Roudnice nad Labem - I když se bývalý mistr Evropy v závodě tahačů na okruzích David Vršecký lednové Rallye Dakar neúčastní jako pilot, je v týmu Buggyry jednou z klíčových postav. Kromě závodění totiž také vozy testuje a v neposlední řadě se podílí i na jejich technickém vývoji.
"Nepamatuju si tak těžký rok. A nebyl to masakr jen pro mě, ale i pro kluky z týmu,“ zhodnotil v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz rok 2015, který začal Dakarem, vyvrcholil ziskem okruhového Poháru konstruktérů v mistrovství Evropy a pokračoval nekonečnými přípravnými pracemi na další Dakar.
Jak těžké bylo skloubit všechny povinnosti, které v Buggyře máte? Závodil jste po celou sezonu v okruhovém mistrovství Evropy, podílíte se na vývoji okruhových i terénních vozů, ostatním pilotům v týmu pomáháte jako kouč a také jste testoval oba speciály pro Dakar, kde budete nově ve funkci šéfa podpůrného týmu….
Byl to opravdu brutální rok (smích). Ani nevíte, jak jsem se těšil na to, až naše auta odjela do Le Havru na loď směr Jižní Amerika. Ale už o pár dní později jsme odletěli na týden do Dubaje na testování v písku, aby si Martin Kolomý a Jaroslav Valtr připomněli jízdu v dunách. Pak konečně přišla dovolená v Thajsku.
Nepamatuju si tak těžký rok. A nebyl to masakr jen pro mě, ale i pro kluky z týmu. Ty poslední čtyři měsíce před odjezdem na Dakar makali každý den do půlnoci nebo i dýl. Celou sezonu se závodilo na okruzích, do toho přišlo několik menších offroadových soutěží a kolem Dakaru byla spousta zařizování. Nedělají tak jen jednu věc, ale hned několik najednou.
Ambice jet Dakar převážila únava
Závodění je tedy už jen taková třešnička na dortu?
Vždycky jsem říkal, jak jsem z těch okruhů unavený a zničený. A teď se do kokpitu závodního trucku těším, protože si tam úžasně odpočinu (smích).
Nesvrbí vás ruce absolvovat Rallye Dakar jako řidič závodního speciálu?
Abych řekl pravdu, jsem z toho tak vyždímaný, že jsem rád, že žiju (smích). Rád to přenechám Martinovi Kolomému s Jardou Valtrem, kteří budou svěží, nabití a připravení podat maximální výkon. Svezl jsem se při testech v obou kamionech. Vím, jaký je mezi oběma vozy rozdíl, jaké jsou jejich slabiny i silné stránky. Phoenix je posun. Spoustě fanoušků Tatry se nelíbí jeho moderní design, že už to není ta klasická tatra. Nejsem zarytý tatrovák, koukám se na to z té závodnické perspektivy. Je mi úplně fuk, jaká tam je kabina. Srdcem je podvozek, a ne kabina z 815.
Navíc my jsme Tatrou podporovaní, fabrika už 815 nedělá a vyrábí Phoenixe. Takže proto nasazujeme právě tento typ. Myslím si, že bude jen otázka času, kdy se budeme muset úplně sjednotit do nových aut. Škodovka by do WRC taky nenasadila Felicii (smích).
Místo bubnů kotouče už i vzadu
Co vlastně pozice šéfa podpůrného týmu konkrétně znamená?
Je to jednoduché. Jakmile skončí etapa, budu mít na povel v depu mechaniky, kteří budou muset uvést auta do závodění schopného stavu (smích). Je to pro mě výzva, kvůli které jsem se v Thajsku dával dohromady jak psychicky, tak především zdravotně. Koleno zatím funguje díky místní rehabilitaci nad očekávání, byť i thajští specialisté se shodli na tom, že bez operace to asi nepůjde.
Do jaké míry se musel kvůli rychlejšímu profilu dakarských etap změnit dosavadní speciál Fat Boy, který bude opět řídit Martin Kolomý?
Vzhledem k tomu, že pořadatelé oznámili novou trať poměrně pozdě, nešlo už moc změny, které jsme na voze po celý rok dělali, usměrnit jinam. Hodně jsme pracovali na podvozku. Ovšem celá řada věcí se nedělala proto, aby auto jelo lépe na starém profilu tratě, ale aby se celkově zlepšily jeho jízdní vlastnosti. Jestli to bude rychlá pista, máme šance být vysoko. Ale čím větší rozbíječka se pojede, tím naše šance porazit konkurenci rostou. To jsou pořád ty věčné diskuse, jestli pevná náprava, nebo nezávislá tatra. Co je lepší a co horší. To, že těch písků bude míň, bude pro nás jen ku prospěchu.
Jakými zásadními změnami prošel Fat Boy před Dakarem 2016?
Vzadu jsme předělali nástavbu, i když zvenku vypadá pořád stejně. Poprvé pojede tatra s kotoučovými brzdami i na zadní nápravě. Ani tady to není jen vyměnit buben za kotouč a "Hurá, jede se závodit!". Je to zásadní změna včetně pérování zadní nástavby, které jsme změnili i u Phoenixu. Hodně práce jsme věnovali i chlazení, protože ve vysokých nadmořských výškách s ním byly velké problémy.
Udělali jste na novém voze ve vaší stáji, Tatře Phoenix pro Jaroslava Valtra, podobné radikální úpravy?
Phoenix vyšel z toho, co se osvědčilo na Kolomajzově tatře. Bylo by super, kdybychom jen upravili celé hotové auto. Přišla nám hromada dílů, ze série je tam jen podvozek a kabina. Je to něco jako obrovské Lego (smích). Ale i na podvozku je spousta věcí nahrazených. Místo litinových dílů jsme nasadili mnohem pevnější výkovky. Samotný Phoenix má už ze své konstrukce podstatně níž těžiště, měli bychom mít lépe rozloženou váhu mezi přední a zadní nápravou, jsou přepracované obě nápravy. Phoenix ale ještě vzadu nepojede s kotoučovými brzdami. Nechtěli jsme jít do dvojitého rizika a zkoušet to hned na dvou autech ze dvou. Jedná se o celou řadu změn, které snad přinesou větší životnost a lehčí servis.
Kam s obřími pneumatikami?
Narostla s dvojnásobným počtem závodních vozů i dvojnásobně potřeba náhradních dílů a dalšího materiálu, nebo naopak zafungovala synergie?
Samozřejmě jsme chtěli mít všechno co nejpodobnější, abychom nemuseli vozit jeden chladič na Phoenixe a jeden na 815. Takže i když ta auta z venčí vypadají úplně jinak, mají řadu věcí záměnných a díly se dají použít na oba vozy. Je jasné, že se nedají použít všechny věci, třeba kotouč za buben na brzdě nezaměníte (smích).
Problém byl odvézt pneumatiky. Loni se nám osvědčilo jet každý den na nových gumách, čímž výrazně klesá riziko defektu. Není to zrovna nejlevnější varianta, loni jsme to jeli tuším jen my a Kamaz. A Martin Kolomý neudělal jediný defekt. Na dvě auta to je s transportem pneumatik ještě komplikovanější. Jsou velké, těžké. To je ale problém s díly na závodní kamiony obecně. Je třeba je někam naložit, vyrovnat, abychom věděli, kde jsou, a byly jednoduše dostupné. S tím by nám měl pomoci nový osmikolový doprovodný kamion, který nám dodali z Kopřivnice a my jsme na něm instalovali nástavbu pokud možno tak, jak bychom si ji ideálně představovali.
Díky dvěma doprovodným vozům budeme mít s sebou mnohem víc náhradních dílů. Protože pojedou dvě závodní auta, bude s tím víc starostí. Ale zároveň i větší šance na lepší výsledek.
