Chvíli to vypadlo, že jste překonal nejlepší český motocyklový výsledek v historii Rallye Dakar. Jak moc vás mrzela dvacetiminutová penalizace, která vás posunula na konečné desáté místo?
Měl jsem radost i z toho desátého místa. Letos se organizátor snažil udělat trať o něco pomalejší. To se mu povedlo, ale bylo to na úkor šílené kamenitosti. Jezdili jsme ve vyschlých řečištích, kde byly špičaté kameny a nenašli byste mezi nimi ani cestičku na to projít se pěšky. Bylo to náročné na navigaci i na fyzičku. Myslím, že se Dakar 2021 povedl. Hlavní je, že jsme všichni čeští účastníci ve zdraví doma.
Jak se stalo, že jste neprojel kontrolní bod v poslední etapě?
Myslel, jsem, že ho nabral. Na onlinu bylo, že jsem ho měl. Jenže v bivaku už na mě mávali s papírem, že mám dvacet minut penalizaci. Minul jsem ho o 110 metrů. Není to moc, ale je to pak dvacet minut navíc. A kvůli tomu jsem se posunul na desáté místo.
Kdy vám bylo na letošním Dakaru nejhůř?
Určitě to by ten můj "slavný" let ve čtvrté etapě. Trefil jsem nějakou skálu a letěl třicet metrů vzduchem. Naštěstí jsem ji asi trefil perfektně, protože mě to odpinklo přímočaře. Náraz byl ale tvrdý a taky jsem si při něm rozbil zadní brzdu a poškodily se také tlumiče. Ten okamžik mi zůstane celý život před očima.
Hned ve druhém startu na Dakaru jste se dostal do top 10. Přicházejí už nabídky od továrních týmů?
První nabídka byla, že jsem po příjezdu domů konečně oslavil Vánoce (smích). Teď je ještě hodně brzo. Všichni si teď užívají své blízké a motorky nám ze Saúdské Arábie stejně dorazí až za měsíc. Doufám, že na příštím Dakaru nebudu chybět. Chtěl bych se posouvat kupředu.
Co vám kromě tovární motorky ještě chybí k tomu, abyste se zařadil mezi absolutní světovou elitu?
Brzdí mě navigace. Chci se v ní zdokonalovat, ale jde o velmi drahou část Dakaru. Teď musím získat od sponzorů dostatečné prostředky, abychom mohli odjet na tři, čtyři soustředění.
Co je na navigování na Rallye Dakar tak záludného?
Navigace je klíčová, protože v té rychlosti se s ní musíte popasovat a přístrojů je hodně. Informací v roadbooku je taky hodně. Svitky, které jsme letos dostali, jsme kolikrát museli roztrhnout na půlky a v tankovací zóně je vyměnit. Bylo to zákeřné, informací bylo opravdu hodně a změny v navigaci šly docela rychle za sebou. Loni se měnila trasa po dvou třech kilometrech, teď jsme uhýbali už po několika stovkách metrů. V plné rychlosti lehce něco přehlédnete a právě na tom bych chtěl zapracovat.
Jak náročné bylo přečkat poslední dny před odletem do Saúdské Arábie bez rodiny?
Po tom, jaké zdravotní problémy mě potkaly v půlce roku, jsem se snažil dostat zpátky do formy. Psychicky to ale samozřejmě bylo náročné. Když jsem se vrátil domů z testů v Dubaji, hned mi v Praze na letišti pípla smska od manželky, že je covid pozitivní a nebudu moci být doma, Naštěstí jsem jako motokrosař zvyklý cestovat a mám plně vybavený karavan se sociálním zařazením a dalším komfortem. Tak jsem ho zaparkoval vedle domu a mohl jsem malého synka vídat aspoň přes okno. I to mi dodávalo energii. Po návratu jsem si ale o to víc užil opožděných Vánoc a vůbec každé chvilky s rodinou.
