reklama

Abraham: Po pádech už se měsíc neklepu. A jezdím na limitu

Karel Abraham po střídání různých motorek letos druhou sezonu po sobě usedne na Hondu. Karel Abraham po střídání různých motorek letos druhou sezonu po sobě usedne na Hondu. autor: Aktuálně.cz
Studuje doktorandský program na Univerzitě obrany v Brně. Má rád zbraně. "Taky rád skáču padákem, což jsem ale hodně dlouho nebyl," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Karel Abraham

Praha - Možná čekal ve své kariéře strmější vzrůst a touto dobou už se viděl někde na továrním stroji Ducati, ale Karel Abraham, jediný český jezdec v nové sezoně MotoGP, i přes jistou stagnaci v kariéře na motocyklových okruzích o opuštění seriálu třeba kvůli klání superbiků ale ani na chvíli neuvažuje.

"MotoGP je s velkým odstupem nejprestižnější šampionát. Pořád mě neskutečně baví. Možnost si takhle někam odskočit bych bral jako krok zpět. Ledaže by se to sešlo tak výjimečně, že by to bylo něco zajímavého, byla by šance být v tom seriálu, třeba právě v superbicích na špici s výbornou motorkou. Vždycky bych do toho ale šel s vizí, že mi to pomůže vrátit se do MotoGP na lepší pozici," říká v obsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz

Svůj sport dělám na limitu

Co ukázaly předsezonní testy?

Mezi testy v Malajsii a v Kataru jsme udělali neuvěřitelný pokrok. Zatímco v Malajsii jsme byli zhruba uprostřed našeho konkurenčního rámce, v Kataru to bylo mnohonásobně lepší. To jedenácté místo, které jsme celkově dosáhli, znamená předjetí pěti továrních motorek, které jsou z principu o krok napřed. V konkurenci motorek specifikace "open" jsme byli jednoznačně nejlepší. Musím říct, že je to hodně příjemné překvapení a zároveň velký závazek do závodů. V Malajsii to tak ještě nevypadalo. Sice jsem oproti loňsku přidal na okruh vteřinu, ostatní ale taky.

Jaké jsou tedy plány do sezony?

Myslím, že to bude nejnabitější sezona MotoGP, co pamatuju. Úspěch pro nás bude, když budeme pravidelně bojovat s ostatními netovárními motorkami Honda.

Jezdíte sérii MotoGP už řadu let. Nemyslel jste si, že se budete v pořadí dostávat výš?

Jasně, že mě to napadlo a víc než jednou. MotoGP se poslední čtyři roky hodně mění, upravují se specifikace motorek, kolísá konkurenceschopnost jednotlivých značek a prokličkovat tím, když člověk nemá tovární podporu, je částečně loterie. A zpětně už dnes víme, že jsme se v minulosti mohli rozhodnout lépe. Jednu dobu jsem se cítil tak, že bych mohl v poli výrazně poskočit. První rok s Ducati byl skvělý, druhý podobný mě mohl vykopnout výš. Jenže měli jsme smůlu. Nedostávali jsme materiál takové kvality, s jakou jsme počítali. Člověk z Ducati, který nám měl pomáhat, nám spíš podkopával nohy. S Ducati jsme proto skončili. Přitom to bylo ve chvíli, kdy od nich odcházel Rossi i další a byla obrovská šance dostat se na jejich místa. K Ducati pak přišel Crutchlow, kluk se kterým jsem v MotoGP začínal.

Neznechucuje vám ta delší výkonnostní, resp. minimálně výsledková, stagnace celé závodění? Není to do jisté míry frustrující?

Je rozdíl mezi pohledem fanouška a pohledem jezdce. Před čtyřmi roky bylo samozřejmé brát body. Dneska jsme na prahu sezony, kde o ně budu tvrdě bojovat, i když mi to pojede dobře. Ano, měl jsem špatnou sezonu 2013, ale teď mám před sebou další výzvu. A hlavně mě samotné ježdění pořád neskutečně baví. A chci v tom pokračovat. Řadu úspěchů jsem zažil, pravda nebylo jich moc, ale nějaké byly. Pořád věřím tomu, že se ještě dokážu zlepšit a budu za pár let hrdý na to, co jsem dokázal. Sport, který dělám, jste nucený dělat na limitu, svém, limitu stroje, celého týmu kolem. Když jste na limitu, nemůže o nějakém stereotypu být vůbec řeč. K tomu každá trať, každý závod je jiný. Možná, že kdybych byl běžec dlouhých tratí, atlet, a pořád běhal iks let stejně dokola na stejném oválu, lhostejno kde, to bych už možná nezvládal. MotoGP mi přijde pořád neskutečně zajímavá. Vysoké rychlosti, nebezpečí, extrém...

V boxech žádní velcí kamarádi nejsou

Je podle vás k úspěchu důležitější jezdec, nebo technika?

Čím dál víc nad člověkem vyhrává technika. Rok od roku je na motorkách víc elektroniky, která pomáhá jistotě. Kdyby nebylo tolik elektronického ovládání, byly by závody stoprocentně zajímavější. Pak ale vidíte Marqueze, který vyhrává každý závod, přitom jeho týmový kolega má stejnou motorku... Není pochyb o tom, že Marquez je super jezdec. Stejně tak ale není pochyb, že je podporován víc, než kdokoliv jiný. Podle mě je spousta jezdců, kteří kdyby měli takovou podporu, jakou měl a má on, tak se s ním budou moci srovnávat. Aspoň tak to celé působí. Ale třeba bych byl překvapený, že to tak není a Marquez je skutečně výjimečný.

Vy si nevidíte s ostatními závodníky blíž "do kuchyně"?

Nejsme v MotoGP kdovíjací kamarádi. Je to obrovsky profesionální a konkurenční prostředí. Zdravíme se. I s mechaniky dalších týmů. Je to ale prostředí, kde když je potřeba někoho odstřihnout během minuty, není žádné slitování.

Sedíte si s někým z jezdců víc?

Beru to jako práci. Oni taky. Nejsou to mí kamarádi. Řekněme, že kolegové. Jako v každé jiné práci. S někým se bavíte víc, s jiným míň. S někým třeba vůbec.

Obdivujete mezi nimi někoho?

Určitě Valentina Rossiho. Má devět titulů mistra světa, nemusí už nic dokazovat. Pořád je ale hvězda. Mít takovou kariéru, jakou má on a pořád takovou vášeň pro závody, to je krása.

Specifikace Hondy RC213V-RS

Je na pomezí prototypů japonské značky a motocyklů třídy "open". Oproti modelu RCV100R z roku 2014 dostal modernější motor (999 ccm), pneumatiky. Elektronika: Magneti Marelli. Nádrž: 24 litrů. Počet motorů na sezonu: 12. Hmotnost: 165 kg. Výkon: 235 koní. Maximální rychlost: 350 km/h.

V posledních letech vás pronásledovala i častá zranění. Přemýšlíte pak o problémech, bolesti. Máte větší strach?

Bohužel ano. Samozřejmě se ty myšlenky na cokoliv špatného snažíte eliminovat, mám na to například i psychologa. Zůstává to ale v hlavě. Pak nejen, že to zpomaluje, ale de facto jste si tím sami sobě nebezpeční, jedete jinak než je optimální a to vás může vytrestat. Musíte to odbourat.

Jste známý tím, že stále pracujete na svém zlepšení i ne úplně tradičními způsoby, například školami lepší techniky jízdy.

Zkoušel jsem spoustu věcí, co by pomohly. Je samozřejmě nepříjemné, když přidáte každou další věc a pořád to nejde, jak si představujete, ale i v tom je to celé krásný boj.

Taky boj, který je ale dobře placený...

Mám nějaký příjem, přilepšit si můžu dobrým výsledkem a prémiemi za něj. Vydělávám. Něco ušetřím. Je ale mnoho dalších, kteří si vydělají víc, zajistí se na celý zbytek života. To určitě není můj případ. Zatím.

Superbiky? To by byl krok zpět

S rolí jezdce MotoGP se pojí řada sponzorských povinností, nutností objevovat se na různých akcích. Berete to jako nutné zlo, nebo si to snad i umíte užít?

Je to věc, která k závodění patří, součást mé práce. Škála aktivit v tomto směru je hodně široká - od různých exhibicí, charity až po běžné podpisovky. Takže když jsme dělali závod motorky proti vrtulníku, užil jsem si to určitě víc než autogramiádu. Člověk si na to ale zvykne. Podobně jako když z motorky spadnete v plné rychlosti. Když se mi to stalo poprvé, byl jsem vyklepaný ještě měsíc, teď na ni sednu znova a jakoby nic.

Nepřemýšlel jste někdy o novém impulzu v závodění, jak to často dělají jiní, že třeba zkusí superbiky?

MotoGP je s velkým odstupem nejprestižnější šampionát. Pořád mě neskutečně baví. Možnost si takhle někam odskočit bych bral jako krok zpět. Ledaže by se to sešlo tak výjimečně, že by to bylo něco zajímavého, byla by šance být v tom seriálu, třeba právě v superbicích na špici s výbornou motorkou. Vždycky bych do toho ale šel s vizí, že mi to pomůže vrátit se do MotoGP na lepší pozici.

Tovární tým, možnost sedlat tovární motorku, je pořád to, k čemu se upínáte? Doufáte v to?

Bylo by to krásné, ale není kde brát. Továrních motorek je limitovaný počet. Honda a Yamaha, což jsou největší jistoty, jsou rozebrané, Ducati v podstatě taky. Uvidíme, jak se v MotoGP etabluje Suzuki, která se vrací po třech letech, a Aprilia. To že pocházíme z malé země, kde je omezený tržní potenciál, nás znevýhodňuje. Ale nevzdávám to.

Třeba byste uvítal změnu pravidel, která by nějak rozdíly technologií smazala...

Pravidla k té vyrovnanosti směřují, ale podmínky pro všechny nikdy stejné nebudou. Je pravda, že letošní sezona by mohla být nejvyrovnanější za posledních mnoho let. Osobně si myslím, že regulace není cesta. Nebýt jí a elektroniky, záleželo by víc na jezdcích, jak to umí s brzdou.

VC Brna? To je politika

Jste syn otce, jehož společnost provozuje Masarykův okruh v Brně, tamní Velkou cenu, řídí i vaši stáj. Často se mluví o propojenosti celého tohoto byznysu, jaké je to všechno poslouchat? Poslouchat i to, že bez něj byste tak daleko nebyl.

Moc k tomu nemám co říct. Rozhodně to není propojené. Okruh a tým jsou dvě nezávislé jednotky. To že s nimi spolupracuji, když jezdím v nejprestižnější kubatuře pilotního podniku jejich kalendáře, je snad pochopitelné. A to, že necítím v ničem žádnou protekci, to je asi zbytečné vysvětlovat a řešit to. Ostatní to asi stejně nemůžou pochopit.

V těchto dnech se také řeší budoucnost domácí Grand Prix. Vidíte do jednání? Co si o tom myslíte?

Neúčastním se toho. Vidím ale, že na straně pořadatelů závodu, tedy Automotodromu Brno, chyba není. Je poměrně přesně spočítané, co Grand Prix přináší státu a kolik naopak stojí. Jestli to podpořit nebo nepodpořit, je jen politická otázka.

Jsou čeští závodníci úspěšní ve srovnání s dalšími zeměmi?

Česká republika je v MotoGP fenomén a je škoda, že si to víc lidí neuvědomuje. Jsme geografický i ekonomický trpaslík, pro motorky tu není celoročně vhodné podnebí ani kvalitní sportovní zázemí a přitom máme v mistrovství světa tři jezdce. To je světový fenomén. Celá ta historie od Franty Šťastného po Káju Haniku, který má náběh na slušnou kariéru, je úctyhodná.

Tým Cardion AB Motoracing 2015

Italský šéfmechanik Marco Grana, telemtrik původem ze Španělska Amando Garcia Canto, francouzský mechanik Yannis Maigret jeho čeští kolegové Martin Havlíček a Martin Nesvadba, italský mechanik Pietro Berti a logistik s francouzským pasem Olivier Boutron jsou sedmičlenným servisním týmem Abrahama. Šéfmechanik Grana se vučil ve škole Ferrati v Maranellu, u týmu je už osm let. Maigret je pak s Abrahamem zrhuab stejně dlouho. Přilnul k němu dokonce natolik, že má na předloktí vytetováno Abrahamovo startovní číslo 17 a české povzdechnutí "ježkovy voči

reklama