Fantastický Jágr. Jediná jistota českého národního týmu

Adam Sušovský Adam Sušovský
11. 5. 2015 7:31
Hokejová reprezentace porazila i Německo a postoupila do čtvrtfinále mistrovství světa, na hru týmu je ale občas i tristní pohled.
Jaromír Jágr.
Jaromír Jágr. | Foto: Milan Kammermayer

Komentář - Jaromír Jágr, to je jediná jistota českého týmu. Dává góly, přihrává, už dvakrát se chtěl za spoluhráče dokonce poprat. Škoda že z průměru většinou vybočuje jediný, a co si neuhraje sám, to nemá.

Češi porazili i Německo, připsali si třetí výhru v řadě a zajistili si postup do čtvrtfinále. Jágr byl opět jasně nejlepším hráčem na ledě. Bezpochyby.

Jenže k dokonalosti hry jako celku jsou domácí hokejisté stále na míle daleko. Jak říkal expert České televize Marek Sýkora o první přestávce včerejšího duelu s Německem, občas je na českou hru (samozřejmě vyjma té Jágrovy) až tristní pohled.

Češi sice vyhráli třikrát za sebou zápasy, které se pro ně nevyvíjely dobře. Za morální sílu i trpělivost, kterou tým ve všech případech ukázal, si zaslouží velkou pochvalu. Na druhou stranu ale nesmíme zapomínat na to, že teď hráli jen proti Francii, Rakousku a Německu. Tedy s týmy, které by měli porážet poměrně přesvědčivě.

Bezradně působí i trenéři

Jak ale zvládnout takový zápas bez starostí a v suchém triku, na to se pořád marně snaží přijít i trenéři. Už i všeobecně uznávaný mág Vladimír Růžička začíná občas působit na střídačce bezradně, když neustále točí sestavou a tahá hráče do jednotlivých formací jako králíky z klobouku. Ke zlepšení to totiž pořád stejně nevede, má to spíše kontraproduktivní efekt.

Když už se proti Francii a Rakousku zdálo, že začala fungovat alespoň hra elitní formace (Hertl - Sobotka - Voráček zařídili v obou zápasech dva góly), trenéři ji včera zase rozhodili a do prvního útoku putoval dokonce Michal Vondrka. Na turnaji neodehrál jediný zápas, v týmu byl jen do počtu a najednou se z něj stal v podstatě klíčový hráč, který dostal na ledě přes patnáct minut času.

Copak na to asi řekne čtvrtý útok se skvěle hrajícím mladíkem Simonem, jehož výborně doplňují Koukal a Zaťovič? Čtvrtá pětka byla u všech vítězství a zápas co zápas střílí důležité góly, svým pohybem zle zatápí soupeřům, přesto jí trenéři pořád ne a ne přidat prostoru, jehož se jí dostává zoufale málo.

Včera na ledě čtvrtý útok strávil jen devět minut, což je oproti ostatním velký podprůměr. Přitom i včera za tu dobu stihla tato formace dát gól, a to velice důležitý: Petr Koukal krásnou akcí srovnával na 2:2.

Bezradní jsou trenéři i s útokem Jaromíra Jágra, který ve 43 letech v Praze hraje, jako by mu bylo o deset let méně. I legendární hokejista a vzhledem k jeho věku "bohužel" opět jasně nejlepší český hráč musel včera skousnout, jak se vedle něj znovu mění spoluhráči.

To když Jana Kováře, centra, se kterým Jágr hrál od začátku turnaje, nahradil v průběhu zápasu Jiří Novotný. V Jágrově formaci to byla celkem už čtvrtá zásadní změna a je až s podivem, že se tak děje i v šestém zápase na turnaji ve chvíli, kdy už začíná jít do tuhého. V době, kdy by měl tým vsadit na souhru a vazbu mezi jednotlivými hráči, se musejí hokejisté pořád dokola učit něco nového. I sám Jágr už v pátek prohlásil, že mu to není zrovna příjemné.

Jednoduše řečeno: Jestli se Češi před čtvrtfinále mohou na něco spoléhat, souhra to po deseti dnech na turnaji ani náhodou nebude.

V tomhle jsou na turnaji čeští trenéři opravdu výjimeční. Jejich šachy a neustálé (nenucené!) změny v sestavě pak opravdu budí dojem, jako by hledali fungující složení formací na náhodu, a ne podle vize, kterou (alespoň doufejme) v hlavě před turnajem měli. 

Je štěstí, že naproti nestáli lepší soupeři

Českému týmu zoufale nevychází vstupy do zápasu. Jak se i teď ukázalo, hokejistům dělá velký problém pohyb a nadšení týmu, který proti nim hraje s tím, že vlastně nemá co ztratit. Také Němci (stejně jako Rakušané či Francouzi) do zápasu vlétli a vsadili na jednu kartu - na Čechy zadupali hned v úvodu. Vyplatilo se, už po sedmi minutách zaslouženě vedli. 

Pietta totiž využil několikeré zaváhání českého týmu a v samostatném úniku se štěstím zasunul puk za Pavelce. Němci byli v té době výrazně lepší tým, a vyprodanou O2 arenu dokonce v jednu chvíli donutili pískat. I to svědčí o tom, že lidé od národního týmu opravdu očekávají více, než jim dosud nabízí.

Dolů hokejisty srážejí obrovské chyby, které občas dokážou i v absurdních situacích vyrobit kvůli naprosto bezstarostné hře v obranné třetině. Jen včera během prvního dějství obránci vyslali středem středního pásma hned čtyři strašidelné přihrávky, které soupeři nabídly nebezpečný brejk.

Nervózní Češi na šok z prvních deseti minut odpověděli až v závěru třetiny "haluzí" Michala Vondrky, který ani sám nevěděl, že se od jeho brusle do brány odrazil už jednou odražený puk. 

Po změně stran přišla studená sprcha ještě jednou. To pro změnu nechybovala obrana, ale Jakub Voráček na útočné modré a Němci lacinou ztrátu puku trestali skvěle provedeným přečíslením dva na jednoho. 

Jak se ale ukázalo i včera: Výhodou Čechů v zápasech se slabšími soupeři je, že jim po drtivém nástupu většinou dojde dech a nad své možnosti nedokážou hrát celý zápas, nemají na to síly. Stalo se tak naštěstí i včera. Zhruba od poloviny zápasu už to byli totiž Češi, kteří přebrali iniciativu, začali zápas kontrolovat a povedlo se jim ho i otočit, protože Němci přestali stíhat.

Za to si hráči pochopitelně zaslouží pochvalu. Na druhou stranu ty opravdu silné týmy, které na ně čekají ve čtvrtfinále (bude to USA, Rusko, nebo Finsko) vydrží hrát celých šedesát minut. A na rozdíl od těch slabších budou využívat mnohem efektivněji chyby, kterých Češi vyrábějí až moc. 

A to je velké varování, které je namístě připomenout mnohem víc než uspokojení z toho, že Češi vyhráli třikrát za sebou a zajistili si postup do čtvrtfinále...

 

Právě se děje

Další zprávy