reklama

Takový kotel nepamatuju, říká Klok po dvou výprascích. Výplaty zatím Slovan posílá

Z boje o mistrovství světa v Dánsku vyřadilo na jaře Lukáše Kloka zranění z tréninku. Z boje o mistrovství světa v Dánsku vyřadilo na jaře Lukáše Kloka zranění z tréninku. autor: Lukáš Caha
Až na krátkou štaci v americké juniorce hrál Lukáš Klok odmala výhradně za Vítkovice. A tak když se v červnu ozval s nabídkou Slovan, měl třiadvacetiletý obránce ze širšího reprezentačního kádru jasno: zkusit KHL za každou cenu. Včetně velké finanční nejistoty, která bratislavský klub v posledních letech provází.

Už jste s týmem vstřebali zklamání z těžkých víkendových porážek proti CSKA Moskva (0:9) a Petrohradu (0:7)?

Ano, už jsme se oklepali. Byly to katastrofální výsledky, dlouho se mi nestalo, abych dvakrát po sobě dostal takový kotel, ale všichni tady už to v kariéře zažili. Vždycky se takové zápasy najdou, hokej jde dál. Jsme profesionálové a už se musíme dívat na další utkání.

Těšili jste se, že se vytáhnete proti nejlepším týmům KHL?

Samozřejmě, těšili jsme se, i když někteří více a někteří méně (úsměv). Když nastoupíte proti půlce ruské reprezentace, má to svoje pro a proti. Ale jasně, měli jsme velká očekávání, jsou to kvalitní soupeři a hráli opravdu výborný hokej. Navíc Petrohradu chyběli tři nebo čtyři hráči, klobouk dolů před nimi.

Proč tedy byly vaše výkony tak špatné?

V prvním zápase proti CSKA jsme vůbec nezachytili úvod a brzy jsme prohrávali 0:3, proti takovému týmu se to dohání těžce. Měli na holích pohodu, my jsme strašně moc chtěli dát gól a dotáhnout se, ale plašili jsme dopředu, vůbec jsme nehleděli na základ v obraně a dokola jsme inkasovali. S Petrohradem jsme se zpočátku drželi a rozhodlo se ve druhé třetině. Ke konci jsme byli už dost zlomení, že to nejde.

Potřebujeme českého Ovečkina, říká Nedvěd. Našlápnuto prý má Pastrňák Potřebujeme českého Ovečkina, říká Nedvěd. Našlápnuto prý má Pastrňák Čtěte zde

Z reprezentačních zápasů už máte s Rusy nějaké zkušenosti, jak těžké je pro obránce hrát proti hvězdám a olympijským vítězům?

S Ruskem jsem si pár zápasů zahrál, takže jsem už na ty kluky narazil. Ale vyjde to nastejno, jestli hrajete třeba proti Švédům, Rusům, CSKA nebo Petrohradu. Bránit se to dá, ale na ledě jste v pěti, nejste sám. Když nefunguje pět hráčů, nefunguje ani individualita. Bránit se dá proti každému, ale jsou to opravdu kvalitní hráči.

A to ještě takový Pavel Dacjuk proti vám tentokrát nenastoupil.

Na Dacjuka jsem se hodně těšil, ale jsou tam další hvězdy. Se Šimonem Stránským jsme vloni ve Vítkovicích probírali Kirilla Kaprizova, byl jsem rád, že si proti němu můžu zahrát. Ale není to jen o nich, ty týmy mají čtyři kvalitní lajny, hráči o sobě vědí a každý chce puk. Obrovská kvalita.

Co jste říkal na to, že jste oba zmiňované zápasy odehráli ve Vídni?

Nijak extra jsem to neřešil, bral jsem to jako jiné zápasy. Byli jsme psaní jako domácí, ale takhle se to úplně brát nedalo. Atmosféra tam nebyla příliš bouřlivá a věřím, že v Bratislavě by nám fanoušci udělali daleko lepší kulisu. Ale bylo to rozhodnutí KHL, jejich propagace, s tím my nic nenaděláme. A co se týče Vídně, bylo všechno v pohodě.

Forma Slovanu se pohupuje na velkých vlnách. Pět porážek v řadě, šňůra pěti vítězství, teď zase čtyři porážky za sebou. Čím to je?

Hodně záleží na soupeřích. Když narazíte na týmy, které byste při vší úctě k nim víceméně měli porážet, nebo na týmy, s nimiž je to daleko těžší, i když máte šanci uhrát nějaké body, je to rozdíl. Věřím, že se to teď otočí a zase rozjedeme novou sérii.

Může to být i tím, že zápasy v KHL jdou rychle po sobě? Když se nedaří, porážky se kvůli našlapanému programu snáze nakupí…

To si nemyslím, tím to nebude. Já jsem naopak rád, že ty zápasy jdou rychle za sebou, i když by to mohlo být ve vyšším tempu. Hrajeme na sedm nebo osm obránců, na což jsem nebýval úplně zvyklý a trochu se s tím peru. Ale je to rozhodnutí trenéra, musím ho respektovat. Hraje se de facto ob den, může to být náročnější, třeba když se jede na trip, ale dá se to zvládnout. V NHL hrají 82 zápasů a taky to zvládnou (úsměv).

Svět nám utíká, hráče musíme vychovávat daleko tvrději, říká Říha. Sází na zkušenost Svět nám utíká, hráče musíme vychovávat daleko tvrději, říká Říha. Sází na zkušenost Čtěte zde

Ztráta Slovanu na play-off zatím není tak velká, ale nedeprimuje vás trochu skutečnost, že od začátku soutěže jsou některé týmy nahoře kvalitou úplně jinde než zbytek KHL?

Abych řekl pravdu, ani jednou jsem se v sezoně na tabulku nepodíval, ale samozřejmě o tom víme. Nicméně asi každý před sezonou věděl, že je v naší konferenci možná pět klubů, které jsou v play-off víceméně jasné. Jsou to týmy, které si dokážou udržet vítěznou sérii déle než ostatní. Ale pak tam jsou tři místa, o která se bojuje. Na tyto příčky se díváme, pochybuju, že nás někdo očekával třeba mezi nejlepšími třemi týmy konference. Jdeme do toho s pokorou a víme, o co hrajeme.

Hráči, kteří zažili minulý ročník ve Slovanu, asi mohou vyprávět, že není nic příjemného dlouho dopředu vědět, že v play-off nebudete.

Když už v prosinci nebo začátkem ledna víte, že už je play-off nereálné, hrajete dál s mnohem menší chutí. Dohráváte sezonu a počítáte zápasy, které vám zbývají do konce. Pokud se bude o play-off bojovat do začátku února, budeme o postup bojovat všichni.

Zjistil jste, že musíte své výkony v porovnání s extraligou zvednout, abyste uspěl v KHL?

Takhle bych to neřekl. Jediné, co mi nesedí, je ta hra na více než šest obránců, protože i pořád měníte svého partnera a někdy nevíte, co od toho druhého vesměs očekávat. Ve Vítkovicích jsme nastupovali spolu s Karolem Slobodou asi tři sezony v kuse a fungovalo nám to. Hokej je tak rychlý, že někdy musíte poslat intuitivní nahrávku tam, kde víte, že bude váš parťák. Měnit to v každém zápase je těžké. Respektuju, že nám chce trenér ušetřit síly, někomu to sedí více, někomu méně.

A když pomineme tuto skutečnost, jak se jinak cítíte na prvním dospělém zahraničním angažmá? Ač obránce, s pohledem na jedinou asistenci za 20 zápasů nemůžete být spokojený, ne?

Je to špatné, co si budeme povídat. Po prvním tripu jsem byl zraněný, ale pak jsem naskočil do osmi zápasů, kdy jsme hráli společně s Máriem Grmanem, a myslím, že jsme hráli suprově. Hned v prvním zápase jsem jel dvakrát skoro sám na branku, neproměnil jsem. I v dalších utkáních jsem měl obrovské šance, bohužel se mi nedaří dávat góly. Body se sbírají na přesilovce, tam momentálně nejsem. Jako obránce se do šance dostanete třeba jednou za zápas, a to potom se pozná nadprůměrný hráč, jestli ji promění, nebo ne.

Slovan je v posledních letech spojený s velkou finanční nejistotou a dluhy vůči hráčům. Neodrazovalo vás to v létě od přestupu?

Trochu možná ano. Ale znovu tady podepisovali kluci, kteří tu dříve hráli, a byli to hráči, kteří určitě měli nabídku i jinde a nepodepsali by v klubu, který jim nedá peníze, který by to nikdy nesplatil. Vím, že Slovan ještě mnoha hráčům dluží peníze, ale nám zatím výplata chodí.

Farda: Hra Sparty se mi vůbec nelíbí, ale je účinná. Koukalovi muselo rupnout v hlavě Farda: Hra Sparty se mi vůbec nelíbí, ale je účinná. Koukalovi muselo rupnout v hlavě Čtěte zde

Nedávno se podivoval kanadský brankář Barry Brust, kterému klub po více než roce stále dluží peníze, jak může Slovan fungovat, jak může podepisovat hráče. Neznejišťuje vás to?

Zatím byly dvě výplaty a obě přišly. Neříkám, že to bylo úplně na čas, ale peníze přišly a uvidíme, jak to půjde dál. Věřím, že i třeba se zpožděním to přijde. Není to moje věc, případně to pak musí řešit agent s vedením. Nikdo tu nebude hrát zadarmo, je to naše práce, hlavně pro mladší kluky není jednoduché, když se najednou octnou bez peněz.

Vy jste do KHL odcházel i s tímto rizikem, i za tuto cenu jste si chtěl vyzkoušet novou soutěž. Mám pravdu?

Přesně tak. Ve Vítkovicích jsem byl delší dobu, už v únoru jsem tam měl nabídku z KHL, ale bohužel jsem neměl výstupní klauzuli a Vítkovice si řekly o docela vysokou částku. Ten klub i tak řekl, že ji zaplatí, ale ve Vítkovicích najednou chtěli ještě více peněz. Bylo pro mě zklamání, že jsme se nedohodli, protože je to můj mateřský klub. Mrzí mě to pořád a už jsem cítil, že potřebuju změnu.

A pak se ozval Slovan.

Ano, s Vítkovicemi jsme se nakonec nějak dohodli. Každý člověk by si chtěl KHL jednou zahrát, i já jsem to chtěl zkusit. Kdoví, třeba se do Vítkovic zase vrátím. Možná na konci sezony nebo příští rok. Uvidíme.

Sledovali jste se spoluhráči včerejší nominaci na Karjalu?

Viděl jsem Patrika Zdráhala z Vítkovic, že se do týmu dostal, chtěl bych mu moc pogratulovat. Byli tam napsaní Ruda Červený a Michal Řepík od nás ze Slovanu, je tam i můj dobrý kamarád Honza Štencel. Doufám, že se klukům bude dařit. Já jsem momentálně na reprezentaci ani nemyslel, protože stále bojuji o určitou pozici ve Slovanu. Nejdříve se musím pořádně uchytit v klubu.

reklama