Považujete svou druhou sezonu v KHL za vydařenou?
Z osobního hlediska se to tak dá brát. Co se týče týmového výsledku, došli jsme do play off, což byl náš základ. Hned jsme tam narazili na Petrohrad, jeden z nejsilnějších týmů KHL, ale dokázali jsme ho potrápit. Myslím, že komplexně se dá sezona hodnotit jako vydařená.
V osmifinále play off jste nejdříve v Petrohradu dvakrát vyhráli, ale potom jste ztratili čtyři utkání v řadě. Jak velké zklamání to bylo?
Před začátkem série bychom asi ani nevěřili, že prohrajeme 2:4. Nikdo nám nevěřil a všichni předpokládali, že nás Petrohrad roznese 4:0. Že jsme se z Petrohradu vraceli s dvěma výhrami byl šok pro všechny. Mrzí mě hlavně druhý domácí zápas, který šel za stavu 1:2 v sérii do prodloužení. Kdybychom ho vyhráli, věřím, že bychom tu sérii dotáhli k postupu. Bohužel Petrohrad srovnal, zvítězil doma a šestý zápas u nás už byl těžký.
Zhoršila se vaše hra, anebo Petrohrad po dvou nezdarech zapnul a posunul své výkony na lepší úroveň?
Bylo to hodně ovlivněné vyloučeními. Dojeli jsme na nedisciplinovanost, měli jsme spoustu vyloučených a tak kvalitní tým jako Petrohrad si to v přesilovkách uhraje. Hráči jako Pavel Dacjuk nebo Nikita Gusev to dokážou využít a potrestat. V prvním domácím zápase jsme šli dvakrát do tří, dostali jsme je na koně. Ve hře pět na pět jsme byli minimálně vyrovnaným soupeřem.
Mluvil jste o čtvrtém zápase série, který jste ztratili v prodloužení po kontroverzní brance Petrohradu. Váš trenér reklamoval ofsajd, hráči se zlobili i kvůli sekání za brankou. Jak jste to viděl vy?
Trenér se odvolával na ofsajd, ale všichni se jinak vztekali kvůli faulu na našeho obránce, kterému hráč Petrohradu vysekl před gólem hokejku. Rozhodčí po zápase potvrdili, že se to mělo pískat, ale s tím už se nedá nic dělat. Kontroverzní to určitě bylo.
Cítil jste potom křivdu? Neříkal jste si, že je až nemožné vyřadit tak bohatý a vlivný klub, jakým Petrohrad v KHL bezesporu je?
Člověk o tom přemýšlí a je to těžké. Petrohrad je chlouba KHL, hrají tam ti nejlepší hráči. Nebo minimálně polovina, druhá půlka ruské reprezentace je v CSKA. Je těžké je porazit nebo vyřadit. Ještě když jim takhle pomůže rozhodčí, pak je to opravdu až nemožné. Nicméně šance tam byla, za stavu 2:0 pro nás byl Petrohrad pod velkým tlakem. Nesly se zprávy, že v kabině proběhlo určité zemětřesení, v pohodě určitě nebyli.
Jaká byla sezona v porovnání s tou loňskou v Nižněkamsku?
Docela se lišil náš program. Neměli jsme tolik výjezdů a hráli jsme hodně zápasů proti moskevským týmům. V tom to bylo jiné, navíc Spartak měl na soupisce papírově určitě lepší hráče než Nižněkamsk. Ale hokejově to vyšlo zhruba nastejno, vloni jsme v Nižněkamsku hráli nad očekávání dobře a dlouho jsme bojovali o první čtyřku v konferenci. Se Spartakem jsme se mezi čtyřku dostat nemohli a bojovali jsme spíš o páté a šesté místo proti Dynamu Moskva a Soči.
Pomohly vám zkušenosti po prvním roce v Rusku?
Rozhodně. Před odchodem do Ruska jsem nevěděl, co čekat, co obnáší létání, cestování, jaké budou zápasy. Teď už to bylo v pohodě, navíc jsem vyměnil Nižněkamsk za lepší město a byl jsem spokojený.
Vyhovoval vám pestřejší život v hlavním městě?
Ano, říkal jsem si, že jdu z extrému do extrému, z jednoho z nejhorších měst v Rusku do jednoho z nejlepších. Byl jsem rád, že v Moskvě je velký výběr restaurací, ale i dalšího vyžití okolo hokeje. Byli jsme se podívat na basketbale, zašli jsme na pár koncertů.
V Nižněkamsku jste zažil bouřlivého trenéra Andreje Nazarova, ve Spartaku jinou ruskou legendu a mimo jiné medailistu z olympiády v Naganu Alexeje Žamnova. Jaký byl?
Je to zároveň generální manažer Spartaku, který na podzim sestoupil na střídačku po vyhazovu trenéra Vadima Jepančiceva. A zažil jsem poprvé, že by trénoval generální manažer, ale ve Spartaku to tak udělal i vloni při sérii porážek. V kabině bylo vidět, že má velký respekt a vládne pevnou rukou, což bylo potřeba. Každopádně Nazarovovi se v emocích na střídačce asi nikdo nevyrovná, Žamnov je rozhodně jiný.
Smlouvu v Moskvě jste měl na jeden rok. Jak vypadá budoucnost?
Odletěl jsem z Moskvy, ukončil jsem to tam a zatím nemám žádné zprávy o tom, co bude dál. Pokračování ve Spartaku může být ve hře a kdybych dostal nabídku, určitě bych se nebránil další spolupráci. Ale Spartak bude nejdříve hledat nového trenéra a až pak budou skládat tým.
Sezona vám ale ještě nekončí, za necelé dva měsíce startuje MS v Bratislavě a Košicích. Máte chuť porvat se o nominaci po loňském smolném šampionátu v Dánsku, kde jste byl, ale nezahrál jste si?
Šance je vždycky. Sotva jsem přiletěl z Ruska, ještě jsem to moc neřešil, ale chuť reprezentovat samozřejmě mám. Slovensko je sousední země, takže očekávám, že naše zápasy budou vyprodané, atmosféra parádní.
Sledoval jste z Ruska sezonu Litvínova, s nímž jste získal v roce 2015 extraligový titul? Zklamalo vás, jak letos Verva dopadla?
Sledoval jsem to, hlavně kvůli bráchovi Martinovi, který tam hraje. Start sezony byl vynikající, ale bohužel nakonec zůstalo jen u toho. Sestupnou tendencí se Litvínov propadal a nevešel se ani do desítky. Určitě nebudou se sezonou spokojení a uvidí se, co bude dál.
Může být v Litvínově pořád znát určité uspokojení po zisku titulu? Od té doby se potřetí ze čtyř případů nepostoupilo do play off.
Čekal jsem, že to bude dál pokračovat ve stylu jedna špatná sezona a druhá dobrá. Zdálo se, že letos bude sezona zase dobrá, ale nevyšlo to. Neřekl bych, že je to pořád uspokojení. To mohlo přijít rok po titulu, teď už to budou čtyři roky. Nevím, v čem je problém, ale něco se bude muset změnit. Vypadá to, že Litvínov chce stavět mužstvo okolo odchovanců, podepsali Kubu Petružálka a Lukáše Kašpara. Snad se povede něco vybudovat.
