Nejdřív se "pouštní krysa" divila, co na Dakaru vůbec dělá. Loni Brabec soutěž ovládl

Radek Vičík Radek Vičík
29. 9. 2021 18:55
Vloni motocyklový závodník Ricky Brabec ovládl Rallye Dakar. Sympatický jezdec našel v dálkových soutěžích svoji budoucnost. "Dlouhá trať, měnící se okolí a cesta do neznáma, to vše je na Dakaru vzrušující. Je to i trochu děsivá soutěž," uvedl člen Monster Energy Honda Teamu v exkluzivním rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.

Vaše příjmení zní velmi česky, pátral jste někdy po jeho původu?

Už jsem nad tím několikrát přemýšlel. Ptal jsem se rodičů, jméno Brabec samozřejmě pochází z tátovy strany. Tam jsou pravděpodobně ve starších generacích lidé z Česka. Ale úplně přesně to říct nemohu.

Ve startovním poli Dakaru se potkáváte se svým jmenovcem, českým jezdcem Janem Brabcem. Znáte se blíž? A co říkáte na to, že máte soupeře totožného příjmení?

Samozřejmě jsme spolu během startů na Dakaru mluvili. Máme stejné příjmení, jen to moje se vyslovuje jinak, jsem Brejbek.

Dakar Američany láká svojí výjimečností

Jak populární je rallye Dakar v USA?

U nás jsou populární sporty jako americký fotbal, baseball či NASCAR. A ty jsou pochopitelně mnohem známější než rallye. Ale soutěže jsou v Americe na vzestupu, Dakar sleduje v televizi čím dál víc lidí. Byli jsme pozváni na populární závody v superkrosu a lidé věděli, kdo jsme. Myslím, že sledovat Dakar je pro fanoušky jednodušší v tom, že se koná jen jednou za rok. Ostatní sporty jsou každý víkend, takže Dakar má svoji výjimečnost a prestiž. Něco jako Super Bowl, který se hraje také jednou za rok.

V zámoří jste vyhrál řadu dlouhých závodů baja. Je možné je srovnat s profilem a náročností Dakaru v Saúdské Arábii?

Dakar je samozřejmě mnohem náročnější. Baja je těžká soutěž, ale je to hlavně zábava. Na Dakaru musíme podávat špičkové výkony řadu dní po sobě. Je to jiný způsob závodění. Na obě soutěže si musíte zvyknout. Přišel jsem ze světa závodů baja, ale asi bych se tam už nevrátil. Možná jen tak si je užít, třeba v malém náklaďáku nebo bugině.

V roce 2020 jste právě vy ukončil dlouholeté panování KTM na Dakaru, které začalo už v ročníku 2001. Co bylo klíčem pro to, že se to povedlo právě vám a že se to podařilo v sedle Hondy?

Velkou roli v tom hrála Saúdská Arábie. Miluju závodění v otevřené poušti, vypadá to tam jako u nás doma v Kalifornii. Hodně jsme pracovali na rychlosti a také na tom, abychom v té rychlosti dobře četli roadbook (plán etapy navinutý na roli papíru, pozn. aut.). Cítil jsem se skvěle, že jsem zrovna já dokázal ukončit vládu KTM. Letos jsme s nimi měli nějaké problémy, protože se snažili hrát taktické hry. Teď ale přijeli k nám do Kalifornie testovat motorky. Dříve jsme my šli v jejich stopách. Teď se to otočilo a KTM jde v našich.

Soupeření přerostlo v psychologické hrátky

Letos v lednu Dakar ovládl další tovární jezdec Hondy, Kevin Benavides. Přichází tedy po KTM éra panování Hondy?

Můžeme v to doufat. 

Na Dakar se pravidelně vydává několik silných továrních týmů a také řada výborných soukromníků. Jaké mezi jezdci panují vztahy? Cítíte pořád ten "duch Dakaru", nebo už cítíte vyhrocenou rivalitu?

Snažím se přátelit s každým. Samozřejmě spolu závodíme, to je ovšem jiný příběh. Být s někým na kordy může být na trati nebezpečné. Ale jistě, dřív byl Dakar větší dobrodružství. Dneska je to závodní sprint. Sám jsem býval soukromník a do závodů jsem investoval spoustu peněz, proto mám před těmi kluky respekt. Jak říkám, chci vyjít s každým. Ale když se teď začaly hrát ty hry, osočovali nás z podvodů, tak k takovým lidem úctu ztrácím. Neznamená to, že se s nimi nebudu bavit, víc se však staráme každý o sebe.

Po devátém místě v ročníku 2016 jste třikrát za sebou nedojel do cíle Dakaru. Cítil jste velkou frustraci z této série?

První den na Dakaru jsem se zeptal sám sebe: Co tu sakra dělám? Tehdy pršelo a to mě zaskočilo. Další tři roky jsem do cíle nedojel, přitom jsem v roce 2019 byl jen krůček od prvního triumfu. Přišla slabá chvíle, kdy jsem si říkal, jestli to má vůbec cenu. Ale věděl jsem, že na to mám. To se v roce 2020 potvrdilo. Letos jsem udělal dvě velké chyby, které mě stály 20 minut. Dojet druhý bylo taky krásné. Následující Dakar chci samozřejmě vyhrát nebo se minimálně dostat na stupně vítězů. Děláme pro to všechno.

Poušť začíná za dveřmi

Sám o sobě hovoříte jako o "pouštní kryse". Znamená to, že poušť a závodění v ní je pro vás tím nejlepším způsobem?

Žiju na poušti. Otevřu dveře od domu a hned vidím písek. Do tohoto místa jsme se přestěhovali, když mi bylo čtrnáct, a jsem tam dodnes. V poušti jsem dospíval. Navíc trénink doma se vyrovná tomu v Saúdské Arábii. Skoky, kameny i keře, to vše je podobné.

Zkoušel jste také motokros. Proč jste nakonec přešel do světa dálkových rallye?

Vyrůstal jsem na motorce. Začal jsem jezdit motokros a užíval jsem si to. Ale když jsem se někdy v roce 2008 dostal na svoji první dálkovou soutěž, věděl jsem, že to je přesně ono. Dlouhá trať, měnící se okolí a cesta do neznáma, to vše je na Dakaru vzrušující. Je to i trochu děsivá soutěž, Ale zvykl jsem si.

Měříte 185 cm, není to pro dnešní pojetí závodů trošku nevýhoda?

Naopak, mně to při řízení motorky pomáhá. Moji týmoví kolegové tolik nevyrostli, což je taky pro nějaké věci výhoda. Já si ale myslím, že pro Dakar je má výška dobrá, mám větší sílu a líp se mi třeba jezdí na kamenité cestě. Nacho Cornejo (další tovární jezdec Hondy, pozn. aut.) je malý a to mu pomáhá v dunách. Ale to je prostě dané.

 

Právě se děje

Další zprávy