reklama

Motocyklisté na Dakaru? "Ohrožený druh" bojující s rizikem

Život motocyklových závodníku na Rallye Dakar je plný nebezpečných nástrah. Život motocyklových závodníku na Rallye Dakar je plný nebezpečných nástrah. autor: Reuters
Úterní tragická havárie polského motocyklisty Michaela Hernika připomněla, že Rally Dakar neztratila ani ve 36. ročníku nic na své zákeřnosti.

Praha - Úterní tragická havárie polského motocyklisty Michaela Hernika připomněla, že Rallye Dakar neztratila ani ve 36. ročníku nic na své zákeřnosti.

A právě motorkáři jsou při dálkových etapách nejvíce ohroženi. Z 24 oficiálních obětí z řad závodníků jich hned 19 jelo v jedné stopě. Už v premiérovém ročníku 1979, který se konal pod dnes již legendárním názvem Paříž-Dakar, zahynul Francouz Patrice Dodin.

Jeho havárie jako by předurčila rizika, jaká Dakar skýtá. Jezdec Yamahy si cestou na start čtvrté etapy v nigerském Agadezu pořádně neupevnil helmu a ta se mu při pádu svezla z hlavy. Dodin narazil obnaženou hlavou do kamene, těžce si pohmoždil mozek a ani rychlý transport do Paříže ho nezachránil.

A ta zmiňovaná rizika? Chvilková ztráta koncentrace a poranění hlavy, které potřebuje okamžitý lékařský zásah. A ten v etapách dlouhých stovky kilometrů není vůbec jistý.

Každá minuta má cenu života

Hernika začali hledat v úterý v 15:23 hodin místního času, když ředitelství závodu ztratilo jeho satelitní signál, a vrtulník ho našel za 40 minut. To je časová prodleva, která může být pro zraněného závodníka fatální.

Ostatně právě zmatky s koordinací a pozdní obnovení pátrání jsou pravděpodobnou příčinou smrti Francouze Pascala Terryho během prvního "amerického" Dakaru v roce 2009. Pořadatelé první pátrání ukončili po mylné informaci, že motocyklista dojel do cíle etapy. Terryho našli až po třech dnech mrtvého asi 50 metrů od jeho stroje, příčinou úmrtí byl otok plic.

"U traumatických zranění je klíčový čas a rychlost dopravy na specializované pracoviště," říká bývalý šéflékař formule 1 Gary Hartstein. Ten byl velkým kritikem počáteční fáze záchrany Michaela Schumachera, když Němce po pádu na sjezdovce převáželi vrtulníkem během krátké chvíle z jedné nemocnice do další.

Pozor na auta

Vedle úrazů hlavy jsou nepřáteli motocyklistů na Rallye Dakar ostatní vozidla. Tady platí to samé jako v běžném provozu: přemýšlet za ostatní a nečekat, že se zachovají rozumně.

Francouz Jean-Noël Pineau se roku 1983 srazil s vozem armády tehdejší Horní Volty (dnes Burkina Faso), Japonce Jasuka Keneka o tři roky později ještě na francouzském území porazil opilý řidič malého peugeotu a naposledy předloni Thomas Bourgin z Francie zahynul po kolizi s chilským policejním autem.

Jako vypadlá z kategorie "to nevymyslíš" je tragická havárie vítěze jednoho z předchozích ročníků Dakaru v Kongu Gillese Lalaye. Francouzského motocyklistu 7. ledna 1992 v Kongu smetl lékařský asistenční vůz tehdejší pořadatelské organizace TSO (Thierry Sabine Organization).

Ale i přes všechny tyto děsivé historky se rok co rok vydá na start Rallye Dakar více než 150 motocyklistů. Dálková soutěž, ať už se jede v Africe nebo v Americe, je pro ně tak velkým lákadlem, že jsou ochotni pro splnění svého snu zariskovat.

"Dakar je nebezpečný. Ale možná je nebezpečný celý svět," říká s ledovým klidem Cyril Despres, pětinásobný vítěz Dakaru v sedle motocyklu KTM, který ale letos premiérově bojuje za volantem peugeotu v kategorii automobilů.

Přehled úmrtí závodníků na Rallye Dakar

Motocykly:

1979 - Patrice Dodin (Francie), 1982 - Bert Osterhuis (Nizozemsko), 1983 - Jean-Noël Pineau (Francie), 1986 - Giampaolo Marinoni (Itálie), Jasuo Kaneko (Japonsko), 1988 - Jean-Claude Huger (Francie), 1992 - Gilles Lalay (Francie), 1994 - Michel Sansen (Belgie), 1997 - Jean-Pierre Leduc (Francie), 2005 - José Manuel Pérez (Španělsko), Fabrizio Meoni (Itálie), 2006 - Andy Caldecott (Austrálie), 2007 - Elmer Symons (JAR), Éric Aubijoux (Francie), 2009 - Pascal Terry (Francie), 2012 - Jorge Martínez Boero (Argentina), 2013 - Thomas Bourgin (Francie), 2014 - Eric Palante (Belgie), 2015 - Michal Hernik (Polsko).

Automobily:

1988 - Patrick Canado (Francie), 1991 - Francois Picquot (Francie) 2003 - Bruno Cauvy (Francie).

Kamiony:

1988 - Kees van Loevezijn (Nizozemsko), 1996 - Laurent Guéguen (Francie).

reklama