České Budějovice - Vedení klubu s nadsázkou říká, že má nabídku všude: na stole, pod stolem, na dveřích i v mobilu. Jenže hokejista Václav Prospal za svůj mateřský klub v Českých Budějovicích teď nastupovat nechce. I když tam s prvoligovým týmem už několik týdnů trénuje, fanoušci Motoru se jeho návratu nedočkají.

V osmatřiceti letech ho zajímá už jen NHL. V rozhovoru pro Aktuálně.cz teď jeden z nejlepších českých útočníků historie poprvé připustil, že pokud nabídka z Ameriky v příštích dnech nepřijde, možná se rozhodne kariéru definitivně ukončit.

Hrát hokej v Evropě totiž i kvůli rodině na Floridě nechce.

"V Budějovicích mě přemlouvají pořád, ale marně. 1. listopadu odlétám zpátky do Ameriky a budu čekat na nabídku z NHL," říká Prospal, který ještě na jaře válel v zámoří. Jako lídr tlačil Columbus do play off, prodloužení kontraktu se ale nedočkal. A protože se překvapivě neozvaly ani jiné týmy z NHL, je tenhle zkušený borec i na konci října bez práce.

Co bude dál, neví. Na první místo ale staví svou rodinu, proto se ani o působení v Česku moc nechce bavit. Do poslední chvíle bude doufat, že se ozve někdo z Ameriky. "Nemám ambice myslet negativně, mám čas a nic mě netlačí. To zásadní rozhodnutí stejně jednou přijde a koncem kariéry by můj život neskončil," říká Prospal.

A.cz: Na smlouvu čekáte v Českých Budějovicích, kde trénujete s prvoligovým Motorem. Už víte, co bude dál?
Václav Prospal: V Tampě jsem byl sice s dětmi i manželkou, ale neměl jsem tam možnost kvalitně trénovat. Tady v Českých Budějovicích mi to umožnili, ale jen na pár týdnů, než si najdu práci. Agent se mi snaží něco zařídit a dokonce chtěl, abych za ním letěl do Edmontonu, ale já mu to řekl jasně: Podívej se, co já budu dělat někde, kde to vůbec neznám a plácat se někde po hotelech. Je lepší, abych letěl domů do Česka, kde budu žít ve vlastním domě a mít alespoň část rodiny u sebe, když už u sebe nemám ženu a mé děti.

Jak dlouho ještě budete čekat na smlouvu tady v Česku?
Zpáteční letenku mám koupenou na prvního listopadu a to platí. Příští týden se určitě vracím do Ameriky.

Co když tam práci neseženete?
Buď do té doby něco bude, nebo ne. Až pak přijde čas na to udělat zásadní rozhodnutí, co dál se svým životem. Jestli třeba bude mít cenu dál trénovat. Víte, já budu 1. listopadu zase šest týdnů bez dětí a manželky. A takhle už to dál nechci, proto se vracím zpátky. Loni jsem byl tady v Česku během výluky bez rodiny tři a půl měsíce jenom proto, že jsem měl smlouvu v NHL a tušil jsem, že NHL nakonec začne. Připravil jsem se tady skvěle, za nic na světě bych to nevyměnil, protože mi to pomohlo k tak dobré sezoně. Bohužel to ale asi nebylo dostačující, když jsem si nevysloužil smlouvu novou.

Aleš Kotalík, kapitán a zároveň spolumajitel Motoru, vás přemlouval, abyste se vrátil hrát hokej do Budějovic.
On mě přemlouvá každý den a nejen on. Šance ale není žádná.

Opravdu?
Opravdu vůbec žádná. Určitě ne teď do konce října a co bude pak, to ještě nevím.

To opravdu ani trochu nepřemýšlíte, že byste si tady za Motor alespoň pár zápasů zahrál?
Nepřemýšlím, opravdu ne. Jel jsem sem s určitým cílem. Chtěl jsem trénovat, připravovat se jak nejlíp to jde, abych se pak mohl rozhodovat, co bude dál. Samozřejmě to rozhodnutí nebude jednoduché, protože se v mém věku už kluby asi nedívají ani tak na kvalitu jako spíš na ten ročník narození. Doba, která teď přichází, je těžká, ale musí přijít a to těžké rozhodnutí stejně jednou budu muset udělat. To je prostě realita.

Podívejte se, já jsem dneska v nejlepších letech života. Máme se ženou tři krásné děti, kterým se chceme věnovat a chci jim začít splácet to, co oni dávali mně. Mám třináctiletého kluka, co hraje hokej: tomu chci pomoct. Mám skoro desetiletou holčičku, která strašně ráda hraje fotbal, chodí se mnou na ryby i na golf. A tohle jsou atributy, které vám ani všechny góly na světě nemůžou vynahradit. A já už toho promeškal hrozně hrozně moc.

Znamená to, co mi tady říkáte, že pokud nezískáte smlouvu v NHL, ukončíte kariéru?
To říkáte vy (usmívá se).

Dobře. A dokážete si představit, že budete hrát jinde než v NHL?
Ne. Nedokážu si to představit. Ale je to předčasná otázka a já na ní nechci odpovídat. Až se budu rozhodovat, bude tahle otázka na místě.

Před rokem jste v jednom z rozhovorů říkal, že se do Budějovic nikdy nevrátíte. Že z NHL půjdete rovnou do důchodu. Takže to pořád platí?
Podívejte... Nikdy se nemá říkat nikdy, třeba jsem to řekl v emocích. To je věc i s vámi novináři, že člověk někdy něco řekne, může se to překroutit, nebo to řeknu v emocích a pak se mi to rozleží v hlavě. Já říkám, že jsem teď rozhodnutý, že čekám jen na NHL. Co bude potom, já nevím. S koncem hokejové kariéry ale pro mě život nekončí, naopak. Mám skvělou rodinu, co mě celý život podporuje a teď jí to chci vracet. Zatím ale nemůžu přestat trénovat, mám pořád šanci.

O vaší šanci nikdo nepochyboval už v létě, ale Columbus s vámi smlouvu po výborné sezoně stejně neprodloužil. Víte už proč?
Nevím, to stejně nikoho nezajímá. Je nezajímá to, že já teď nemám práci a mě zase už nezajímá to, co tam oni dělají. Neříkám, že se nepodívám na výsledky, ale tam se na takové věci nehraje. Prostě skončí člověku práce a buď vás podepíšou, nebo ne. Prostě ahoj, měj se hezky. Volat mi každý týden a ptát se, jak snáším, že nemám práci, nebudou, mají sami svých starostí dost.

Umíte si alespoň vysvětlit, proč se neozval žádný z dalších 29 klubů?
Bylo by skvělé na to umět odpovědět... Já si myslím, že je to mým věkem.

A možná i platovým stropem, který se letos výrazně snížil, že?
To už jde ruku v ruce s tím. Dneska je ale prostě trend nasazovat mladé hráče. Já jsem v NHL sedmnáct let, další tři roky jsem byl na farmě. Od té doby proběhlo už dvacet draftů, tak si spočítejte, kolik těch hráčů přišlo. Já jsem nesmírně pyšný na to, že jsem v NHL mohl tak dlouho vydržet. A co vy víte, třeba se teď tady bavíme a ještě večer mi někdo zavolá, že má pro mě práci.

Máte aspoň signály, že by to mohlo vyjít?
Na to se mě lidi ptají každý den, ale to nejde říct. To je jak na rybách. Taky někdy neberou a najednou během deseti minut chytnete tři. A pak si říkáte: Ty vole, to je krásné chytání. A takhle já si můžu žít týden, čtrnáct dnů a čekat, až agent zavolá, ale je to stejně bez odevzy. Jenže pak někdo třikrát, čtyřikrát, pětkrát prohraje, přijde zranění a najednou bum a budou mě potřebovat. Neříkám, že je to pravidlo, ale v to já teď věřím.

Takže jste pořád optimista?
Nemám ambice myslet negativně, mám čas a nic mě netlačí. To zásadní rozhodnutí jednou přijde, já teď ale budu makat naplno, abych byl ready a doufat. Nabídky mám všude po Evropě. Všude. Neohrnuji nad nima nos, ale pro mě je od samotného začátku priorita jen NHL.