Co neubrzdíš, to neuhádáš. Ale vteřiny se jezdcům Ferrari počítají jinak

Radek Vičík Radek Vičík
10. 7. 2018 11:27
Ferrari naráží do Mercedesu a v každém závodě za to pilot rudého vozu z Maranella platí jinou cenu. A kde je hranice mezi demoličním derby a čajovým dýchánkem starých panen?
Potkat se Sebastian Vettel a Lewis Hamilton v jednom týmu, mohli bychom hned začít sepisovat další variaci na legendární ságu Prost - Senna.
Potkat se Sebastian Vettel a Lewis Hamilton v jednom týmu, mohli bychom hned začít sepisovat další variaci na legendární ságu Prost - Senna. | Foto: Pirelli Motorsport

Komentář - Ve formuli 1 se nám rozšířil takový nešvar. Červené monoposty vrážejí po startu do těch stříbrných, pak dostanou relativně směšný trest a ještě jsou v pořadí před svojí "obětí".

Tak by mohl vypadat zjednodušený popis Velkých cen Francie a Británie, jejichž úvodní stovky metrů rozvířily dalekosáhlé debaty. Jenže ono to může vypadat i jinak.

Tak uvažte: Jezdci Ferrari se prostě dopustili jezdecké chyby, pykali za ně časem "odstátým" v boxech, ale díky své skvělé strategii se zase vrátili mezi nejlepší. Sebastian Vettel v Le Castellet na pátou pozici, Kimi Räikkönen v neděli v Sliverstonu dokonce na nejnižší ze stupňů vítězů.

Jak je vidno, dilema postmoderní společnosti o neexistenci jediné objektivní pravdy dostihlo i svět F1. Z celé této"dvoukauzy" přesto  plynou dvě zásadní ponaučení.

1. Riziko až na hraně

Piloti formule 1 si uvědomují důležitost každého bodu (čtěte každé pozice) v závodě. Start je údobím Grand Prix, kdy je v pilotech napumpováno nejvíce adrenalinu. Zhasnutím červených světel jakoby začal jiný svět, kde rozhoduje jen volant, brzda a plyn.

Však také Vettel před lety při mezinárodním skypovém rozhovoru na dotaz deníku Aktuálně.cz, kde v závodě cítí největší napětí, odvětil: "Neklidný jsem celou neděli, ale jak se postupně dostávám do rutiny předzávodních příprav, tak se uklidním. Ale na startu jsem hodně nervózní a vzrušený. Start a první zatáčka, tam cítím nejvíc adrenalinu."

Před třemi týdny měl na okruhu Paul Ricard toho adrenalinu až moc a v první zatáčce nabral Valtteriho Bottase, za což dostal pětivteřinový trest. Ten si odpykal v boxech a cílovou čáru proťal na páté pozici.

Kolize Vettela s Bottasem ve Francii

V Británii se v neděli v hlavních rolích objevili zbývající dva piloti nejúspěšnějších stájí současnosti. Ve třetí zatáčce trefil Räikkönen obhájce titulu Lewise Hamiltona, Fin to odskákal desetivteřinovým trestem. Také ten si odpykal v boxech, a přesto skončil třetí. Spravedlnosti bylo učiněno aspoň trochu zadost tím, že před Räikkönenem byl klasifikován Hamilton.

Kolize Räikkönena s Hamiltonem v Británii:

2. Kolik vteřin stojí kolize?

Jak je vidět, co závod, to jiný metr. V absolutních číslech se trest obou pilotů Ferrari liší jen o pět vteřin, v relativním podání je to ovšem dvojnásobek nebo polovina (podle toho, z pohledu kterého z nich se na to podíváte).

Byl Räikkönen opravdu o tolik drsnější při svém ataku, nebo hrálo roli to, že trefil britského aspiranta na titul na domácí Grand Prix? A byl Vettel o polovinu jemnější, když naremploval Bottase, nebo platí v F1 - podobně jako ve fotbalu nebo hokeji - určitá tolerance k faulům hvězd?

Je to těžké, každá kolize je unikátní, ale i tak by neškodilo udělat univerzální sazebník pokut. Už proto, aby se neopakovaly stesky z tábora Mercedesu ve stylu "jen pár vteřin za zničený závod?".

Jenže s drakonickým přitvrzením trestů je to též dvojsečné. Příliš drastické penalizace by mohly vést k tomu, že by se formule 1 změnila ve staropanenský čajový dýchánek bez jediného momentu vzrušení na trati. Na druhou stranu moc liberální přístup může skončit tím, že se zdivočelí závodníci na trati pozabíjejí.

Chce to najít rozumný kompromis. Ale kde se nachází? Babo, raď!

 

Právě se děje

Další zprávy