reklama

Šampion Vettel? Starosvětský „kluk odvedle“

Z Sebastiana Vettela neudělaly ani čtyři tituly mistra namyšlenou primadonu. Z Sebastiana Vettela neudělaly ani čtyři tituly mistra namyšlenou primadonu. autor: Braun
Redaktor Aktuálně.cz se setkal se čtyřnásobným mistrem světa formule 1. Jaký je nejlepší závodník této dekády?

SilverstoneSebastian Vettel patři k těm ikonám světa sportu, které by měly plné právo nosit nos pořádně vzhůru a povýšeně se tvářit jako mistři světa. Ostatně on jím i je, šampionát formule 1 vyhrál v posledních čtyřech letech. Tak mladému (stále mu je pouze 27 let) se něco podobného v historii F1 nikdy nepovedlo.

Ovšem veškeré obavy, které jsem cestou do Silverstone na mediální den Braunu mohl mít, okamžitě spadly po prvním letmém setkání. Vettela totiž ani taková neuvěřitelná kariéra a celosvětová sláva nezměnily. Pořád vypadá jako to ten mladík z Heppenheimu, do kterého byste neřekli, že to je světová celebrita.

Pilot Red Bullu tak působí nejen na fotkách, ale i v reálu. Už od první kratší společné tiskovky z něj čiší sice sebevědomá, ale jinak veskrze pohodová a srdečná povaha. Od začátku srší dobrou náladou. Nevyvedou ho ani některé svérázné dotazy, který si na něj připravili zahraniční kolegové ve videochatu.

„Měl jsem na něj být asi taky tvrdší,“ pomyslel jsem si v té chvíli vzpomínaje na svoji loňskou účast v této akci jako „hostující“ respondent po internetu.

Ale teď jsem byl přímo na místě, v ikonickém areálu Silverstone. Tedy konkrétně u zatáčky Stowe. A zrovna v první den testů formule 1 následujících po britské Grand Prix. Tak co si vlastně přát víc.

Bez brzd Vettela nehoň

Ale ano, jedno přání by tu bylo. Porazit „mistra“ přímo v jeho vlastním oboru. Novináři totiž dostali šanci popasovat se s Vettelem přímo na závodním okruhu. Ne, neděste se šéfové mé milé zdravotní pojišťovny, nepustili nás na trať. To jen celé Silverstone zabalili do několika giga dat a proměnili v projekci na závodním simulátoru.

Jako první do kokpitu usedl sám pilota Red Bullu a zajel cosi, jako „vstupní čas“. Jak se nakonec ukázalo, byl to i čas výstupní. Byť se jednou na trati otočil jako káča, další soutěžící se na jeho výkon na jedno kolo dívali z uctivé vzdálenosti.

Věřil jsem, že poctivý domácí počítačový trénink na novém Silverstone přinese úspěchy, ale první zrada přišla hned před startem. Brzdový pedál byl umístěn zrovna tak nešikovně za tyčí volantu (nebo mně tak nešikovně narostly nohy?), že se mi na něj šlapalo jen s obtížemi.

Když jsem první kolo odjel skoro bez brzd využívaje generacemi ověřenému systému úsporné jízdy s pouhým ubíráním plynu, bylo mi jasné, že tudy cesta nevede. Ale ani dvě další měřená kola mě nekatapultovala do vytoužené Top 3, která si to pak v imaginárním závodu rozdala s Vettelem.

Němec se k simulátoru vrátil zjevně v dobrém rozmaru. Soupeřům dal smykem v první zatáčce aspoň na chvíli naději, že by ho mohli náhodou porazit. Ovšem stačilo pár desítek vteřin a frnk, frnk - a Vettel byl v dáli, že ani zadní brzdové světlo jeho namalované formule vidět nebylo. Prostě, kdo umí, ten umí a nemusí to být jen na trati.

Vtipnější vyhrává

Zatímco pro účastníky finále byl vrcholem, dne souboj s šampionem, mě ten můj teprve čekal. 30 minut rozhovoru s Vettelem z očí do očí. Tedy samozřejmě ne sám, ale ve skupině asi deseti lidí. I když jsme byli už asi čtvrtá „parta“, byl „Seb“ stále výřečný a sršel humorem.

„Jaká je moje pověra před závodem? Zásadně si neměním ponožky,“ zažertoval v odpovědi na dotaz připomínající to, že si Felipe Massa prý po skvělé kvalifikaci zásadně nemění spodní prádlo.

 „Jestli by moje kariéra byla neúplná bez angažmá ve Ferrari? No ale já se vážně nechystám končit,“ tak zase odpálkoval dotaz našeho chvílemi poněkud zmateného ruského kolegy.

Smysl pro humor se hodil nejen na drzé žurnalisty, ale i jako způsob, jak se vyrovnat s povinnými „tanečky“ kolem propagace značky a výrobku, jehož je světovým ambasadorem. „Nejsem nijak marnivý, takže se před odchodem ven v zrcadle neprohlížím dlouho. A i když jsme tady na představení strojku Waterflex, jsem spíš pro holení za sucha. Je to asi jako se závoděním, také radši jezdím na suché trati. Ale možná to budu i střídat,“ nechal si otevřená zadní „pí árová“ vrátka.

To se už ale chýlil konec nejen půlhodiny naší záplavy otázek, ale vlastně i celé návštěvy Silverstone. Setkání s Vettelem patří k těm velmi příjemným, na která nikdy nezapomenu.

Šampionovi chybí rámus

Ale ani tak nemůžu zapomenout na jediné velké zklamání, které jsem v místech bývalé základny RAF zažil. Nové motory formule 1 produkují zvuk, jenž uchu pro skalního fanouška zrovna nelahodí. „To snad i moje auto s prasklým výfukem znělo víc sexy,“ pomyslel jsem si, když kolem nás profičel první monopost. A s tím, jak přijel další a další, moje nedůvěra k inovovaným pravidlům rostla.

Potěšilo mě, že v tom nejsem sám. „Hybridní technologie či elektromobily jsou dobré pro automobilový průmysl, ale podle mě do závodění nepatří. Pokud bych mohl dnes změnit jedinou věc u formule 1, tak by to byl právě zvuk motorů,“ potvrdil moje pochyby sám Vettel.

Hybridů se asi hned tak nezbavíme, tak ať ti to Sebe šlape i s nimi. Kluci jako ty si úspěch zaslouží.

Facebooková stránka autora: Radek Vičík - Aktuálně.cz

reklama