reklama

Belmondův syn si užil víc slávy jako nápadník monacké princezny než ve formuli 1

Jean Paul Belmondo a jeho syn Paul v roce 2016. Jean Paul Belmondo a jeho syn Paul v roce 2016. autor: ČTK
Slavný herec Jean-Paul Belmondo, který v pondělí zemřel, miloval rychlé vozy a ve filmu Ho! z roku 1968 se dokonce v roli pilota Françoise Holina proháněl po okruhu Montlhéry. K tomu, aby startoval v závodech, si ale cestu nenašel. Rychlé geny v sobě objevil až jeho syn Paul.

Letos 58letý rodák z předměstí Paříže to dotáhl až do formule 1. Ale zlí jazykové tvrdí, že bez tátových peněz by se mu to nikdy nepovedlo.

Paul začal v motokárách a v 19 letech vyhrál školní formuli Volant Elf. V následující sezoně 1983 zamířil do francouzské formule 3, kde mu s jedním vítězstvím patřilo šesté místo. Formuli 3 zkoušel další tři roky, v kariéře mu pomáhal současný sportovní ředitel stáje F1 Mercedes Ron Meadows.

"Ve Francii jsem se tehdy staral o mladého jezdce jménem Paul Belmondo, který měl za otce slavného herce. Pamatuju si, že jsme závodili v Monaku a Paul tehdy chodil s monackou princeznou Stephanií. Jejich vztahu se věnovaly všechny noviny. Měl víc publicity než jakýkoliv tehdejší pilot F1," vzpomínal britský manažer.

Francouzský mladík se záhy dostal i na startovní rošt čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. Debutoval hned v tom nejlepším, co tehdejší svět sportovních prototypů nabízel: usedl do Porsche 962C týmu Joest Racing. Byl to první z jeho deseti startů na Circuit de la Sarthre.

Šachovnicový prapor ovšem viděl jen dvakrát a až v roce 2008 mohl slavit velký úspěch. Ve voze vlastní stáje Paul Belmondo Racing byl členem třetí nejlepší posádky nižší kategorie sportovních prototypů LMP2. Mezitím ale uběhla řada velmi turbulentních let.

V sezoně 1987 postoupil Belmondo do formule 3000, což byl tehdejší poslední stupínek před F1. Během pěti sezon nepředváděl zrovna oslnivé výsledky. Získal pouhé tři body, v závodě skončil nejlépe pátý a osmkrát se vůbec nekvalifikoval.

I tak dostal šanci závodit ve formuli 1. A to hned dvakrát. Ovšem v obou případech šlo o druhořadé týmy, kde se dalo místo prostě koupit. Syn jednoho z nejpopulárnějších evropských herců zdroje měl.

V ročníku 1992 debutoval v monopostu March ve Velké ceně Jižní Afriky. Ale premiéra to nebyla nijak valná. Nepostoupil z kvalifikace a na držitele pole position, jímž byl Nigel Mansell ve Williamsu, ztratil přes pět vteřin. Přitom týmový kolega z Marche Karl Wendlinger byl sedmý.

Belmondo v Marchi vydržel jedenáct závodů. V tom posledním, na Hungaroringu, si vyjel nejlepší výsledek kariéry. V cíli skončil devátý, jenže ani to při tehdejším systému na body nestačilo. Pak jej vystřídal jiný platící pilot, Emanuele Naspetti z Itálie.

Druhý návrat byl ještě bizarnější. Týmem Pacific si splnil svůj sen britský mechanik Keith Wiggins. Monopost Pacific PR01 měl na svém kontě jen pár desítek kilometrů testů, což se zákonitě projevilo v mizerných výsledcích.

Nepomohly ani Belmondovy peníze. Sám Francouz se v celé sezoně 1994 kvalifikoval jen do dvou Grand Prix, které stejně nedokončil.

Mnohem lepší výsledky Belmondo vybojoval ve světě endurance. Založil už výše zmíněný tým Paul Belmondo Racing. S ním bojoval v Le Mans i různých vytrvalostních sériích.

Vrcholem byl triumf ve tříhodinovce v rámci šampionátu GIA GT v americkém Homestedu. Ve vítězném Chrysleru Viper GTS-R se střídal s krajanem Emmanuelem Cléricem. Paul Belmondo Racing tehdy porazili i tovární tým domácí značky.

Stáj fungovala do roku 2008, kdy se Paul Belmondo rozhodl soustředit na kariéru herce a filmového producenta. V současné době je také studiovým expertem při francouzských přenosech Grand Prix formule 1.

reklama