reklama

Hašek? Nejlepší gólman. Ale chtěl, abych ho trefil golfákem do hlavy, vzpomíná Šatan

Miroslav Šatan Miroslav Šatan autor: Lukáš Caha
Reprezentační kariéru Miroslav Šatan odstartoval jako osmnáctiletý zajíc na zimních olympijských v Lillehammeru, v roce 1994 už za samostatné Slovensko. Rivalitu s českými hokejisty tedy zažil hned v brzkých letech po rozpadu Československa, kdy souboje bývalých federálních partnerů měly ještě pořádnou šťávu. "Teď už to takové není," říká Šatan.

Když Šatan vstřelil vítězný gól v semifinále mistrovství světa 2012, kterým poslal české hokejisty do zápasu o bronz, šlo o jeho nejzářivější moment v historii česko-slovenských soubojů.

Slováky šokovalo brutální K.O. Bek si po ráně kanadského siláka nic nepamatuje Slováky šokovalo brutální K.O. Bek si po ráně kanadského siláka nic nepamatuje Čtěte zde

"Byl to klíčový okamžik zápasu, rád se na to video ještě někdy podívám," pokývl hlavou nynější prezident slovenského hokejového svazu. Ale že překazil cestu za zlatem zrovna českým hokejistům, to už tehdy nijak extra nevnímal. Vzájemná rivalita prý postupem let vychladla.

To v Turíně šest let předtím to ještě bylo jiné. Tenkrát to byla Jágrova parta, kdo poslal Slováky z Itálie domů a vzájemné šťouchance si hráči vyměňovali ještě v chodbě před kabinami.

"Čechům někdy chyběla schopnost zvítězit s grácií. Například to, co někteří z nich po čtvrtfinále křičeli na chodbě, mě hodně mrzelo. Ale asi to bylo spíš na osobní úrovni mezi některými kluky," zavzpomínal Šatan v talkshow televize RTVS s názvem Boris & Brambor.

Ovšem když měl Šatan spoluhráče původem ze země západního souseda, to spolu většinou vycházeli velmi dobře. Třeba jako s Dominikem Haškem, se kterým se potkali v roce 1997 v Buffalu.

"Byl v nejlepších letech a věděli jsme, že nám stačí dát dva góly, protože nepustí víc než jeden," složil českému brankáři poklonu. Nejsilnější osobní vzpomínku na Haška má z jednoho tréninku, po kterém se obě hvězdy rozhodly, že si ještě přidají.

"Dalších pětačtyřicet minut jsme soutěžili, kolik blafáků proti němu proměním. Šli jsme domů úplně hotoví. Byl to jeden z nejlepších tréninků, které jsem kdy měl."

Pro Haška to byla výzva, před kterými není zvyklý uhýbat. Stejně jako na ledě před puky, které na něj často létaly děsuplnou rychlostí. "Neuhnul. Ještě měl ve zvyku vyrážet je maskou. Na trénincích si to dokonce nacvičoval," nechápal Šatan.  

"Postavil si nás deset a vyzval nás, abychom mu mířili na hlavu. Šel jsem druhý a přiznám se, že v poslední chvíli, když jsem se rozmáchl, stočil jsem golfák stranou. Prostě jsem nedokázal jen tak úmyslně trefit brankáře do hlavy. Hašek byl nejlepší brankář, se kterým jsem hrál, proti kterému jsem hrál a jakého jsem kdy viděl," dodal Šatan.

reklama