reklama

Okusil Evropu i NHL, v Bostonu zaučoval Krejčího. Ještě větší talent byl ale Kalus, vzpomíná Tenkrát

Petr Tenkrát v dresu Kladna Petr Tenkrát v dresu Kladna autor: ČTK
Vyzkoušel si soutěže ve Finsku, Švédsku, Rusku i Severní Americe. V národním týmu odehrál přes stovku zápasů. Příští rok čtyřicetiletý Petr Tenkrát však v současnosti válí za Kladno, jemuž chce pomoci k návratu mezi elitu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vzpomíná na sezonu minulou i ročníky dávno zaváté časem.

A.cz: Příští rok vám bude čtyřicet let. Jak zvládáte tempo první ligy, kde zápasy následují rychle po sobě?

Není to žádný problém. Pořád jsme kvalitně trénovaní. I když občas hrajeme třeba po jednom dni volna, pořád to není nějaký extra zápřah. Věk nezastavíte, vím, kolik mi je, ale abych nemohl chodit po dvou zápasech ve třech dnech, to bych na tom byl hodně špatně.

Jaká pro vás byla loňská sezona, kdy jste po zkoušce nedostal smlouvu v Kometě a nakonec jste rok strávil v Ústí na Labem?

V Brně to nevyšlo z různých důvodů. Zranil se Petr Ton, se kterýma jsme plánovali oprášit naši spolupráci, ale bohužel to nedopadlo. Nakonec jsem odehrál sezonu v Ústí a musím říct, že jsem si to tam fakt užíval. Po sezoně jsem zvažoval, co dál, jestli už to neukončit. Pak se ozval Pavel Patera a to se prostě neodmítá.

V loňském play-off jste Kladnu ukončil sezonu, když jste ho s Ústím vyřadil hned v prvním kole vyřazovacích bojů. Jaké to pro vás bylo?

Byla tam ohromná rivalita, ale že bych to bral nějak na ostří nože, to vůbec. V Ústí vznikla taková euforie, tým byl velice úzký, ale kvalitně poskládaný. Pro nás bylo vyřazení takového týmu, jakým je Kladno, obrovský úspěch.

V kladenské kabině je spolu s vámi ještě několik dalších veteránů, ale zároveň taky řada dvacetiletých mladíků. Jak si tým sedí?

Řekl bych, že na začátku sezony, když jsme se prvně sešli, tak byl znát respekt. Teď už ale nás starší kluky berou normálně jako svoje vrstevníky, což je dobře. Tak to má být.

Ptáčkovi se mladíci na Kladně smějí, že se tajně učí. Taky jsem byl blbej, opáčí 41letý rekordman Ptáčkovi se mladíci na Kladně smějí, že se tajně učí. Taky jsem byl blbej, opáčí 41letý rekordman Čtěte zde

Za reprezentaci jste odehrál přes stovku zápasů. Z mistrovství světa máte doma stříbro a bronz. Neštve vás, že tam chybí ta poslední zlatá placka?

Nejblíž k ní bylo hned na mém prvním šampionátu v Rize, kde jsme senzačně došli až do finále. Každou tu medaili ale beru jako obrovský úspěch, protože vím, jak je těžké dostat se vůbec mezi ty top čtyři týmy. Zlatá by byla krásný bonbónek, ale jsem rád i za to stříbro a bronz.

Za svou kariéru jste okusil NHL i soutěže ve Švédsku, Finsku či Rusko. Kde se vám líbilo nejvíc?

Určitě nejraději vzpomínám na Finsko. Strávil jsem v Kärpätu Oulu šest parádních let a pořád tam mám spoustu kamarádů, v létě tam jezdíváme. Vyhráli jsme tam dva tituly, na to se nedá zapomenout. Po konci kariéry tam určitě ještě několikrát zaletíme.

Letos se Kärpätu ale nedaří. Prožívají nejhorší sezonu za poslední roky a v S-M liize jsou až dvanáctí. Nevolali vám, ať se vrátíte?

To ne (smích). Samozřejmě je ale sleduju. Jsou na tom hůř, odešlo jim hodně hráčů. Mají spoustu nových kluků, kteří se teprve zabudovávají do týmu. Myslím, že to ještě vytáhnout a určitě udělají play-off.

Chytrost nahradil systém, techniku střídá bruslení a síla. Zvykám si těžko, přiznává 44letý Alinč Chytrost nahradil systém, techniku střídá bruslení a síla. Zvykám si těžko, přiznává 44letý Alinč Čtěte zde

A co vaše angažmá v NHL? Jak na něj vzpomínáte?

Draftoval mě Anaheim. První dva roky to bylo těžké, rozkoukával jsem se, dostal jsem pár šancí. Pak přišel trejd do Nashvillu, kde jsem odehrál slušnou sezonu, ale po ní jsme se hádali o nové smlouvě a já nakonec odešel zpátky do Finska. Tam jsem našel štěstí. Po čtyřech letech jsem se rozhodl pro návrat, domluvil jsem se s Bostonem. Nebylo to špatné, ale ten věk už byl pokročilejší. Na dalším pokračování jsme se pak nedomluvili. Celkově to ale byla parádní zkušenost do života a ty tři roky bych neměnil.

Jaký byl pro vás právě ten jeden rok v Bostonu?

V prvé řadě to byl velký rozdíl oproti Evropě. Bylo těžké si zvyknout na úplně jiný hokej, ale postupem času jsem se zabudoval. Když se na to dívám zpětně, je obrovská škoda, že se nám nepodařilo vybojovat play-off, to by se asi i moje budoucnost odvíjela trochu jinak.

V nedávném rozhovoru na vás vzpomínal David Krejčí jako na svého mentora. Jak si na něj z té doby pamatujete?

Neříkejte, no tak to jsem moc rád (usmívá se). David byl v tom roce na farmě v Providence, kde jsem ročník začínal i já. Tam jsme spolu trávili hodně času. Já šel rychle nahoru, on naskočil do NHL později na pár zápasů, ale pokud si dobře vzpomínám, hned ten první měl otřes mozku. Pak ale dostal další šance a chytil se.

Doufám, že jsem bez táty moc nezvlčel. I když loni mi občas nezbylo ani na jídlo, směje se Zacha Doufám, že jsem bez táty moc nezvlčel. I když loni mi občas nezbylo ani na jídlo, směje se Zacha Čtěte zde

Dával jste mu nějaké rady? Přeci jen jste byl v NHL o něco zaběhlejší...

Samozřejmě. Byl jsem mu k ruce s čímkoli potřeboval. V tom roce tam byl navíc ještě i Petr Kalus, který byl v mých očích obrovský talent, snad ještě větší než David. Měl super nástup, když dal v devíti utkáních čtyři góly. Nakonec ho ale stejně poslali na farmu a pak ho dokonce vyměnili jinam a už se pořádně nechytnul. To Krejča se rozjel neskutečně a teď je to pan hráč. Strašně mu to přeju. On a Pasta teď táhnou celý Boston.

Co říkáte právě na výkony Davida Pastrňáka?

Paráda! Není náhoda, že mu to tam letos takhle padá. Dva roky dostával ten prostor menší, teď ho dali do první lajny a na přesilovky a on jim to splácí. Je to výborný hokejista a ještě o něm hodně uslyšíme.

reklama