reklama

Průšvihář Duda se v Plzni zklidnil: Prostě mi to tady sedí

Radek Duda v Plzni jako vždycky válí. Nic nevymýšlí, hraje jednoduše. Jako tady před bránou Slavie. Radek Duda v Plzni jako vždycky válí. Nic nevymýšlí, hraje jednoduše. Jako tady před bránou Slavie. autor: CPA Eduard Erben
Rozhovor s průšvihářem Radkem Dudou a hokejové pohodě v Plzni.

Plzeň - Plzeň mu prostě svědčí. Hokejový průšvihář Radek Duda tady umí zapomenout na své špatné já, a válí pouze na ledě. Jako za posledních deset let v žádném jiném extraligovém klubu.

Ukazuje to i letos, když se po roční štaci v Chomutově a Liberci do svého oblíbeného klubu vrátil. Duda má v zase Plzni formu, hraje ve velké pohodě v elitní formaci a je pro soupeře extrémně nebezpečný.

"Ale já jsem v pohodě pořád, ne?" směje se v rozhovoru pro Aktuálně.cz skvěle naladěný útočník, který letos patří ke klíčovým hráčům obhájců titulu. Hned, co s nim přijdete do kontaktu, poznáte, jak moc ho teď hokej baví. Jak moc si dobrý začátek sezony užívá.

Dal už sedm branek, na tři nahrál a vůbec zajímavé je ještě jedno statistické číslo: Radek Duda je ze všech hráčů v extralize nejpilnější střelec, na brankáře letos vypálil už 56 ran.

Vyplývá z toho jedna věc. Když má Duda puk, buďme si jistí, že už nepřihraje...
(směje se) Snažím se prostě střílet. Jak se ke mně ten karbanátek odrazí, tak ho prostě valím na bránu. Takhle to já hraju, jednoduše, hned do brány. Když něco vymýšlím, tak mi to pak moc nejde. Není to ono. Přesně takhle mi to ale sedí...

Nevyčítají vám spoluhráči, že jste trošku sobec a nenahráváte jim?
No to já jím teda nahrávám, ale oni nedávají góly (směje se). Já se pořád považuju spíš za nahrávače, než za nějakého dobrého střelce.

Ale dal jste letos už sedm branek.
Tak jsem křídlo, to máte jak ve fotbale. Když na vás letí balon do běhu, musíte to prát na bránu.

Jak vy to vůbec děláte, že vždycky přijdete do Plzně a hokejově takhle ožijete?
Já jsem v pohodě pořád (směje se). Ne... Jak bych to jen řekl... Prostě jsem přišel do organizace, kde to dobře znám, Plzeň mám moc rád, hraje se tam hokej, který mi sedí. O tomhle to všechno je. V Plzni se mi dařilo vždycky a já se tady cítím jako doma.

I kvůli souhře v elitní lajně s Vlasákem a Strakou?
To jo, akorát se nám to teď trošku rozsypalo. Stračena nehraje, tak máme ty první dvě pětky trošku rozházené. Chybí nám i další kluci, musíme to lepit a není to z naší strany asi tak, jak by to být mělo. Ale ono to snad bude lepší...

Říkáte, že to není ono. Se špičkou ligy ale Plzeň pořád drží krok.
To jo, taky jsem teď koukal na tabulku. Je to na bod na dva, jsem fakt zvědavý, jak dlouho to takhle vydrží. Je začátek sezony, ono se někdo asi urve. A já doufám, že se ho budeme v Plzni držet a budeme hrát na špici pořád.

Lidé vás považují za velkého průšviháře. Když ale hrajete za Plzeň, tyhle věci jdou stranou. Mluví se o vás hlavně jako o dobrém hokejistovi...
To nevím. Já už tohle ani neřeším, ať si o mě každý udělá obrázek sám. Já už jsem se smířil s tím, že budu mít vždycky dva tábory. Polovina bude těch, co mě nemají rádi a druhá jsou ti, kterým se můj hokej líbí.

Ti v Plzni vás milují, že?
A já miluju je. Mám k nim velké pouto, cítím se tam jako doma. Ať už jsem hrál kdekoliv, v Plzni se ke mně vždycky chovali hezky, neotočili se ke mně zády. Hraju hokej, protože je to pro mě droga, miluju ho a dělám to taky pro fanoušky. Tím nechci říct, že jen pro ty Plzeňské. Samozřejmě bych chtěl, aby se bavili i ti ostatní, ale to v mém případě jaksi nejde (směje se). A ještě k těm plzeňský fandům: Oni vytvoří skvělou atmosféru, ale umí být taky pořádně přísní. Takže i tady musím makat a pořád na sobě pracovat.

Taky si asi dovedu představit, jak zkrátka vás drží osobnost Martina Straky.
Martin je jedinečný. Já ho prostě považuju za nejlepšího hokejistu naší historie, se kterým jsem mohl hrát. Za to jsem moc rád.

Mrzí vás moc, že jste v Plzni loni přišel o mistrovský titul?
Je to škoda... Předtím jsme vypadli v play off s Kometou v semifinále a já se pak musel rozhodovat, co dál. A na to už tady nejsem sám, mám doma ženu a malou holčičku, musel jsem se řídit podle nich. Řekly, že by si chtěly zkusit život ve Švýcarsku, tak jsme to riskli. Bohužel přišla výluka v NHL, pro mě kvůli tomu nezbylo místo v týmu a takhle to pak dopadlo. V Česku bohužel fungují pořád tabulky, jsou to velké peníze. Tak jsem se musel vrátit tam, kde na mě měli práva. Do Chomutova... No a pak se mi ozval Liberec.

Který neměl vůbec dobrou sezonu...
Ozval se a chtěl pomoct a já neváhal. Kdysi jsem tam udělal průšvih a cítil jsem, že bych to měl lidem i fanouškům vrátit. Navíc z Liberce pochází má žena, mám tam v podstatě půlku rodiny. Nebylo co řešit. A dneska jsem hrozně rád a vážím si toho, že jsme to na jaře zvládli. Že jsme to ukopali a Liberec dneska v extralize pořád hraje. Pak je to skoro stejné, jako byste ligu vyhráli. Když prostě vyhrajete poslední zápas sezony, máte buď titul nebo jistotu, že nesestoupíte.

Teď ale máte úplně jiné starosti, proháníte čelo. To je asi příjemnější ne?
Taky to asi trošku hrálo v mém věku roli. Už jsem se nechtěl někde klepat, Organizace HC Škoda má skvělou hirearchii, je radost tady hrát. Jsou tady
vynikající hráči, skvělá parta. Všichni jsou hladoví, chtějí vyhrávat. Pak jsou tady ti fanoušci, kamarádi. Doufám, že to takhle hezky půjde i dál.

reklama