Že je česká obrana oproti dřívějšku zdecimovaná, se řeší už roky. "S takovým materiálem se olympiáda vyhrát nedá," soudí kritici.
Zcela bez vrásek však není ani Kanada. Pokud má hokejová supervelmoc nějakou slabinu, tak v bráně. Čtvrt roku před akcí se neví, kdo bude brankářskou jedničkou mužstva. Důvodem přitom není příliš mnoho hvězd, spíš jejich nedostatek.
V Naganu 1998 bylo kanadské brankoviště tak napěchované, že hvězdný Curtis Joseph dělal za Patrickem Royem a Martinem Brodeurem trojku.
Na pozdějších olympiádách nevděčnou pozici zastávali Ed Belfour, Marty Turco nebo - doma ve Vancouveru 2010 - Marc-André Fleury, který mohl tou dobou nosit prsten pro vítěze Stanley Cupu.
Momentálně má Kanada zvučné kandidáty na post trojky a snad i dvojky, ale žádnou jasnou jedničku. Carey Price, který psychicky náročnou pozici zastával v Soči 2014 a donedávna byl třetinou až polovinou NHL považovaný za nejlepšího gólmana planety, stále nechytá a teprve se připravuje na návrat.
Před sezonou přiznal psychické problémy a nastoupil na léčbu. Později dovysvětlil, že zneužíval návykové látky a jak špatně na tom byl. V létě mu navíc operovali koleno.
"Nevím, jestli Price pojede. Nikdo to teď neví," hlásil v nedávné debatě na stanici TSN moderátor Bryan Hayes. "Pokud bude k dispozici a ve formě, věřím mu víc než komukoliv jinému, ale jestliže k mání nebude, hned vyvstane velké téma, jestli vlastně budeme mít oporu v bráně."
"Když se podíváte na naše soupeře, tak Američané vyšlou Hellebuycka, Demka, daří se Gibsonovi… Rusové vsadí na Vasilevského. Jiné země se zkrátka ohledně brankářů budou cítit sebejistěji," dodal moderátor.
"Nemůžu nesouhlasit," přikyvoval analytik a bývalý gólman Jamie McLennan.
Price může Kanada nahradit pěti jmény. V širší nominaci jsou podle zákulisních informací TSN Fleury, Jordan Binnington, Darcy Kuemper, Mackenzie Blackwood a Carter Hart.
"Binningtona a Fleuryho bych vzal bez přemýšlení. Ostatní se ještě musejí předvést," pronesl McLennan.
S mladým Blackwoodem, který si udělal jméno v New Jersey, ale má minimální zkušenosti s velkými zápasy, nikdo moc nepočítá. Kuemper většinu kariéry dělal náhradníka. Hart chytá ve velké formě, ale v předešlém ročníku vyhořel. Argumenty, proč by nikdo z nich neměl být jedničkou, jsou silné.
A co zbývající dvojice? Binnington před lety dovedl St. Louis k nečekanému Stanley Cupu, ale od té doby v play-off nepřesáhl 90procentní úspěšnost. Velezkušený Fleury je čerstvým držitelem Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy, ale po výměně do Chicaga se mu moc nedaří.
Zájem o Kanaďany slábne
Kanada pořád má skvělé gólmany, ale obdobu výše zmíněné trojice Roy - Brodeur - Joseph aktuálně nesloží.
Nejde přitom jen o nešťastnou shodu náhod. V "naganské" sezoně chytalo v NHL 50 Kanaďanů, předloni jich bylo 33, letos zatím 29.
Počty Kanaďanů prořídly celkově, protože zámořská liga je víc otevřená Evropě a velký hokejový pokrok udělaly Spojené státy, ale právě u brankářů je sešup nejvýraznější.
Navíc je patrný i kvalitativní úpadek. V roce 2008 vyhrál Brodeur svou čtvrtou Vezinovu trofej. Od té doby ji převzali tři Kanaďané (Price, Fleury a Braden Holtby), ale nikdo z nich víckrát. Čtyřikrát slavili Američané, třikrát Rusové, dvakrát Finové a jednou Švédi.
Kanadský hokej o své relativní slabině ví. Proto v roce 2014 přišel s (již zrušeným) zákazem draftování evropských brankářů do tamních elitních juniorek.
Kýžený efekt se ale nedostavil. Kluby NHL si ve své dražbě talentů vybírají stále méně kanadských gólmanů. Naposledy jich bylo pět, loni šest, předloni také šest. Kde jsou časy z přelomu století, kdy se jejich počet šplhal ke dvacítce.
Slovní spojení "brankářská krize" tudíž v kanadských médiích přetrvává. Nyní se dopady této krize můžou projevit i na olympiádě, byť supersilným útokem a obranou může Kanada možnou slabinu vybalancovat.
