Na rozdíl od mnoha svých soupeřů nezahynul na závodní dráze, nýbrž ve spánku ve svém domově ve Wimbledonu. Přesto zesnul předčasně, Huntovi bylo teprve 45 let. Svou daň si vybral divoký životní styl, příčinou smrti byl infarkt.
"Že umřel v pětačtyřiceti na srdeční záchvat, mě nijak nepřekvapilo. Jen jsem z toho byl smutný," prohlásil Britův největší sok Niki Lauda.
Na trati byl Hunt agresivní, soupeřům nevěnoval ani milimetr dráhy. Na začátku kariéry dostal přezdívku "Hunt the Shunt", tedy něco jako "Bourač Hunt". Ale brzy se vypracoval mezi hvězdy.
Sám Lauda o něm prohlásil: "Byli jsme velcí rivalové, ale respektoval jsem ho. Mohli jste jet vedle něj kolo na kolo v rychlosti 300 km/h a věděli jste, že se nic nestane. V té době to byl top pilot."
V roce 1976 se Hunt stal šampionem F1, vyhrál celkem deset závodů. Už jen za to si zasloužil vstoupit do imaginární síně slávy motorsportu.
Vzrušující snídaně šampionů
Legendou se však stal kvůli něčemu jinému. Se stejnou grácií i urputností, s níž ničil soupeře na trati, lámal srdce dívkám a ženám bez ohledu na věk i rodinný stav.
Huntův přístup k životu odpovídal stylu jeho prvního mecenáše, lorda Hesketha. Ostatně právě v jeho stáji dostal na závodní overal nášivku "Sex: Snídaně šampionů."
Skotský aristokrat, celým jménem Alexander Fermor-Hesketh, třetí baron Hesketh, miloval závody. Jenže ještě důležitější pro něj byly nekonečné party v pedoku. Na Velké ceny jezdil zásadně v limuzíně Rolls-Royce a nikde jinde se tehdy nepodávaly VIP hostům langusty, krevety a další luxusní pokrmy.
V barvách svérázného lorda Hunt absolvoval první tři sezony ve formuli 1, než po něm sáhl McLaren jako náhradě za Emersona Fittipaldiho. Právě britská stáj mu umožnila vystoupat na vrchol a pokořit všechny soupeře slavných jmen. A tak získat ještě více ženského obdivu.
Legendární je historka z letu do Japonska, kde se mělo mezi Huntem a Nikim Laudou rozhodnout o králi sezony 1976. Britský pilot nijak nešetřil síly na souboj pod horou Fudži a podle legendy postupně pomiloval všechny letušky přítomné na palubě letadla japonských aerolinií.
Ostatně právě tento dramatický ročník se stal předlohou pro vydařený hollywoodský trhák Rivalové. Roli Hunta v něm realisticky ztvárnil Chris Hemsworth.
Když se v McLarenu dostal na vrchol, rodák z Belmontu se brzy nabažil slávy. Bez motivace vydržel závodit už jen dva a půl roku. Poslední půlsezonu nejezdil v McLarenu, vyměnil ho za tým ambiciózního kanadského naftaře Waltera Wolfa.
Expert s prořízlou pusou
U formule 1 populární pilot zůstal i po skončení závodní kariéry. Stal se spolukomentátorem britské televize BBC. S legendárním Murrayem Walkerem tvořili 13 let nerozlučný a populární pár.
Britským televizním pracovníkům dalo hodně práce udělat z playboye seriózního muže vhodného do veřejnoprávního média. Během GP Monaka 1980, což byl jeho první živý přímý přenos, s klidem vypil dvě lahve vína. Do studia chodil zásadně na poslední chvíli, jako by si chtěl užít adrenalin aspoň tímto způsobem.
Jenže takového experta, který se nebál kritizovat nikoho, by těžko hledali. Hunt byl i v televizi prostořeký. Tak třeba italského pilota Andreu de Cesarise, který se proslavil celou řadou bouraček, v přímém přenosu označil za idiota.
Lásek měl britský milovník spoustu, ale na dlouhé vztahy měl smůlu. První manželka Suzy Millerová mu po roce a půl utekla s hercem Richardem Burtonem. To se blížil silvestr 1975.
Druhou ženu, Sarah Lomaxovou, si vzal 17. prosince 1983. Divoké manželství s dvěma syny, v němž musela jednou udělat pořádek i policie, skončilo rozvodem v listopadu 1989.
Den před smrtí požádal o ruku o 18 let mladší servírku Helen Dysonovou. Poznal ji už v zimě 1989, ale přítelkyně se dlouho bála hněvu rodičů, takže vztah tajila. Podle přátel vrátila Huntovi chuť do života. Bohužel si ji moc neužil…
