Jaké to je stát se v 62 letech v podstatě továrním a vývojovým jezdcem?
Oslovila mě Buggyra, abychom projekt bugin dotáhli někam dál. Je to kategorie, která v Buggyře začíná, ale všechno šlo rychle. Pracovali jsme s technikou od výhradního dovozce buggy Can-Am, společnosti BCE. Program jsme uvedli do chodu, ale máme seznam věcí, které chceme po zkušenostech ze Saúdské Arábie změnit. Testovat na Dakaru je samozřejmě to nejlepší, co může být. Můžeme okouknout konkurenci, můžeme se s ní porovnat přímo na trati. Přímou konfrontaci na žádném polygonu nenasimulujete. Máme natestováno osm a půl tisíce kilometrů.
Cítíte novou úlohu, kdy nejste ten pilot, ale podílíte se i na vývoji a chodu týmu, jako novou motivaci?
V roce 2012 jsem přestal se čtyřkolkou a chtěl jsem jít právě tímto směrem. Tenkrát nebyla technika zdaleka tak dokonalá a nebylo povolené turbo. To v té kategorii nenaplňovalo žádného jezdce a bylo to spíš trápení. Dneska se buginy, a speciálně technika Can-Amu, posunuly tak daleko, že do cíle dojelo plno jezdců se sériovými komponenty. Je to svezení na slušné úrovni. Ideální kategorie pro nováčky a mladé piloty.
Roudnický tým si vytvořil pro buggy speciální základnu ve Španělsku. Znamená to, že tato kategorie má na Dakaru a dalších dálkových rallye tak velký potenciál?
Ano, má to veliký potenciál. Třeba na mistrovství Španělska se takových bugin sejde 140. Na Dakaru kategorie čtyřkolek skoro umřela, což mě jako jejich průkopníka moc mrzí. Naopak buggy dojelo do cíle poměrně hodně. Když lidé vidí, jak jsou hravé a jakou mají výdrž, bude tato kategorie nabývat na prestiži.
Duny nebyly lehké, pomohl déšť
Jako jeden z mála startujících na letošním Dakaru máte možnost srovnání s Afrikou i Jižní Amerikou. Jaký na vás udělala dojem soutěž v Saúdské Arábii?
Jižní Amerika byla specifická. Byly tam hory, panovalo velmi proměnlivé počasí, které k Dakaru nepatří. Teď jsme se přesunuli do úplně jiného světa. Bylo to hodně podobné Africe. Zpočátku to bylo takové Maroko, pak závod přešel do těžkých písků jako v Mauritánii. Kvůli rozlehlosti země měl pořadatel problém se seskupením rychlostních zkoušek tak, aby byly po celou dobu zajímavé. Délku proto natahoval rychlými úseky, které nejsou tak ideální.
Někteří jezdci si stěžovali, že druhá polovina Dakaru nebyla v poušti tak náročná, jak se čekalo, a že se jely dlouhé úseky na plný plyn. Souhlasíte s tím?
Určitým způsobem ano, ale neměl to na vině pořadatel, spíš počasí. Na duny, které byly opravdu těžké, nějakých čtrnáct dní před tím napršelo. Nestačily vyschnout, a proto byly jednodušší, než by mohly být. Dakar podle mě nebyl jednodušší, ale technika šla hodně kupředu. Čím dál hůř se budou hledat ještě těžší terény. Navíc dneska se už nevrátí ten africký Dakar, kdy se překonávaly úmorně dlouhé etapy. Dneska to jsou sprinty a nastupuje mladá generace dravých jezdců.
Hned v první etapě přišla velká "krizovka". Nezalitoval jste v té chvíli ani na okamžik, že jste se na Dakar vrátil?
O takových věcech není čas přemýšlet. S Vlastíkem Tošenovským (navigátor - pozn. aut,) to máme asi souzené. Když jsme jeli s Optimusem v roce 2014, stalo se nám to samé - tam buggy přestala dobíjet. Mým úkolem jako jezdce je dostat stroj do cíle, aby tým mohl dát stroj dohromady a my pokračovali v plnohodnotné kategorii až do cíle. A to jsem splnil.
V osmé etapě jste šel přes střechu a vypadalo to dokonce tak, že vypadnete z celkové klasifikace.
Tam si trochu vyčítám, že jsme zaváhali a místo čekání na nákladní auto nezačali stavět heverem buginu na kola dříve. Ale do bivaku jsme to stihli nakonec včas.
Na historické tabulky veterán nehledí
Olga Roučková, která jela loni Dakar v bugině, říká, že je hodně nestabilní. Prý stačí jen trochu víc nebo méně plynu, než je potřeba, a hned se překotí.
Díky tomu, že stroj musí být podle mezinárodních předpisů, je vyšší. Pak musíte být za volantem plně koncentrovaný, protože jízda je trošku nervózní. Ale pak se člověk nemusí bát, nechá si líbit hodně. Tohle překlopení byla trošku moje chyba, to se prostě stane.
Před rallye jste se obával, že nebude dělat dobrotu odlišný rychlostní limit pro kamiony (140 km/h) a buginy (130 km/h ). Že pak vás budou kamiony startující za vámi nebezpečně předjíždět a na buggy prášit. Potvrdilo se to?
Naprosto. Druhý den jsem se musel prodírat kamiony, které jsou fakticky asistenční. Tam jsem vůbec neměl být. Musel jsem se prodírat i kategorií bugin, které jedou jen sto dvacet, protože mají sériový rám. Prášilo se tam, ale jemného feš feše bylo míň. Navíc byla trať roztažená do širších plání, takže se předjíždělo líp. Když jsme měli štěstí, vyfukoval vítr písek do boku.
Na Dakaru jste vyhrál kategorii čtyřkolek celkem pětkrát. Uvědomujete si, že patříte mezi skutečné legendy této soutěže, protože víc triumfů mají už jen Karel Loprais (6), Vladimir Čagin (7) a Stéphane Peterhansel (13)?
To jsem nepočítal. Spíš jsem se soustředil na to, abych byl prvním českým mužem, který na Dakaru dokončil dvě kategorie: čtyřkolky a buginy. Teď bych to ještě potřeboval vyhrát, to by bylo úplně geniální. (smích)
