Že Čechy semlel systém olympijského turnaje v Pekingu? Částečně. Sami ale věděli, co může nastat. Že horší výsledky ve skupině, kde "o nic nejde", pravděpodobné vyústí v hodně nepříjemné předkolo play-off.
To se stalo. Češi nastoupili proti Švýcarsku, v podstatě rovnocennému protivníkovi. Pravidelně ho poráželi do olympijských her v Turíně 2006, od té doby s ním mají na velkých akcích vyrovnanou bilanci.
Úterní porážka 2:4 tak sama o sobě není až tak překvapivá.
K historickému propadáku Češi vykročili už ve skupině, kde na úvod podlehli Dánsku. A možná ještě před turnajem, kdy svaz podržel ve funkci kouče Filipa Pešána navzdory nepovedenému mistrovství světa a sérii sedmi porážek v řadě.
Třeba by se jeho nástupce pár měsíců před olympiádou nenašel, třeba by nedopadl lépe. To už se nedozvíme. Hůř ale být nemohlo. Fanoušci ironicky poznamenávají, že Češi shodou okolností skončili na olympiádě dříve než outsider outsiderů, domácí Čína. To zabolí.
Ano, i jiné hokejové národy za sebou mají propadáky. Vždy však s určitým "ale".
Rusové nepostoupili do čtvrtfinále na mistrovství světa 2000 a 2004. Mezitím ale sbírala medaile jejich dvacítka.
Američané skončili na světovém šampionátu mimo nejlepší osmičku dokonce třikrát - v letech 1998, 2003 a 2010. Jenže v mládežnickém hokeji pomalu rostli, až v něm nyní dominují.
Švédsko neproklouzlo do čtvrtfinále nedávno - na posledním mistrovství v Lotyšsku. Nikdo ale Švédům neodpáře, že v NHL jsou nejvíc žádaní hned po Severoameričanech. Mají budoucnost.
Jinými slovy, různé hokejové velmoci si na velkém jevišti také zlomily nohu, ale doma se mohly v klidu zotavit a věřit, že se vrátí silnější. To Česko utrpělo čerstvou zlomeninu, a navíc mu hoří dům.
Neúspěchy tuzemské mládeže není třeba dlouze vyjmenovávat. Připomeňme jen, že na medaili ze světového šampionátu čekají čeští junioři už šílených 17 let.
Vlastně je překvapivé, že - pokud nepočítáme poslední místo na Světovém poháru 1996 s osmi účastníky - historický propadák přišel až teď. Na mistrovství světa Češi několikrát zachraňovali postup do čtvrtfinále na poslední chvíli. Na olympiádě ve Vancouveru 2010 se v předkole play-off přetahovali s Lotyšskem v nevyzpytatelném prodloužení.
Možná je škoda, že pomyslný pohlavek, který by rozvířil český hokejový rybníček, nedostali dřív.
Nyní už se totiž dá s úspěchem argumentovat, že nepatří mezi hokejové velmoci. Z mocné šestky je spíš pětka. Pokud jsou Češi stále favoritem, tak tím nejslabším. Možná přesnější je označení "nejsilnější outsider".
Před Pekingem se hovořilo o tom, že Češi mají na medaili. Nešlo jen o plané řeči ze setrvačnosti. Bez hvězd NHL se okruh favoritů rozmělnil. Však si vzpomeňte, jak na hrách v Jižní Koreji za stejné situace sahalo po zlatu Německo.
Češi ve skupině dokonce porazili Rusko; ukázali, že si dokážou vyšlápnout na favorita. Zároveň ale podlehli "těm odspodu", což se může v budoucnu stávat stále častěji. Jednou je přeskočí Švýcarsko, jindy Německo nebo třeba Dánsko. Byť ne všichni najednou.
Zvykejme si na to, že k medaili už má Česko podobně daleko jako k nepostupu do čtvrtfinále.
Vystoupení v Pekingu nicméně je neúspěch, klidně mluvme i o propadáku, pokud to český hokej uvede do bdělého stadia. Ještě silnější budíček v podobě nepostupu na olympiádu nebo pádu z elitní úrovně mistrovství žádný český fanoušek slyšet nechce.
