reklama

Obavy z únosu za město i lákavé platy pro extraligisty. Čech popisuje britský hokej

Britové získali na letošním mistrovství světa v Lotyšsku světa čtyři body, dvakrát víc než minule. Britové získali na letošním mistrovství světa v Lotyšsku světa čtyři body, dvakrát víc než minule. autor: ČTK
Britové opět šokovali hokejový svět. V elitní kategorii mistrovství světa získali dvakrát víc bodů než posledně, přestože prakticky celý tým sestavili z domácí ligy, kterou leckdo nebere vážně. Platově přitom může být zajímavá i pro extraligové hokejisty, jak podotýká bývalý český brankář Sheffieldu Tomáš Duba ve velkém rozhovoru o britském hokeji pro Aktuálně.cz.

Kdyby se na světovém šampionátu v Lotyšsku sestupovalo, místo Velké Británie by spadlo Bělorusko. Překvapilo vás, že se Britové podruhé v řadě udrželi, byť tentokrát jen teoreticky?

Zaprvé jsem měl hroznou radost, protože tam mám hodně spoluhráčů, asi pět. A jestli mě to překvapilo? Potřebovali vyhrát jeden zápas proti soupeřům na jejich úrovni, což se jim podařilo.

Vy britský hokej dobře znáte z angažmá v Sheffieldu, kam jste se v předminulé sezoně vydal po štaci v Jižní Koreji. Máte rád dobrodružství?

Miluju cestování. V určitém bodě kariéry jsem se rozhodl, že hokej už budu hrát jen pro radost a nové zážitky. Vždycky se to vyvrbilo tak, že jsem si řekl: "Tady končím. Chci zas vyzkoušet něco jiného zajímavého." A většinou to bylo finančně ještě výhodnější. Vrcholem byla Korea, kde se platí hodně dobře. Není lehké se tam dostat, protože chtějí špičku, nejlépe borce z NHL nebo nároďáku. Mně tam pomohl Patrik Martinec. Do Anglie jsem pak chtěl hlavně kvůli sestře, která tam žije. Její kluci, kterým je deset a osm, mě nikdy neviděli hrát naživo, takže jsem slíbil, že se tam jednou podívám a zahraju si ligu. 

Jak jste se tam dostal?

Nejdřív jsem si sehnal číslo na manažera, normálně jsem se domlouval s ním. Nakonec to dotáhl Tomáš Krejčí, který toho trenéra zastupuje. Kontakty jsem si sice hledal sám, ale je lepší to řešit i přes agenty.

Takže jste se v Anglii sám přihlásil o práci, než že by vás někdo oslovil?

Chtěl jsem jen do těch nejlepších týmů. Nejdřív jsem volal do Nottinghamu, ale ti už gólmana měli, takže jsem to zkusil v Sheffieldu. Tam mi zase říkali, že už mají podepsaného Pavla Kantora, ale stejně by o mě měli zájem. Pak už akorát zbývalo se dohodnout na penězích.

Když jste v Sheffieldu začal a najednou hrál domácí zápasy před průměrnou návštěvou kolem šesti a půl tisíce lidí, připadal jste si jako v hokejové zemi?

Určitě. Strašně mě to překvapilo. Aréna byla pro devět tisíc lidí a spoustakrát bylo vyprodáno, třeba na derby s Nottinghamem. Ale i na slabší soupeře přišlo třeba pět tisíc. Každý byl v oranžovém, lidi si to užívali jako na fotbale. V Sheffieldu hokejem skutečně žijí.

Ale jiné britské kluby jsou na tom podstatně hůř, viďte? Koukal jsem, že některé stadiony mají jen asi dvoutisícovou kapacitu a stejně ji lidé nenaplní.

Přesně tak. Jsou týmy jako Sheffield, Nottingham, Cardiff nebo Belfast, který má nádhernou halu pro nějakých deset, jedenáct tisíc lidí. Tyhle týmy jsou top, ale pak máte třeba ty skotské, které hrají ve starých stodolách z roku - já nevím - 1930. Skoro žádné opravy… Fanoušci jsou tam kolikrát součástí stadionu.

Je britská liga plně profesionální? 

V Sheffieldu byli profíci úplně všichni. A myslím si, že stejným směrem se to posunulo i v ostatních týmech. Nemůžu to říct stoprocentně, ale myslím si to, protože tam byla velká spousta cizinců. Těch pár Britů podle mě manažeři zaplatí také.

Hokej je v Británii poměrně malý sport, nejvyšší soutěž hraje jen deset týmů. Panuje tam díky tomu pospolitější atmosféra, nebo jste zaznamenal spíš nevraživost? Narážím na to, že pět anglických účastníků doplňují kluby ze Skotska, Walesu a Severního Irska.

Od obojího trochu. Aby liga přežila, musejí větší týmy vyjít vstříc těm menším. Ale rivalita je obrovská. Třeba Sheffield s Nottinghamem se nemají rádi. Cardiff je zase nenáviděný proto, že reprezentuje Wales a většinou sestaví kvalitní mužstvo plné cizinců.

Zažil jste například na tripu nějaké vyhrocené momenty?

Naštěstí nás nic nepotkalo. V Belfastu jsme ale několikrát dostali varování, že se nemáme s nikým dostat do verbálního sporu, protože by taky mohla přijet dodávka a odvézt nás za město. Pak už by nás nikdo nikdy neviděl. Severní Irsko je pořád - alespoň v očích Angličanů - brané jako potenciálně nebezpečné místo. Policejní auta tam byla všude opancéřovaná. Když jsem si je pak googlil, vždycky vypadají takhle, to aby pod ně nikdo nehodil bombu. Tohle zaráží, ale jinak je Belfast krásný.

Tomáš Duba

Tomáš Duba

Hrál hokej v devíti různých zemích, takže může porovnávat jako málokdo. V dresu popradského Lva si vyzkoušel Kontinentální ligu, chytal také elitní soutěž v Česku, Švédsku, Finsku, Německu a Rakousku. Z "exotických" destinací ho zlákala Itálie, Jižní Korea a naposledy Velká Británie.

V uplynulé sezoně, kterou zásadně ovlivnila koronavirová pandemie, Duba nechytal. A návrat už neplánuje. Ve 39 letech ukončil brankářskou kariéru a dál se chce rozvíjet jako trenér.

Poslední sezonu tak odchytal za anglický Sheffield, s nímž získal Challenge Cup. Také měl nejvíc výher ze všech ligových gólmanů.

Ačkoliv byl draftovaný Pittsburghem, nikdy neokusil NHL. Pozoruhodné je, že vychytal poslední titul pražské Spartě (v roce 2007) i české reprezentační dvacítce (2001).

Na britské lize je zvláštní, že po poměrně dlouhé základní části následuje kratičké play off, kde vítězný tým sehraje pouze čtyři zápasy. Vnímá se titul ze základní části jako něco cennějšího?

Určitě. Play off je pro ně v posledních x letech novinka, víceméně je to takový krátký turnaj na konci.

Vedle play off se hraje ještě Challenge Cup. Proč?

Aby bylo na co koukat a aby se prodávaly lístky, tak si vymysleli ještě anglický pohár. V jeho základní části se odehraje pár zápasů, s každým hrajete, tuším, čtyřikrát. První dva postupují do zkráceného play off, kde máte semifinále a finále. Je to takový doplněk. Ale je fajn, že tak můžete vyhrát víc trofejí.

Jací jsou britští hokejisté, které jste poznal? Sledují po nocích NHL, nebo v kabině řeší spíš fotbalovou Premier League?

Kluci v Sheffieldu byli hrozně fajn. Zajímali se o Česko a ostatní země, odkud jsme měli hráče. NHL běžela v šatně pořád. Kanadský spoluhráč měl kanadskou televizi, takže koukali na přenosy z NHL, studio… Mimo to Angličani hrozně sledují golf a ragby. Celkově fantastický kolektiv. Měli jsme třeba rodinnou halloweenskou party, kde všichni byli v kostýmech, Angličani za Spice Girls. Mimohokejové věci si umějí užít.

A jací jsou na ledě? Třeba o Finech se říká, že jsou pracovití. O Rusech, že jsou to hračičkové. Charakterizuje něco Brity?

Jsou to takoví buldoci. Vědí, že až na výjimky toho talentu a techniky moc nemají, ale nevzdají se. Zakousnou se a jedou. Prostě buldoci.

Čech udělal nejbezvadnější věc, děkují Britové. Jejich hokejová pohádka pokračuje Čech udělal nejbezvadnější věc, děkují Britové. Jejich hokejová pohádka pokračuje Čtěte zde

Sheffield, jak už jste zmínil, patří k britské špičce. Vím, že odehrál zápasy v Lize mistrů, ale dokázal byste odhadnout, jak by si vedl v dlouhodobé soutěži, jako je česká extraliga? 

S kluky jsme řešili, jak bychom asi obstáli. Já jsem z extraligy hodně let, takže jsem to nemohl posoudit, ale třeba Pepa Hrabal s Markem Trončinským říkali, že spodek nebo střed tabulky bychom hráli. Kluci samozřejmě nechtějí moc plnit systém, jde jim o sbírání bodů a hokejem se baví, takže to není tak profesionální jako extraliga, ale tím svým herním elánem by se neztratili.

Jak je na tom britská liga v porovnání s extraligou platově?

Jde to tam pozvolna nahoru. Víte, nejlepší hráči dostanou dobře zaplaceno všude, ať je to extraliga, Švédsko, Finsko. Když ale budete v extralize hrát druhou nebo třetí lajnu a dělat body, rozhodně si víc vyděláte v Anglii. Navíc v čistém. Plus byt a auto. Nemusíte se o nic starat.

Vy jste si během kariéry vyzkoušel deset různých profesionálních lig. Kam byste kvalitativně zařadil tu britskou?

Asi druhá nejhorší po italské, která se, ač to taky bylo finančně výhodné, tenkrát hrála na tři útoky a čtyři obránce. Některé zápasy byly hodně slaboučké. Možná ještě Asijská liga byla horší než britská. Rakouská je výš stoprocentně, německá taky - ta je srovnatelná s extraligou. A skandinávské ligy jsou jinde. Ve Švýcarsku jsem nebyl, ale taky se tam hraje výborný hokej. KHL je nejlepší v Evropě. Britové ale jdou rok od roku nahoru, je to vidět i na cizincích, které si berou.

Už ale mají i svou vlastní hvězdu. Jaký pojem je v Británii Liam Kirk?

Jednomu místnímu klubu tady ve Finsku jsem doporučoval, ať ho podepíšou, ale ta averze, že je někdo z Británie nebo třeba z Maďarska, samozřejmě existuje. Takového hráče hned podepsat nechtějí. Když ale s námi Kirk v Sheffieldu trénoval, tak si z kluků, kteří hráli NHL, dělal srandu. Mě občas povodil, že jsem ani nevěděl, kde jsem. Opravdu talentovaný kluk, kompletní hokejista. A to byl tenkrát o dva roky mladší.

Ke kterému hráči byste ho přirovnal?

Je to takový hračička, trochu jako Jirka Hudler, možná pracovitější. Rád si vodí puk, je rychlý, technický. Z dnešních hokejistů se typově podobá třeba Eliasu Petterssonovi.

MS 2021, Švýcarsko - Velká Británie O Liama Kirka, kterého před třemi roky draftovala Arizona, se po výkonech na posledním MS (7+2 v 7 kláních) zajímají kluby z nejlepších evropských lig. | Foto: ČTK

Poslední sezona britské ligy proběhla kvůli covidu ve zkrácené podobě. Řada Britů proto nastupovala i po Evropě, v zemích jako Maďarsko, Polsko. Když už někdo hrál třeba ve Švédsku, tak jen třetí ligu. Je to kvůli jisté averzi? Nakousl jste, že manažeři se ošívají, pokud mají vzít hokejistu z Británie.

Je to tak. Jednoho svého spoluhráče, Roberta Dowda, jsem doporučoval v Česku do první ligy, ale kamarádi, co dělají manažery, mi řekli: "Hele, Brita ne, ale nemáš nějakého Fina?"

Může s tím pohnout letošní šampionát, kde si Britové nevedli vůbec špatně?

Myslím, že postupně se to bude měnit. Britové už se dostali třeba do nižší švédské soutěže. Dřív nebo později se někdo dostane do rakouské ligy. Manažeři, kteří trénovali právě v Rakousku nebo v Německu a pak jdou do Anglie, kde vidí, že ti kluci nejsou vůbec špatní, si to mezi sebou řeknou. "Hele, mám tady levného Angličana, který je výborný hokejista. Zkus ho. Nic za to nedáš." Bude k tomu docházet, hlavně u mladších kluků, kteří ten talent mají.

Navzdory posledním úspěchům britského hokeje si nejde nevšimnout, že tamní ligu tvoří hlavně cizinci, nejčastěji Kanaďané a Američané. Britská dvacítka zase hraje až čtvrtou nejvyšší úroveň mistrovství světa a za poslední roky se nijak neposunula. Jak Británie pracuje s hokejovou mládeží? 

Na čtyřku, možná čtyři minus. Tohle hrozně podceňují. Juniorská soutěž se tam vlastně nehraje. Od určitého věku jdou kluci do druhé třetí nejvyšší ligy. Někteří kvůli tomu musí skončit s hokejem, protože na chlapskou soutěž ještě nejsou dost dobří. Také jsem si všiml, že národní tým do dvaceti let měl jedno kratičké soustředění na dva dny. Tím to haslo. Když jsem se kluků ptal, jaké to bylo, tak odpovídali: "No, nic moc jsme nedělali." Na mládež jsem se ptal majitele klubu a ten mi řekl, že si zas přivede nějaké cizince. Je jim to jedno. Škoda. Střílejí se tím do nohy.

Všiml jste si alespoň nějaké snahy s tím něco dělat? Kde vidíte britský hokej za pět deset let?

Těžko říct. Jestli tam budou každý rok dostávat zajímavější trenéry, kteří jsou stejně jako ve fotbale zároveň manažery, tak… Oni jsou samozřejmě také překvapení, když tam přijdou. Náš trenér tam byl první rok a už zaváděl nové věci, prvky. Když tam takhle postupně přivedou Kanaďana, Fina nebo českého trenéra, každý si k tomu něco řekne a s tím přijdou návyky z nejkvalitnějších soutěží. Budou se posouvat.

reklama