reklama

Jágr ukončil reprezentační kariéru. A sepsul rozhodčí

Jaromír Jágr ukončil reprezentační kariéru. Jaromír Jágr ukončil reprezentační kariéru. autor: Roman Kučera
Přečtěte si přepis celého rozhovoru, ve kterém nejlepší český hokejista historie Jaromír Jágr v Minsku ukončil reprezentační kariéru.

Minsk (od našeho zpravodaje) - Nejlepší český hokejista historie Jaromír Jágr ukončil reprezentační kariéru. 

Stalo se tak po prohraném utkání o bronzové medaile na mistrovství světa v Minsku. 42letý útočník v dlouhém rozhovoru nejprve hovořil o prohraném utkání a špatných rozhodčích na turnaji (nazval je klauny). Až pak se dostal k tomu nejpodstatnějšímu. 

"Sorry, ale vím, jaké jsou moje možnosti. Dostal jsem obrovský talent od Boha. Ten hokej se hraje jiným způsobem, než ho hraju já. Já mám 110 kilo a nemůžu lítat tam a zpátky," řekl mimo jiné Jágr. 

Přečtěte si celý přepis rozhovoru, ve kterém se prý definitivně vzdal reprezentačního dresu.

Co se vám teď, dvacet minut po prohraném zápase o bronz, honí hlavou?
Nic se mi nehoní. Je to sport, nedá se nic dělat. Nemyslím, že bychom to odevzdali, jen jsme měli o trošku víc smůly. Nepadly nám góly, šance jsme měli. Oni, co měli, to využili. To se nedá nic dělat.

Šlo jen o efektivitu?
Chcete slyšet pravdu?

Ano.
Nebo se chcete zeptat odborníků, kteří nikdy nic nevyhráli? Měli jsme tu mladý tým, hlavně v obraně. Byli to hráči, kteří udělali maximum, a nemůžete jim nic vyčíst. Hráli líp, než jsme možná čekali, ale na druhou stranu, když přijdou klíčové zápasy a hrajete proti týmům jako Finsko nebo Švédsko, které to mají založené na obraně, tak potřebuješ, aby ti obránci podpořili útok. To si nebudeme nic namlouvat, protože nemůžeš jet do útoku dva na pět. Ale málokterý kluk, který je poprvé na mistrovství, si to dovolí. A ani se jim nemůžeš divit, že si to nedovolí, protože když udělá chybu, bude mu to vyčítáno. To si dovolí jen takoví hráči jako je Židlický a další veteráni. A pak to má efektivitu. Mladí hráči do toho musí dorůst, proto jsme měli těžké se dostat do přečíslení. Měli jsme tu zkušeného jen Němce a v klíčových zápasech je to pak hodně znát. 

Vás naštvali odborníci?
Mě štvou lidi, kteří dělají nějaký názor a neví ani o hovně. Já ze sebe nedělám génia, ale hokej hraji pětadvacet let a musel jsem se mu nějakým způsobem přizpůsobit , takže vím možná víc než oni. Když někdo něco vypustí, tak si musí být jistý,že to má smysl. Každý může něco plácat, ale když to vypustíš, tak si musíš uvědomit, že to ovlivní názory další spousty lidí. Musím být přesvědčený a chytrý na to, aby to dávalo smysl. A rozhodčí tady... Ty vole, pánové! Frajeři by to měli dneska sebrat a odevzdat se mnou. To měl být jejich poslední zápas taky. 

Vy končíte v reprezentaci?
Samozřejmě! A rozhodčí by měli jít se mnou. Borci, to je nejhorší, co jsem viděl. Celkově na mistrovství světa. Až se vrátím do NHL, tak po každém zápase jim budu gratulovat, jací jsou to tam borci. Kdybych hrál svůj nejdůležitější zápas v kariéře a hrál jsem proti Kanadě či Americe, tak bych si přál, aby to pískali čtyři rozhodčí z Ameriky. Ke vší úctě k nim jsou to amatéři. 

Proto i ten váš výbuch emocí v zápase s Amerikou?
Je smutné, že na takové úrovni pískají takoví klauni. A další věc je, že hráči strašně filmují. Nemají respekt jeden k druhému. To je další věc, která mě mrzí. Proto taky ti hráči nejsou v NHL. Skákají tam, aby dostali dvě minuty. Pamatuji si na náš první mítink s manažerem, který nám pětkrát opakoval, že nechce vidět filmovaní na hráči z našeho týmu. Pokud ho uvidí, tak toho hráče vyhodí. To není basketbal. 

Pojďme k tomu, že jste právě položil reprezentační kariéru. Neláká vás ani mistrovství světa v Praze?
Kluci, co si budeme namlouvat, ten hokej, který já hraju, ve kterém jsem vyrůstal, tak ti kluci už končí. To, že se mi nedařilo na nějakém turnaji, jak bych chtěl, to nic neznamená. Já vím, jaký bych mohl být hráč, když se mi bude dařit. Sorry, ale vím, jaké jsou moje možnosti. Dostal jsem obrovský talent od Boha. Ten hokej se hraje jiným způsobem, než ho hraju já. Já mám 110 kilo a nemůžu lítat tam a zpátky. Musím mít puk na hokejce. Zvlášť na velkém hřišti. Pak k sobě potřebujete hráče, kteří to hrají stejným stylem, a ti už skončili. 

Takové rozhodnutí ve vás uzrálo tady v Minsku?
Mám takový pocit, že se do toho stylu můj hokej nehodí. Možná by to bylo jiné, kdyby tady byl Židla či Pleky, hrajeme stejným způsobem. Je to těžké. Je to jiný styl. Je to o tom si dát nahrávku, udržet puk, nepanikařit a neodpalovat nahrávku. Je tady spousta mladých hráčů, kteří tím musí projít. Pro ně to není jednoduché, hráli výborně. Ale já nemám čas čekat. 

Co pro vás znamenal český dres a státní hymna?
Já ji moc neslyšel. 

Ve čtvrtek po zápase s Amerikou ano..
To jsem ještě nevěděl, že končím. Nebyl jsem stroprocentně přesvědčený (směje se a začínají se smát i všichni novináři).

Do Prahy už byste nepřijel, ani kdybyste s New Jersey zase nehrál play off?
Sám víš, že jsem chtěl skončit už po olympiádě (zase se směje).

Jak se vám teď říká, že končíte v národním týmu?
Člověk je unavený, odevzdal tam maximum. Spadlo to ze mě. Nejsem z toho smutný. Život jde dál, já s hokejem nekončím. To by bylo horší. Jen jsem vysvětlil svou situaci. Nemám zapotřebí, aby si mé jméno bral někdo do huby, když ví úplně o hovně, jaká je úcta. Jak říkali v Ivánkovi: Trochu úcty. 

Tak ještě jednou. Co pro vás znamenal národní tým?
Na to mohu odpovídat deset minut. Musíte si uvědomit jednu věc. Jsou různé postupné levely. Že bojujete za mančaft a chcete odevzdat nejlepší výsledek. A pak je level, když jste zodpovědní vůči mladým dětem, které začínají hrát hokej. Musíš být jejich idol, aby se společnost někam dostala. Co si budeme namlouvat, každé malé dítě potřebuje vzor. Potřebujete někoho pozitivního, ať jsou to hráči nebo kdokoliv, za kým jdou. Je hrozně důležité i pro rodiče, je to pro ně jednodušší. Hráči, kteří odmítají reprezentovat, si to neuvědomují, že je to jenom o nich. Je to smutné, ale sport je dost populární na to, abys mohl být dobrý vzorem, aby šly tou cestou sportu a aby byly lepší a ne, aby se v patnácti daly na drogy. Prostě to tak je. Momentálně jsou to sportovci, kdo je vzorem. To, že se vyhraje medaile, je krásné, ale hlavní cíl je jiný. Aby ty děti chtěly být jako ty. Aby chtěly být v té televizi, chtěly reprezentovat. Jako jsme to měli my, když jsme koukali na televizi. Proto chcete nejsilnější tým, aby odváděl tu nejlepší práci. Pak je smutné, že... Co si budeme říkat. Pochopili jste to? 

Jste z toho zklamaný o to víc, čím jste starší?
Že jsme prohráli, to je jedna věc, ale to je sport. Horší by bylo, kdybychom to odflákli, ale tak to nebylo. Rozumní lidé, ne ti odborníci, co umí leda hovno, si váží tady toho, že to je na tom nejdůležitější pro ty jejich děti. Medaile je jenom součást, vy to musíte prožít. Kdyby vám někdo před turnajem dal zlato, tak si ho nevezme. Vy to musíte prožít. O tom to je.

reklama