Průlomový ročník prožívají také útočník Martin Nečas, bek Jakub Zbořil nebo brankář Vítek Vaněček, ale těm všechno klape už od začátku základní části.
Nosek se rozjel skoro až v půlce března, kdy dvěma body přispěl k výhře v St. Louis. Od té doby má ve 22 zápasech 17 bodů (7+10). Ještě zajímavěji zní, že při hře pět na pět je v tomto úseku díky 16 bodům vůbec nejproduktivnějším Čechem. Až za ním jsou Tomáš Hertl či David Pastrňák.
"O téhle statistice jsem nevěděl. Jestli mě překvapuje? Prostě jsem začal víc hrát," líčí Nosek, který v prvních třech ročnících ze Vegas proslul jako dělník ledu a sbíral kolem 15 bodů ze sezonu.
Nepřipomíná vám současnost časy na farmě Detroitu v Grand Rapids, kde jste se postupně vypracoval mezi ofenzivní lídry týmu?
Je to trošku něco jiného. Tohle je NHL. Jsem ale rád, že se mi daří. A že se daří i týmu. Máme dobře našlápnuto. Ještě abychom si to přenesli i do play-off.
Když jste ve Vegas začínal, při hře pět na pět jste hrál asi devět a půl minuty za zápas. Letos je to 12 minut. Jste spokojený? Vyplácí se tvrdá práce?
To je jasné, že se práce vyplácí. Vždycky jsem byl zastáncem toho, že talent nestačí a že tvrdá práce je zapotřebí. Snažím se tak fungovat. Jsem rád, že se to konečně trošku odráží i v bodování.
Hrajete nějak jinak než dřív?
Dřív jsem hrál většinou ve čtvrté lajně. Teď ve třetí, kde jsou typově jiní hráči. Už to není taková bouraná. Nemyslím si, že bych něco dělal jinak. Je to hlavně o tom, že se na led dostanete častěji a s jinými spoluhráči.
Ve třetí lajně už si můžete dovolit trochu víc útočit?
Tak to samozřejmě je. Čtvrtá lajna je všude víceméně nehokejová, když to tak řeknu. Konkrétně u nás tam máme ještě bitkaře, což už nikde jinde nemají. Ve třetí lajně hrajete víc, takže dostanete víc prostoru i na útočení.
Na konci minulé sezony jste měl kvůli malému vytížení pocit, že už s vámi ve Vegas nepočítají. Jak to, že jste se nakonec domluvili?
Jednoduše. Řekli mi, že dorovnají nejlepší nabídku na trhu. A dorovnali. Takže jsem řekl, že to beru. Byl jsem rád, protože jsem mohl zůstat v týmu, který má ty nejvyšší ambice. Nemusel jsem se stěhovat a poznávat nové prostředí.
Podobně jako vy to má letos brankář Marc-André Fleury. V posledním play-off si moc nezachytal a spekulovalo se, že odejde. Teď se ale rozchytal tak, že má šanci na první Vezinovu trofej v kariéře. Překvapilo vás, jak se to vyvrbilo?
Vůbec mě to nepřekvapilo. Ani bych neřekl, že se rozchytal nebo že by dřív chytal špatně. Lidi většinou neznají ty pravé příčiny - to, co se děje pod pokličkou. Minulou sezonu mu umřel otec, takže to pro něj bylo hodně těžké. Sice nedával nic najevo, ale myslím, že tohle nějakým způsobem sebere každého. Každopádně nechytal špatně. Přišel ale druhý gólman, kterému vyšlo pár zápasů a měl lepší čísla. Nechápal jsem, co u Fleuryho všichni řeší. Vždyť je to top gólman. Vždycky byl a vždycky bude. Pro mě to vždycky byla jednička.
Letos jste upoutal pozornost i tím, že vás kvůli pozitivnímu testu na covid-19 odvolali ze zápasu. Jak jste onemocnění nakonec zvládl? Některým profesionálním hokejistům způsobilo vážné problémy, jiní byli v pohodě.
Řekl bych, že jsem měl asi středně vážné problémy. Nebylo to nic lehkého, ale ani nic vyloženě vážného. Samozřejmě když jste profesionální sportovec a potřebujete k výkonu svoje plíce, covid uprostřed sezony pro vás není ideální.
Překvapilo vás, že jste nenakazil žádného spoluhráče?
Nevím. Neřešil jsem to. Jsem každopádně rád, že jsem nikoho nenakazil a že tým mohl hrát dál. Asi jsou ta opatření nastavená správně.
Co vám po výsledku testu proběhlo hlavou kromě toho, že budete mít dlouhou pauzu? Vaše manželka byla tou dobou před porodem, doma jste měl ještě malého syna. Nestrachoval jste se?
Věděl jsem, že manželka to dostala taky, takže jsem si z toho těžkou hlavu nedělal. Problém byl akorát s porodem, který jsme museli o týden posunout. Naštěstí to dopadlo dobře - u porodu jsem mohl být. A všichni jsou zdraví. To je nejdůležitější.
Nemá na vaše výkony vliv právě i narození dalšího syna?
Nevím, těžko říct. Všichni za mými výkony hledají něco extra. Jestli doma náhodou nedělám nějaké zaříkávání, když to přeženu. Přitom jsem nic nezměnil. Pořád dělám to samé. Jediný posun je, že místo deseti minut hraju patnáct. A ve třetí lajně. Když se v té čtvrté musíte strachovat, jestli vůbec budete hrát příští zápas, je to něco jiného. Den a noc.
Vegas patří k lídrům NHL, už má dokonce jisté play-off. Je tenhle tým silnější než ten, který v premiérové sezoně došel do finále?
Papírově asi silnější jsme. V první sezoně to bylo hlavně o týmu, teď máme i hvězdy, takže bych řekl, že kvalita je větší. Což nám ale nezaručuje, že dojdeme stejně daleko jako první rok.
Hráči Vegas v letošní sezoně nosí kromě šedé a bílé také speciální zlatou helmu. Je to nejextravagantnější věc, s níž jste kdy hrál?
Ta helma je hrozná, vůbec se mi nelíbí! Bohužel to tak prostě je. Musíme s tím hrát.
Ještě odbočím k bojovým sportům. Jiří Procházka odehraje ve Vegas zkraje května očekávaný zápas UFC. Kvůli koronavirovým opatřením ale bez diváků. Kdyby to situace umožňovala, šel byste se podívat?
Určitě bych šel. Mám kamaráda Davida Dvořáka, který by tu v květnu měl zápasit taky. Jestli to budou dávat u mě v televizi, tak se kouknu aspoň takhle. Ale nevím. Stejně na to není čas. Mám dvě děti.
Je těžké skloubit rodinu s hokejem?
Není. Já si to užívám. Já to náročné akorát v tom, že se letos hraje pořád. Hrajeme pomalu každý druhý den, takže času moc není. Ale nemám s tím problém. Je to paráda.
