Málem jsem dostal infarkt. Negativní bilance mě nezajímá, chceme zlato, říká odhodlaně Škarek

Ondřej Kuchař Ondřej Kuchař
13. 8. 2016 6:47
V semifinále proti Švédům pochytal 41 střel, za svá záda pustil jedinou. Dnes povede českou osmnáctku do finále nejkvalitnějšího světové turnaje této kategorie, Memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi. "Bude to náročné, ale věříme si. Že dá ale rozhodující postupový gól Kuba Galvas, to bych vážně netipoval," smál se šestnáctiletý gólmanský supertalent Jakub Škarek. O zlato si Češi zahrají znovu po loňské odmlce, předtím však trval medailový půst sedm let. Od 17:30 si to rozdají o historicky s USA. Nejcennější kov za 25 let trvání turnaje nikdy nevyhráli.
Jakub Škarek na Memoriálu Ivana Hlinky
Jakub Škarek na Memoriálu Ivana Hlinky | Foto: ČTK

A.cz: Jakube, jaké jste měl pocity po zápase se Švédy?

Byl jsem strašně šťastný, že se nám to povedlo. Kluci hráli výborně, na hranici svých možností, za což jim chci moc poděkovat. Výborně blokovali střely, chytli nejméně dva góly.

Jakým byli Švédové soupeřem?

Podobným jako Finsko. Dobře napadali naši rozehrávku a měli hodně přečíslení. Mně se ale proti Švédům vždycky chytalo dobře a jsem rád, že jsme dostali zrovna je.

V zápase jste pochytal přes čtyřicet střel. Jak jste na tom se silami?

Jsem na tom dobře. Celé léto jsem poctivě trénoval, takže myslím, že na celou sezonu jsem připravený dobře.

Galvas střelcem? To vůbec

Jaké to je, pozorovat z branky vítězný postupový gól?

Byl to strašně krásný pocit vidět, jak ten puk padá do brány. Kuba Galvas to trefil parádně. Jsem rád, že ten gól dal právě on.

Byl ale docela nečekaným střelcem, že?

No popravdě, když bych si měl na někoho vsadit, na něj bych dal až jako na úplně posledního.

Jak jste viděl situaci před koncem zápasu, kdy se puk už už kutálel do vaší  branky?

Málem jsem dostal infarkt. Jsem rád, že jsem si toho včas všiml. Cítil jsem, že pod betonem puk nemám a před sebou jsem ho taky neviděl, tak jsem si řekl, že asi šel za mě a nějak jsem ho zachytil.

Konkurenti a kamarádi

Snad nejvíc ze všech hráčů slavil postup váš brankářský kolega Tomáš Vomáčka. Jaký máte vztah?

Jsme velcí kamarádi. On je takový, že to vždycky hrozně slaví. Skvěle spolu vycházíme a se vším si pomáháme. Jsem moc rád, že je tady zrovna on.

Ve středu chytal proti USA právě Vomáčka. V dnešním finále půjdete proti Američanům do brány zcela jistě vy. Proběhne nějaká porada?

Určitě si povíme, co hrají. Víme, že mají jednu extrémně silnou lajnu a výborné přesilovky. Musíme, stejně jako dnes, odvést maximum a věřit, že vyhrajeme.

Je velká úleva, že už neskončíte hůř než druzí?

Je to paráda, už to je pro nás velký úspěch. Ale nějak uspokojit se tím rozhodně nechceme, právě naopak. Chceme zlato!

Nestraší vás ale historická bilance, kdy Češi postoupili v turnaji do finále už sedmkrát a pokaždé odešli poražení?

No, abych řekl pravdu, vůbec jsem to nevěděl, takže mě to ani nestrašilo. Ale i tak, na historii se nekoukáme.

 

Právě se děje

Další zprávy