Musím shodit, se 118 kily se nedá hrát, řekl Jágr. Cestu do Havířova si pochvaloval

Jaromír Jágr nastoupil v Havířově k ostrému utkání v první lize po roce a jednom dni.
To, zda Jaromír Jágr nastoupí v Havířově do zápasu, nebylo do poslední chvíli jisté.
Kladno sice avizovalo odjezd sedmačtřicetiletého útočníka na východ republiky, ale o svém startu se Jágr rozhodl až na místě.
V jednom útoku nastoupil s Tomášem Plekancem a Antonínem Melkou.
Do zápasového rytmu se vrátil přesně po roce a jednom dni.
Foto: ČTK
Ondřej Zoubek Ondřej Zoubek
18. 2. 2019 21:49
Jaromír Jágr zažil obnovenou premiéru v první lize. Přesně po roce a jednom dni od zranění kolene ze zápasu proti Havířovu nastoupil čerstvě sedmačtyřicetiletý křídelník do utkání s tím samým soupeřem. V první formaci s Tomášem Plekancem a Antonínem Melkou nebodoval, Rytíři přesto vyhráli ve Slezsku 2:0. Jágr se rozhodl hrát, aby se dostal do tempa na play off.

Jak jste se cítil v zápase proti Havířovu?

Jsem rád, že jsem mohl po roce a jednom dni konečně nastoupit. V mých letech není jednoduché jen trénovat, za tu dobu jsem dost přibral. Nemělo cenu na nic čekat, po Havířovu máme už jen tři zápasy do play off, kde to bude asi jiný rachot. Chtěl jsem si hokej po dlouhé době vyzkoušet.

Byl jste spokojený s týmovým výkonem a vítězstvím 2:0?

Není jednoduché přijet do Havířova a odvézt si tři body. Cesta je dlouhá, autobusem nebo vlakem jsou to tři čtyři hodiny. Jsme rádi, že jsme tady vyhráli za tři body.

Budete pokračovat v dalších zápasech s týmem? Příští utkání hraje Kladno už ve středu doma proti Ústí nad Labem.

Všechno bude záviset na tom, jestli budu zdravý. Doufám, že zítra se budu cítit v pohodě, potrénuju a snad se to bude den ode dne zlepšovat.

Jak se vám hrálo v porovnání s tím, co jste očekával?

Neočekával jsem nic. Chtěl jsem se dostat do tempa, protože v tom tréninku je to hodně těžké. Hráči mě asi na tréninku docela respektují, takže do mě úplně nepůjdou. Navíc zápasová rychlost a rozhodování se nedá natrénovat. Chtěl jsem nastoupit dříve, ale dvakrát jsem se zranil a jednou nastydl. Teď už nemělo cenu čekat, mám 118 kilo a potřebuju něco shodit, takhle se dá těžko hrát.

Ale v Havířově jste odehrál přes 17 minut. To je solidní porce, ne?

Přizpůsobil jsem si to tak, abych vydržel. Vyzkoušel jsem si několik prvních střídání. Silově jsme se cítil v pohodě. Ale kdybych trochu více bruslil, asi bych po první třetině odpadl. Zhoršovalo by se to a zhoršovalo. Nakonec jsem rád, že jsem se nezranil a nakonec jsme vyhráli.

Před rokem a jedním dnem jste se doma zranil v utkání proti Havířovu, teď jste se vrátil proti stejnému soupeři. Je v tom symbolika?

Asi je. Říká se do roka a do dne, ne? (úsměv)

Evidentně ale pověrčivý nejste, že jste se vrátil zrovna tady?

Nejsem. Co se stalo před rokem, byla spíše moje vina. A jeden z hlavních důvodů tehdy byl, že jsem si po 20 letech vyměnil nože na bruslích a měl jsem je o dva centimetry kratší, aby se mi lépe zatáčelo. Jenže jsem nebyl zvyklý. Tam, kde by mě měl ten nůž držet, najednou nebyl. Hlavou jsem letěl do mantinelu. Byla to moje chyba.

Vrátil jste se také s novým typem helmy. Poučil jste se?

Ta stará se mi rozbila (smích). A Waynu Gretzkymu jsme nevolal, aby mi poslal novou, ony už nejsou moc k dostání. Musel jsem vzít nový typ.

Jaká byla v první lajně souhra s Tomášem Plekancem a Antonínem Melkou?

Pro ně to není nic jednoduchého zvyknout si na můj styl, kdy moc nebruslím. Právě proto ještě budeme mít tři zápasy a další tréninky, než začne play off. Věřím, že se to bude den ode dne zlepšovat.

Co říkáte na výkon osmnáctiletého Šimona Jelínka, který s vámi hrál přesilovky?

Je něco neskutečného, jaký skok udělal za poslední rok. Nesmíme zapomenout, že před dvěma lety dělal na Kladně maskota. To je něco, co možná vejde do historie. Od maskota najednou letos může udělat dvacítky. Věřím, že je udělá. Ale nejen na přesilovkách, celá lajna Zikmund, Machač, Jelínek hraje v posledních dvou měsících výborně. I naši fanoušci to ocení, všimnou si toho, a když se volí hráč měsíce, většinou to vyhrávají oni.

Jelínek říkal, že Kladno s vámi teď přejede všechny. Bude to tak?

To říkal mladý, jo? Oni mají vždycky velké sebevědomí. To je přesně ono, že necítí žádný strach, ale my starší lidi víme, jaká je realita. Moc dobře víme, že musíme jít zápas od zápasu. Nikdo nám nedá nic zadarmo, spíš naopak. Ale zase mu nesmíme úplně brát to sebevědomí, to bychom ho přibrzdili.

Cítíte, že je obdivuhodné vrátit se v 47 letech po roce bez hokeje?

Hokej jsem nezapomněl. Nevěřím tomu, že to člověk zapomene. Šlo o to získat nějakou chuť. Když z toho člověk vypadne, je těžké získat zpátky tu motivaci jít hrát a dávat góly. Nevadí mi trénovat a dřít se, ale jít tam a mít chuť dávat góly a rozhodovat, to už mi schází. Na druhou stranu jsem rád, že máme tým, který je podle mě schopný dostat se do baráže a dál. Je jedno, jestli tomu já pomůžu víc, nebo míň.

Zmiňoval jste cestu do Havířova. Byla tak hrozná, jak ji prezentují v hokejovém seriálu Lajna?

Musím říct, že jsem hrozně spokojený. Jel jsem vlakem z Prahy do Havířova a bylo to neskutečné. Za tři a tři čtvrtě hodiny jsem byl tady, vzal jsem si taxíka a trvalo to pět minut na stadion. Z cesty vlakem jsem byl opravdu mile překvapený.

Do Kladna se vracíte zase vlakem?

Jel bych, ale tak pozdě to jezdí jen o víkendech. Jedu autem.

 

Právě se děje

Další zprávy