reklama

Komentář: Šmarjá, nechte je závodit aneb Také pravidla F1 mají svoji "lidskou tvář"

Sebastian Vettel v souboji s Lewsiem Hamiltonem, za nějž dostal během Velké ceny Kanady F1 2009 pětisekundový trest. Sebastian Vettel v souboji s Lewsiem Hamiltonem, za nějž dostal během Velké ceny Kanady F1 2009 pětisekundový trest. autor: Mercedes-AMG Petronas Motorsport
Kontroverzní verdikt stewardů v nedělní Velké ceně Kanady, který stál Sebastiana Vettela vítězství, ukázal v plné nahotě sterilitu současné formule 1. Manévr pilota Ferrari, jímž "přimáčkl ke zdi" Mercedes Lewise Hamiltona, se totiž vůbec nemusel trestat.

Pak by se neradovala jen Scuderia, ale hlavně fanoušci. Ti by totiž dostali od jezdců mnohem více dramat a soubojů, než kolik současný svět Grand Prix nabízí.

Na úvod je třeba říct, že řečeno fotbalovou terminologií by se Němcův zákrok "písknout dal". Bylo tam vyjetí mimo trať a následný divoký návrat s omezením rivala.

Je tu ale velké JENŽE. Vettel to neudělal úmyslně s cílem Brita zablokovat, ale jen se snažil uřídit auto po chybě v rychlosti přes 160 km/h. Bylo by férovější nařídit mu, aby před sebe Hamiltona pustil a mohlo se bojovat dál. V takovém souboji je totiž pět vteřin navíc pro konečný výsledek likvidačních.

Hlídat bezpečnost, ne ničit závody

Většina bývalých mistrů světa F1 - snad s výjimkou Nika Rosberga - se postavila za jezdce Ferrari. Pregnantně řečeno, jury má podle nich hlídat, aby se jezdci nepozabíjeli na trati, a ne zničit takový krásný souboj.

Těch pět vteřin navíc nevzbudilo takový rozruch jen proto, že v konečném účtování rozhodlo o vítězi Velké ceny. Důležitější je, že se piloti budou zase o něco víc bát jít ostře do souboje. To je nepříjemný signál hovořící: Milí diváci, na nějaké závodění kolo na kolo laskavě zapomeňte. A to není vůbec dobře.

Dijon jako vzor

Jezdci by naopak měli být motivování prát se o pozice do posledních metrů. Samozřejmě v duchu fair play a bez bezhlavého rizika. V tomto směru zmínil exmitr světa F1 Damon Hill kouzelné slovo "Dijon".

Ne, populární Brit, neměl chuť na dijonskou hořčici. To jen připomněl jeden z nejslavnějších soubojů celé historie světového šampionátu. To se v GP Francie 1979 poprali Gilles Villeneuve za volantem Ferarri s René Arnouxem v Renaultu o druhé místo spektakulárním stylem, který dodnes nahání husí kůži. Kanaďan s Francouzem si nedarovali ani centimetr trati a předvedli obrovské jezdecké umění.

Souboj Villeneuva s Arnouxem ve Velké ceně Francie 1979:

Jenže dneska by je takový souboj stál na trestech možná i několik minut. Jen považte: strkali do sebe koly, každou chvíli jeli půlkou monopostu po trávě, při brzdění měnili směr vozu…

A bůh ví, kolik dalších prohřešků proti moderní etiketě formule 1 tam bylo. Jenže tohle je to pravé závodění, kvůli tomu lidé kolotoč Grand Prix milují.

Formule 1 chce být vrcholem světového motorsportu. Proto se začalo jezdit s hybridy, hledají se nové trhy a zkrátka vůbec se posiluje marketing. Ale k čemu by byla taková auerola, pokud by na trati bylo k vidění jen sterilní jízda monopostů, při níž jen tak občas někdo někoho předjede?

Doufejme, že to byl jen úlet a my, milovníci motoristického sportu, se už 23. června ve Francii dočkáme boje na ostří nože.

Dnes jsem jednička já. Vettel zuřil po trestu, který ho v Kanadě připravil o triumf Dnes jsem jednička já. Vettel zuřil po trestu, který ho v Kanadě připravil o triumf Čtěte zde
reklama