Velká sága hokejového rodu začala na přelomu padesátých a šedesátých letech, kdy spolu tři kluci plácali hokejkou do tenisáku na bratislavských hříštích.
Postupně začali všichni hrát za bratislavský Slovan, kde vytvořili jeden z neproduktivnějších útoků československého hokeje té doby.
Československé šampionáty
Byla to právě jejich zásluha, že se Slovan v sezoně 1978/79 stal vůbec prvním vítězem československé ligy ze Slovenska.
Díky tomuto úspěchu si na MS 1979 v Moskvě zahrálo kompletní bratrské trio. Peter s Mariánem měli v té době na kontě už dva šampionáty, ale pro Antona to byla premiéra.
To samé si bratislavští bratři zopakovali o necelý rok později na olympiádě v Lake Placid. Na nejvyšším světovém fóru dali v československém dresu celkem 55 branek.
Jenže v té době už všichni tři mysleli na jediné - zahrát si NHL. A protože v tehdejších podmínkách nebylo možné odejít do ciziny dřív než po třicítce, rozhodli se jednat.
V roce 1980 do Kanady emigrovali Peter s Mariánem a o rok později je následoval i nejmladší Anton.
Šťastní se opět sešli v jednom dresu, všechny tři zlákal Quebec Nordiques. Stali se teprve druhým bratrským triem, které hrálo v jednom klubu NHL. Tím prvním byli o 40 let dříve sourozenci Bentleyovi v Chicagu.
Bratři spolu v dresu celku z hlavního města frankofonní provincie váleli od roku 1981 celkem čtyři sezony.
V roce 1985 odešel Marián na rok do Toronta, na konci sezony 1988/89 ukončil Anton kariéru a Peter krátce poté zamířil do New Jersey, aby se s NHL rozloučil nakonec v roce 1995 v St. Louis.
Kanadský pohár
Výkony Petera Šťastného, který do NHL vstoupil ve stejnou dobu jako Wayne Gretzky, nezůstaly nepovšimnuty ani trenéry kanadské reprezentace.
Není se co divit, jako první nováček NHL dosáhl v první sezoně více než sta bodů a jako druhý hráč historie získal v jedné dekádě více než 1000 bodů.
"Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Dalo mé rodině šanci, o níž mohou lidé za železnou oponou jen snít. A možnost hrát profesionální hokej s mými bratry, to byla šlehačka na dortu," řekl spokojený Peter Šťastný několik let po emigraci.
Klan Šťastných
- První generace - bratři
Marián Šťastný (1953)
Peter Šťastný (1956)
Anton Šťastný (1959) - Druhá generace - bratři, synové Petera
Yan Stastny (1982)
Paul Stastny (1985)
Protože už hrál na mistrovství světa, nemohl svoji novou vlast reprezentovat na šampionátu. Ale pro Kanadský pohár takové omezení neplatilo, takže se Peter Šťastný v roce 1984 dostal do výběru kouče Glena Sathera.
Po boku Wayna Gretzkyho, Paula Coffeyho či Marka Messiera přispěl třemi body za gól a dvě nahrávky k triumfu kanadského výběru.
Pikantní byl především duel s Československem, při němž měli tuzemští televizní komentátoři zakázáno zmiňovat jméno emigranta, který se doma ocitl na černé listině.
Jak se ukázalo, toto vystoupení bylo prvním a zároveň posledním představením Petera Šťastného v kanadském dresu.
Po roce 1989 o jeho služby stáli opět i českoslovenští trenéři.
V roce 1990 s ním jednal před MS v Bernu Stanislav Neveselý a o rok později před Kanadským pohárem Ivan Hlinka. Český tým na turnaji vyhořel, po porážce 2:6 s Kanadou Hlinka naznačil, že jednání se slovenskou legendou nebyla snadná.
"Vybral jsem mužstvo podle svých znalostí a dobrého svědomí, na podmínky Petera Šťastného jsem nemohl přistoupit, i když si ho osobně vážím a mám ho rád. Oceňuji i to, co udělal pro československý hokej. Ale nemohu si nechat mluvit do sestavy, to by potom tým mohl řídit on. Co bych mu asi říkal, kdybychom dopadli stejně, ale v jeho sestavě?" řekl Hlinka.
Slovensko olympijské i konfliktní
S československou reprezentací Peter Šťastný kompromis nenašel, ale po rozpadu federace se stal jednou z vůdčích osobností hokeje na Slovensku.
Byl to právě on, kdo svým charismatem zaštiťoval cestu našeho východního souseda ze skupiny C světového šampionátu až mezi elitu.
Jako hráč si splnil sen na olympiádě v Lillehammeru 1994, kam se Slovensko dostalo díky úspěchu v kvalifikaci. Pod vedením kouče Júliuse Šupplera se mu dařilo a patřil mezi nejlepší hráče týmu.
O rok později nemohl jako hráč chybět ani u premiéry Slovenska v A skupině mistrovství světa. Po ukončení hráčské kariéry nastartoval éru funkcionáře.
Na zimní olympiádě v Turíně však svoji iniciativu přehnal. Před hrami jako generální manažer určil za kapitána Pavola Demitru, ač k tomu neměl žádné oprávnění. V důsledku toho mu trenér František Hossa zakázal vstup do šatny.
Po olympiádě Šťastný obvinil předsedu Slovenského hokejového svazu (SZĽH) Juraja Širokého ze sabotáže a vyzval ho, aby odstoupil.
Sám uvažoval o kandidatuře na post prezidenta a na kongresu SZĽH loni v červnu měl radikální projev proti Širokému. Pokus o palácovou revoluci však nevyšel a znechucená hvězda NHL jednání opustila.
Lépe se mu vedlo na politickém poli, v roce 2004 byl za SDKÚ zvolen do Evropského parlamentu. Ostatně v rodině Šťastných není prvním, kdo se zapojil do správy věci veřejných.
Po smrti Štefana B. Romana v roku 1988 se Marián Šťastný stal druhým předsedou Světového kongresu Slováků.
Pokračovatelé v dresu USA
Peter Šťastný se s manželkou Darinou přestěhoval do USA, takž jejich synové Yan i mladší Paul mají americké občanství.
Oba vyrůstali v St. Louis, šli ve šlépějích otce a začali hrát hokej. Geny se nezapřely a rod Šťastných má díky nim další pokračovatele v NHL.
Yanova kariéra byla o něco pestřejší, protože do Edmontonu se dostal přes dvouleté angažmá v německé lize v Norimberku. Premiéru si odbyl v sezoně 2005/2006, nyní obléká dres "domovského" St. Louis.
Od této sezony se začal na ledě potkávat s mladším bratrem, po němž sáhlo Colorado.
Už v době svého německého angažmá zaujal Yan trenéry americké reprezentace, takže se v roce 2005 dostal do nominace USA pro světový šampionát. Stejné pocty se mu dostalo i loni. Na obou kláních dal po dvou brankách.
Ani letos nejsou Američané bez potomka rodu Šťastných. Tým USA však tentokrát posílil Paul Stastny. Rekordman NHL v nováčkovské sérii v počtu zápasů, v nichž hráč bodoval, je považován za jednu z největší hvězd amerického výběru.
Podle Petera Šťastného však není vyloučeno, že i jeho synové jednou nastoupí za Slovensko. "Všechny děti budou mít brzy i slovenské občanství i pas, využijí svoje právo," uvedl v březnu pro deník Sme.
Vzhledem k tomu, že už hráli na světovém šampionátu za jinou zemi, zbývá jim jen olympiáda nebo Kanadský pohár - tedy soutěže neřízené IIFH.
