprezentace.
Tam musí chodit hráči, na které bude spolehnutí. Že dá gól nebo že bude nahrávat. Někde bude chyba, podívejte se, kolik mladých hraje NHL, a to je daleko těžší soutěž. Je to o práci. My ty talenty máme, ale zaostávají, takže musí více pracovat. Máme se teď v Česku daleko lépe, já to všem přeju, ale ti mladí musí chtít. Ne rodiče. Můj táta pracoval na šachtě a já jezdil hrát hokej šichtovým autobusem. Najít dneska takové kluky je těžké. Přitom to jsou ty vítězné typy, to jsou ti rozdíloví hráči.
Brzdí podle vás mladé hráče nátlak ambiciózních rodičů?
Dneska je to tak, že rodiče řeknou: "Kladno, tady jenom začneš, a potom půjdeš do NHL nebo KHL." Takový hráč nepůjde nikam, spíše v 17 letech přestane pracovat. Kdyby pořádně pracovali, není možné, aby v extralize nedělali body. Pak trenér dvacítky nebo osmnáctky vezme nejlepší hráče a na šampionátu zjistí, že zaostáváme. Ve čtvrtek jsme viděli, že těch šancí moc není, ale Švédové je umí proměnit.
V zápase proti Švédsku nastoupil český tým poprvé v dresech bez státního znaku. Jak se vám líbí nové trikoty se lví hlavou?
Já jsem konzervativní člověk (úsměv). Odznáček nosit budu, ale malinko se mi tam ztrácí identita České republiky. Státní znak je státní znak, ten reprezentuje Českou republiku. Tady ji reprezentuje lvíček, moderní a hezký, ale jak jsem starší člověk, češství se mi tam trochu ztrácí.
Poslední otázka na vás jakožto kladenského patriota. Jak to vidíte s možností návratu Rytířů do extraligy a zapojením Jaromíra Jágra?
Druhá liga je ohromně složitá soutěž. My máme na Kladně mladé hráče, Jaromír ještě chodí trénovat, nevím, jestli ještě naskočí, nenaskočí, ale co řekne o hokeji, to sedí. To je teď jeho největší devíza. Kdyby byl více na střídačce a hráče vedl, mladý tým by hrál daleko lépe. Přál bych si, aby Kladno šlo touto cestou. Martin Straka, Jiří Šlégr a další velcí hráči vedou naše oddíly úspěšně, podle mě mladí hráči chtějí vidět to velké jméno. Když to řekne Jaromír Jágr, hraje se na 110 procent. V baráži se rozdíly mezi druhou ligou a extraligou mažou. Pokud se dostaneme tam, mohlo by to s Jaromírem na střídačce vyjít. A jestli nás tam nedostane Jaromír, světová legenda, pak už nikoho jiného nevidím (smích).
