reklama

Zlatý hrdina Straka: Čajánek má na titul ještě čas, já už ne

Martin Straka po zápase přiznal, že jej mistrovský doutník nezaskočil. Martin Straka po zápase přiznal, že jej mistrovský doutník nezaskočil. autor: Lukáš Drštička
Martin Straka se vítězným gólem v sedmém zápase finále zasloužil o to, s čím se do Plzně vracel. Tedy o historicky první ligový titul pro své rodné město.

Zlín - Lepší koncovku rozhodující zápas finále hokejového play off mít nemohl. Tedy alespoň z pohledu fanoušků nových extraligových mistrů z Plzně.

Nejdelší finálový zápas historie rozhodl na ledě Zlína v čase 96:15 plzeňský kapitán a majitel klubu v jedné osobě Martin Straka.

Čtyřicetiletý útočník, který se do Plzně vrátil z působení v NHL před pěti lety, zachránil svůj mateřský oddíl před finančním krachem.

A nyní se navíc vítězným gólem v sedmém zápase finále zasloužil o to, s čím se do Plzně vracel. Tedy o zisk historicky prvního ligového titulu pro své rodné město.

"Brácha mi v pátek po tom prohraném zápase povídal, že každé velké finále je v neděli, takže proto jsme to vyhráli až dneska. Teď si to chci užít a pak se teprve rozmyslím, co bude dál," řekl Straka novinářům k tomu, zda bude i přes zisk vysněného titulu pokračovat v kariéře.

Martine, zbydou Vám po tom skoro pětihodinovém vypětí na ledě síly na oslavy?
Hlavně mladí kluci si to užijou, já se nejvíce těším do toho autobusu, kde si dám pivo a doutníček. Já totiž nemám rád tadyten humbuk kolem všeho. Těším se do autobusu, až to ze mě všechno spadne.

Jaké to je, být střelcem vítězného gólu v takovém zápase?
Vyhrát sedmý zápas, navíc ve druhém prodloužení, to je asi nejvíc, co můžete chtít. Je to úžasné, fantastické získat titul po jedenadvaceti letech. To je něco neskutečného. Bylo tam v prodloužení hodně šancí, dostali jsme vyrovnávacího góla deset sekund před koncem. V tom zápase bylo všechno.

Co jste si říkali v kabině po tom vyrovnání "poslední naděje"?
Sedl jsem si a řekl si, že to prostě musíme ze sebe nějak sklepat. Buď tam ten bůh je a pomůže ti, anebo tě prostě odpíská. V kabině jsme ale zase byli všichni pozitivní, dokonce jsme se i smáli. Říkali jsme si, že to není normální, že to musíme dotáhnout do konce. A vyšlo to se štěstím, i když jsme si za ním šli.

Do prodloužení už nezasáhl Jaroslav Špaček. Proč se tak rozhodl?
Jarda Špaček, před ním klobouk dolů, že se do toho oblíkl, když nám teklo do bot. Má srdíčko, obětoval se a hlavně věděl, kdy odejít. Pověděl, že už nestíhá.

V prodloužení jste jel hned dvakrát sám na Sedláčka. Co jste mohl udělat lépe?
Škoda že jsem ani jednu ze svých šancí v tom prvním prodloužení neproměnil. Na druhou stranu jsem měl hrozné štěstí v tom druhém, kdy za mě najížděl Veselý, Čajánek mu to dával před prázdnou bránu, ale on naštěstí minul. Ten gól by šel za mnou. To jsem si říkal, to je zase v prd... Naštěstí se to pak otočilo a padlo to tam.

Hned po tom gólu jste jel za bratrem Michalem. Co jste si říkali?
Pro nás všechny to byla emotivní chvíle, nejen pro Michala, ale i pro Milana Razýma a Pejchyho (Rudolfa Pejchara). Všichni kluci tomu dali strašně moc, kustodi makali. My s Michalem jsme to pak na střídačce začali. Škoda jen, že už tu není táta. Myslel jsem, že to pro něj s Michalem dokážeme, chtěl bych se s ním také obejmout, ale bohužel.

A nemrzí Vás, že jste se oslav titulu nedočkali doma?
Myslím si, že tady je to víc spontánnější. Teď to (pohár) máme a vezeme si to autobusem domů. Čeká nás teď krásná cesta, šestihodinová. Perfektně si to ještě tady v kabině a pak v autobuse užijeme. Péťa Sýkora mi dneska poslal před zápasem krásný vzkaz ze Švýcarska. Není nic krásnějšího než vyhrát sedmý zápas "na cestě". Já mu za to poděkoval, pogratuloval mu k titulu ve Švýcarsku a napsal mu, že se o to pokusíme.

A jak se cítili po promarněném pátečním mečbolu Vaši spoluhráči?
Na všech klucích bylo vidět, že tam po tom pátku nebyla žádná deprese, všichni jsme byli pozitivní a věřili jsme Michalovi (Strakovi), že každé velké finále se má vyhrávat až v neděli. Musíte mít kolem sebe pozitivní lidi a to brácha, stejně jako Jarda Špaček a Milan Razým, je. Na druhou stranu byli po tom zápase kritičtí, vyčetli nám naše chyby. Nenechali nás, abychom byli lehkovážní.

Čím to, že se Vám stejně jako Zlínu dařilo v play off hlavně venku, kde jste sedmkrát vyhráli, kdežto doma jen pětkrát?
Poslední dvě play off jsme hráli strašně špatně venku. Letos jsme tam naopak hráli fantasticky. Jak v Litvínově, tak v Praze. Jdeme do toho venku prostě víc po hlavě. Doma je nejen větší tlak, ale hráči jsou i víc uspokojení, tolik nebojujou a bojí se chyb.

Jaké to pro Vás v posledních dnech bylo, když jste si na ledě mohl odpočinout od manažerských povinností?
Měsíc a půl jsem vůbec nic nedělal, dal jsem všechno hokeji. Vím, že mě teď čeká spousta práce, ale těším se na ni. Dva dny si užiju, ale pak se musí pracovat, abychom byli silní na další sezonu.

I tak si ale už teď můžete říct, že jste si svůj cíl, který jste si dal před pěti lety, splnil...
Je to sen. My se hlavně chtěli dostat ze dna, postavit tým, který bude v lize konkurenceschopný a každou sezonu bojovat v play off. A to se nám povedlo. Jsem za to šťastný. O to nám jde, tím to nekončí. Popijeme a jdeme makat, mužstvo musíme doplnit, jede se dál.

Stavíte tedy ligový titul s Plzní výš než třeba olympijské zlato a titul mistra světa?
Je to pecka. Myslel jsem si, že už to nikdy nemůžeme dokázat. Doma jsme měli mečbol, nevyužili ho. Tam jsme se vyloženě posr..., ale teď ve Zlíně jsme hráli fantastický hokej. Bylo to parádní utkání, šlo do prodloužení. Pak už je to o štěstí.

Říkali jste si s Petrem Čajánkem po zápase něco k tomu, že Vy jste se konečně extraligového titulu dočkal, kdežto on musí dál čekat?
S Čájou jsme se jenom smáli. Na začátku jsme si říkali "pojďme si to užít", ale po zápase jsme si akorát pogratulovali a už si nic neříkali. Tentokrát jsme to zvládli my, ale on má ještě čas, já už ne. Zlín má fantastický mančaft, spoustu výborných mladých hráčů, finále bylo i o štěstí. Celé finále se hrál hezký hokej a skončilo to nádherně.

O střelce vítězné branky v takovém zápase bude zájem i v reprezentaci. Co byste odpověděl Aloisi Hadamczikovi na pozvánku na mistrovství světa?
Já jsem s Lojzou Hadamczikem mluvil, ale teď si chci odpočinout, jsem polámaný. Teď se o tom vůbec nechci bavit. Kdo musí jet, je Kovy (Jan Kovář). To je nejlepší hráč, co tu byl, díky němu jsme to dokázali. V Litvínově, když šlo do tuhého, se rozhodovalo o úspěchu a neúspěchu a on to táhl. Je to úžasný hráč, jsem rád, že jsme ho nepustili pryč, viděli jsme, že bude tahoun a ten tým na něm bude stát. Držím mu palce, je to vynikající kluk. Všichni se mu těch pět let smáli, že neumí bruslit, ale my věděli, co v něm máme. Teď to dokázal, díky čemuž půjde po sezoně určitě ven.

A fyzicky jste na tom nyní jak?
Já jsem úplně v pohodě. Čím je ten zápas delší, tím se cítím líp. Moc se ani nepotím, takže jsem se celý zápas cítil fantasticky. Říkal jsem proto na střídačce Kovymu (Kovářovi): 'Dej mi to, já si tam najedu!' A on mi to tam dal. Vůbec jsem nebyl unavený.

Jste rád, že už se můžete konečně oholit?
Říkal jsem klukům, že si to možná ještě týden nechám.

Jak Vám teď chutná vítězný doutník?
Někdy si dám, takže nejsem zaskočený třeba jako Kovy. Ani jsme nevěděli, že to kluci (kustodi) z Plzně přivezli a vsadili na nás. I šampus, čepice. Je super, že na nás nezapomněli.

reklama