Jak se má Lukáš Pešek Léta Páně 2017?
Mám výborně (smích). Plánuju zase závodit. Pojedu české mistrovství v superbikách a mám v plánu jen opět světový šampionát ve vytrvalostních závodech. Mám několik nabídek, zatím není nic hotového.
Po výborném startu kariéru včetně dvou vyhraných Grand Prix třídy do 125 ccm jste se na čas ze světa závodních motocyklů úplně vytratil, dokonce jste chvíli dělal realitního makléře. Byl jste v té chvíli smířený s tím, že je s motorkami amen, nebo jste pořád za závoděním šel?
Byl jsem s tím smířený. V sobě jsem v té chvíli se závoděním skončil. Rok jsem na motorce vůbec nejezdil, ani mi to nijak nechybělo. Do toho jsem trénoval mladé kluky i dospělé lidi a závody jsem nevyhledával. Pak jsem se zase mohl svézt na dobré motorce. Zjistil jsem, že jsem pořád rychlý, tak jsem zase zpátky v tom kolotoči.
Jedno svezení přineslo velký obrat
Co bylo impulzem onoho restartu?
Klíčovým momentem bylo, když mi majitel stáje IVR Racing Viktor Noss půjčil jejich závodní superbike BMW. Bez speciálního nastavení jsem byl hned rychlý a měl jsem pocit, že mi to jde a že mě jízda baví.
S návratem na okruhy přišel i návrat do velkého světa v podobě závodů endurance. V čem je odlišné vytrvalostní závodění třeba od MotoGP?
Je to jiné úplně ve všem. Už proto, že se tři jezdci střídají na jedné motorce, takže je třeba najít nastavení, které by vyhovovalo všem. To je někdy velmi těžké. Důležitá je i strategie. Potřebujete mít za sebou hromadu lidí, aby vymysleli zastávky v boxech, tankování paliva a podobně. Je to úplně jiné ježdění. Není to splašit se na třicet kol a jet co nejrychleji to jde. Tady člověk musí přemýšlet nad tím, kde si ušetřit sílu, kde naopak zase přidat. Je to velká strategie.
V čem v endurance těžíte ze svých zkušeností například z Moto2 nebo MotoGP a co jste naopak musel na svém jízdním stylu změnit?
Asi jedinou výhodou bylo, že mám na trati rychlost. Ale jinak jsem musel všechno dělat od nuly, přemýšlet nad závoděním úplně odlišně, trénovat úplně jinak. Přidal jsem na fyzičce. Nabral jsem několik kilo svalů, aby se to dalo vydržet.
Když se podíváte s odstupem zpátky na celou svoji kariéru, udělal byste něco jinak?
Vždycky jsem dělal takové rozhodnutí, které bylo v té chvíli nejlepší. Po pár letech říkat, že bych to udělal jinak… Ano, člověk by to udělal celé jinak, kdybych měl na to podmínky. V té dané chvíli jsem se rozhodl více méně správně.
Lekce z komunikace na okruzích
Vedle závodění také hodně času věnujete koučování běžných motorkářů při společných jízdách na okruzích se stroji BMW. Co je na tom pro vás jako pro profesionála nejtěžší?
Je to hlavně práce s lidmi. Z deseti lidí je osm naladěno na vaši notu, ale s dvěma si prostě nesednete. Člověk se pak musí přizpůsobovat, je to o komunikaci s lidmi. Někomu to musíte podat takhle a někomu úplně jinak.
Může se mi to hodit ale i čistě prakticky. Pokud čistě teoreticky budu hledat místo závodníka a bude volné místo v nějakém továrnou podporovaném týmu, tak v první řadě hledí na to, jestli jezdím na motorce BMW a pneumatikách Pirelli. Když tyhle dvě podmínky splňuju, jsem vhodný kandidát.
Hovoříme na tiskové konferenci, na níž Peugeot představuje svůj nový rallyový pohár. Jak se jste na to vy se závoděním ve dvou stopách?
Myslím, že ani na čtyřech kolech nejsem špatný. Závodil jsem v tuzemské BMW 1 Challenege, zkoušel jsem také BMW M3. Miluju jízdu na všem, od skateboardu přes motorku až po auta. Snad jen letadla nejsou mojí zábavou. A třeba vymyslíme nějaký projekt, jak bych se mohl sklouznout v autě, ale to záleží tady na lidech od Peugeotu (smích).
Jaké to je stát se coby motocyklista tváří konkrétního modelu civilního auta?
Je to super (smích). Už jsem byl několikrát tváří jiných značek, a jak říkám, teď mě to zaválo k Peugeotu, kde jsme si lidsky sedli. Navíc my sice závodíme na motorkách, ale všude se musíme dopravit autem. Pro nás je v osobní a sportovním životě auto číslo jedna.
