reklama

Kouč osmnáctek: Stříbro klukům obhájilo omluvenky ve škole

Jakub Petr Jakub Petr autor: ČTK
Trenér stříbrné hokejové osmnáctky Jakub Petr chválil své svěřence, ale věří, že na sobě ještě budou pracovat a nezůstane u jediné medaile z mistrovství světa.

Praha - I když už od zisku stříbrných medailí a prohraného finále s Amerikou uběhlo téměř 24 hodin, byl trenér hokejových reprezentantů do 18 let Jakub Petr stále trochu dojatý. Jeho svěřencům se povedlo zapsat se do české historie a po příletu ze světového šampionátu ve Finsku si spolu s nimi užíval ovací rodiny i fanoušků.

"Je to fajn, teď si to musíme užít, takový úspěch tu na téhle úrovni ještě nebyl, i kluci by na sebe měli být pyšní. V Česku bychom měli přestat být kyselí a opravdu si to užít," řekl na letišti novinářům Petr.

Trenére, před mistrovstvím jste říkal, že jedete do Finska s tím, že chcete vyhrát poslední zápas na turnaji. To se nepovedlo, ale stříbrná medaile musí být dobrá náplast, ne?

To je pravda. Včera jsme si uvědomili, že tenhle cíl jsme vlastně nesplnili. Na druhou stranu kluci ten úspěch vnímali. Cítili podporu z Česka, věděli, že semifinále už bude v televizi. Chtěli se ukázat před učitelkami, že ty omluvenky jsou oprávněné (smích). A bylo skvělé, že tam třeba o přestávce mezi druhou a třetí třetinou zápasu s Kanadou mezi nimi padala motivační slova, že o finále v jejich věku nehrála ani ta největší jména současného českého hokeje. A myslím, že to možná byl i jeden z důvodů, proč to v tom semifinále vyšlo.

Jak dlouho trvalo hráčům než zahodili smutek z prohraného finále a radovali se ze stříbra?

Jenom chviličku. Proti nám stála americká mašina, která až na jednu výjimku všechny zápasy vyhrála. Je to vydrilované mužstvo, které spolu hraje pohromadě dva roky. Věci, co tam předvádějí, to je nádhera se na to dívat. V té kategorii do 18 let na ně asi nikdo nemá. Může je někdo porazit, ale určitě ne porážet.

Co tedy podle vás rozhodlo o tom, že jste se dostali tak daleko?

Bylo důležité, že slova o partě, o jednom týmu, o tom, že budeme táhnout za jeden provaz. Nebyly jen na papíře, všechno to mělo svůj vývoj a klaplo to.

Je pravda, že mužstvo se zdálo býti čím dál sebevědomější, cítil jste to stejně?

Sebevědomí bylo to, co jsme chtěli do těch kluků přes sezonu dostat. A nebyl důvod ho nemít, protože z té světové špičky nám chyběla porazit pouze Kanada a Amerika. A i tu Kanadu jsme v semifinále nakonec zvládli.

Zajímavé bylo, že jste téměř neměnil formace, maximálně jen měli jejich nasazování, to jste byl tak spokojený?

Vazby v jednotlivých lajnách byli dané průběhem sezony. Byly tam jen drobné změny v přesilovkách. A pak jsme občas lajny trochu prohazovali, protože, a to bych možná ani neměl říkat, ale tím, že jsme ve většině případů nastupovali jako hosté a tamní pořadatelé nám fandili, ukázali nám startovací lajnu soupeře, takže jsme věděli, koho na nás třeba chystají Američané, ale to už byly jen takové malé nuance.

Myslíte si, že tahle generace hráčů může v podobných medailových žních pokračovat i v dalších kategoriích?

Doufejme, že ano. My jsme si to řekli a říkal to i šéf svazu pan Král, že je to super výsledek a na druhou stranu hodně zavazuje. Ale myslím, že až si kluci odpočinou, tak na sobě zase budou pracovat. Věřím, že to ustojí, jsou tam povahově výborní kluci.

A co další generace mládežnických výběrů, je v jejich silách na vás navázat?

Myslím si, že teď měli úspěšnou sezonu všechny výběry. Šestnáctka, sedmnáctka, osmnáctka i dvacítka, která sahala po postupu ve čtvrtfinále s Finskem a ti to pak celé vyhráli. Jen u nás přišla ta třešnička za dortu. Důležité je se pořád střetávat s těmi nejlepšími a porážet je. Věřme, že tohle je jen začátek.

reklama