Havířov - Ještě ve středu ráno polykal tvrdé tréninkové dávky Jiřího Kalouse a jezdil na ledě se spoluhráči tak, jak jeho nadřízený pískal. O den později už stál na střídačce vedle něj a vedl Oceláře v prvním přípravném utkání sezony jako trenér. 

Václav Varaďa si letos v extralize zkusí nepříliš zvyklou roli. V Třinci přijal nabídku hrajícího trenéra. Premiéru si odbyl včera v přípravě na ledě Havířova.

Sedmatřicetiletý buldok působil v nové roli od začátku klidným dojmem, chaos v rozehrávce Ocelářů ho ale rychle probral. Do zadní kapsy si schoval notýsek s poznámkami a na konci první třetiny už rukama rozhazoval do všech stran.

Po svých spoluhráčích křičel, někdy pořádně ostře. Uměl ale také pochválit. Bylo znát, jak moc ho nová role baví.

"Však ono se do toho hned dostanete," smál se dvojnásobný mistr světa, který má na kontě i šestistovku zápasů NHL, v rozhovoru s deníkem Aktuálně.cz.

Užíval jste si novou roli?
Jsem hlavně rád, že to kluci zvládli (Třinec zvítězil 4:3), i když to moc hezké utkání teda nebylo. Je to pro mě něco úplně jiného. Viděl jsem hokej z jiné stránky a moc jsem se na to těšil. Je to totiž něco, co bych v budoucnu rád dělal. 

V Třinci ale budete zároveň stále hrát a dokonce byste měl zase patřit ke klíčovým hráčům týmu. Jak to budete zvládat?
Letos to tak prostě bude... Tohle je má poslední sezona jako hráč, ve které se začnu zabydlovat na nové pozici. Uznávám, že to pro mě bude velká zátěž, protože budu na stadionu fungovat prakticky nonstop, ale těším se na to. Věřím totiž, že můžu být dobrým trenérem.

Opravdu budete napřesrok končit?
Hokejově už jsem hodně opotřebovaný. K tomu, abych hrál na špičkové úrovni jako třeba loni, je třeba makat a mé tělo si už prostě říká, že přichází konec. Když se podívám na svůj věk, kluci jsou o dost mladší. Je čas se začít přesunovat na jinou trať. 

Je pravda, že jste o konci kariéry uvažoval už teď v létě?
Skončila mi smlouva a hodně jsem zvažoval, co bude dál. Dodělal jsem si trenérskou licenci a díval se do budoucna, jestli bych se neměl přesunout na druhou stranu už teď. Pořád ale věřím, že mám co nabídnout jako hráč. Tahle trenéřina teď v Třinci je jen do budoucna. Tenhle rok mi pod Jirkou Kalousem a Pavlem Markem hodně dá. Bude to ideální začátek.

Přesto, myslíte si, že tohle spojení hráče a trenéra může ve vrcholovém hokeji fungovat?
Je to specifické. Vlastně ani nevím, jestli to tak někdy někdo měl, že by mohlo fungovat spojení hráč a trenér. Nicméně věřím, že to fungovat bude.

Jak máte s hlavním trenérem Jiřím Kalousem rozdělené úlohy?
Jak to bude fungovat během sezony, už víme. Bude se to samozřejmě odvíjet od toho, v jakém stavu bude naše mužstvo třeba zdravotně. Já bych měl mít ale na starost takové ty tréninky navíc. Budu zůstávat na ledě déle a starat se o hráče, u kterých ucítíme, že mají na čem pracovat. Odpoledne budu chodit na led s hráči, kteří se budou vracet po zranění. 

Zítra ráno jdete na led zase jako normální hráč?
Jo, jo. Zítra normální trénink. Myslím, že budu muset být tak kolem osmé na zimáku kvůli videa a přípravy na trénink. Mám toho teď fakt docela dost. (směje se)

Dnes jste křičel po hráčích vy, zítra bude trenér Kalous křičet po vás. Jak ho znám, je dost přísný a servítky si určitě brát nebude. Zvládnete to?
Takhle to prostě je, je to můj nadřízený. Já jsem zvyklý dělat to, co se po mě chce. On má takovou vizi a podle toho by se mělo fungovat. Musí se fungovat, abychom udělali úspěch.

Jsou vaše trenérské vize podobné?
Vesměs ano. Na některé herní situace mám samozřejmě trošku odlišnější názor, ale o tom to je. Musíme vytvořit takový trenérský tým, aby měl každý nějaký input, ze kterého nakonec vzejde něco, co bude fungovat.

Můžete Kalousovi mluvit do sestavy? S Radkem Bonkem v prvním útoku určitě i vy hledáte někoho, kdo vám na pravém křídle nahradí Martina Růžičku.
Nějak se to musí vymyslet. Já doufám, že se najde někdo, kdo tam zabydlí. Je to jen otázka toho, aby využil šanci, kterou dostane. Na nás trenérech je, abychom ho vybrali. Martin Růžička je hodně specifický hráč, jeho góly a nahrávky nám budou chybět. Třeba je tady v kabině ale někdo, o kom to ještě nevíme, a vedle nás se vybuduje taky do takové pozice.

Jaký je teď vztah s vašimi spoluhráči? Neberou vás teď trochu jinak? Nemusíte si dávat trošku větší pozor na to, co kde říkáte?
Trošku si mě dobírají. Se všemi jsem hrál, takže ví, co ode mě očekávat jako hráče a teď už vlastně i trenéra. Já zůstanu pořád stejný. S tím rozdílem, že už mužstvu nebudu pomáhat jen z ledu, ale i ze střídačky.

Takže se nebojíte, že by mohla vaše nová funkce u týmu nabourat vztahy v kabině?
Já věřím, že mě tak brát nebudou, že se kluci nebudou držet zpátky ohledně komunikace v šatně. Musí vědět, že ode mě to dál nepůjde. Co se stane v šatně, to tam zůstane. Co se stane v trenérském kamrlíku, taky nikam dál vynášet nebudu. Mám to tak nastaveno a vlak přes to prostě nepojede. 

Výhodu máte možná v tom, že v Třinci patříte k oporám týmu už delší dobu a zakřičet na spoluhráče jste ve vaší pozici mohl už minulou sezonu, ne?
Asi jo. Kluci si mě myslím váží jako hráče i člověka. Dokázali jsme spolu spoustu věcí. Teď cítím, že i oni věří, že jim můžu něco dát. 

Váš velký kamarád Radek Bonk byl ale v jednom z rozhovorů naštvaný, že ho teď nebudete moct vozit autem domů...
(Směje se). No jo, teď jsem na stadionu non stop, tak jezdíme každý sám. V sezoně to ale bude jiné, nemyslím si, že to pro mě bude tak svázané. To už bych měl být snad jen takové spojení mezi trenéry a hráčskou kabinou.