Praha – Sice už má svůj olympijský start za sebou a od nedělního večera pobývá v Česku, přesto je vystoupení Romana Kreuzigera v sobotní závodě s hromadným startem stále tématem vzrušených debat.
Stačilo několik vět, které zazněly ve zpravodajství jedné z tuzemských televizí, kde padala i slova o vlastizradě.
"A to tam ani nebyli, vůbec nechápu, kde ta slova tak rychle vzali," nezastírá rozčarování v rozhovoru pro Aktuálně.cz patnáctý muž sobotního dvě stě padesát kilometrů dlouhého klání v ulicích Londýna.
"Zkazili mi povedený dojem z Londýna, kde byla báječná atmosféra a celkově si myslím, že se mi povedl i samotný závod," doplňuje svá slova česká cyklistická jednička.
Středeční časovka se v britské metropoli uskuteční už bez české účasti.
Vraťme se o pár dní zpět do sobotního závodu. Jak byste ho ještě jednou s odstupem času zhodnotil?
V mých očích proběhl tak, jak jsem očekával. Vyhrála jedna z předvídatelných variant, že když se pojede hned od začátku agresivně a aktivně, tak že to nebude ideální závod pro sprintery. To se nakonec i potvrdilo. Dalo by se říct, že olympijský závod vypadal trochu jako jednorázová klasika.
Agresivně jste si počínal i vy. Nastoupili jste zhruba v polovině závodu z pelotonu společně například s Italem Vincenzem Nibalim či Belgičanem Philippem Gilbertem. To byla domluvená taktika?
Ne, žádná dohoda mezi námi neproběhla, jednoduše se to tak vyvinulo.
V závěru byla na čele zhruba třicetičlenná parta uprchlíků, ze které sedm kilometrů před cílem nastoupili Alexander Vinokurov a Rigoberto Uran. Každý z jiné strany a po zpomalení na čele. Překvapil vás jejich atak?
Neřekl bych, že by jejich atak byl nějak neočekávaný. Překvapivé spíše bylo, že jim vyšel hned první nástup, v tom byl závěr hodně specifický. Většinou to bývá na závodech tak, že první nástup se ještě sjede, a vyjde až některý z těch dalších.
V čem jste udělali ve skupině chybu, že Vinokurovovi s Uranem atak vyšel? Vlastně až do cíle mezi vámi byla pořád zhruba desetivteřinová propast. To je ke sjetí...
Opticky to tak vypadat může, ale samozřejmě po dvě stě padesáti kilometrech, pokud se nenajdou dva tři lidi ochotní skupinu potáhnout, tak se to i takový rozdíl sjíždí těžko. Většinu úniku odtáhli Španělé, Belgičané a Američané a asi už toho měli plné zuby a proto jsme je už nesjeli.
A jsme u těch nešťastných slov. Vy jste únik nesjížděl proto, že jste tam měl Vinokurova...
(Přeruší a důrazně) Ne, ne, ne. Já vpředu neměl nikoho, v úniku jsem byl za Českou republiku sám. A to je přesně ten důvod, proč vznikla v Česku celá tato polemika, protože hodně lidí tomu jednoduše nerozumí. Já jsem tam byl sám, takže kdybych začal Vinokurova s Uranem stahovat, tak docílím pouze toho, že dopředu přivedu ostatní země, které byli v úniku ve dvou nebo ve třech lidech. Proč já bych měl někoho sjíždět, když jsem věděl, že mě ostatní přespurtují? Kdyby tam byli se mnou Bárta, případně jiný Čech, třeba Štybar (právě před ním dostal v nominaci na olympiádu Bárta přednost - pozn. red.), tak ano, potom by mělo smysl jejich nástup stahovat pro reprezentačního kolegu. Ale takhle, když jste vpředu sám a zaspíte jeden okamžik, který je nakonec tím klíčovým, tak čekáte, že silné státy zaberou a pokusí se to sjet. Bohužel k tomu ale nedošlo.
Což má logiku, jelikož o vás se ví, že spurt mezi vaše přednosti nepatří...
Samozřejmě. V té čelní skupině byla jména jako Valverde, Luis Léon Sanchez, Paolini nebo Phinney, které bych nepřespurtoval ani v sebelepší kondici. Tihle kluci jsou výbušnější, ve spurtu mají větší sílu než já. Pro mě byla jediná šance, jak uspět, kdyby ty silné státy Vinokurova s Uranem sjeli a já se pokusil o nějaký další nástup, což byl ostatně i můj plán. Vsadil jsem vše na tuto kartu, ta ale nevyšla. A v závěru už jsem zaspurtoval na to nejlepší, na co jsem momentálně měl.
Mrzí vás reakce a ohlasy, které se pak rozjely? Celá kauza, zda jste za Vinokurovem chtěl nebo nechtěl jet, zastínila i fakt, že patnácté místo je nejlepší umístění českého cyklisty v závodě s hromadným startem od rozdělení federace.
Na olympiádách se berou hlavně medaile, což chápu. Ovšem, abych na ni při složení čelní skupiny dosáhl, musel bych mít velké štěstí. Řekněme si, že k celé kauze došlo i kvůli mému ne úplně přesnému vyjádření a kvůli tomu, že v Česku nejsou mezi novináři specialisté na cyklistiku, kteří by pochopili mojí myšlenku a nenapsali to čistě tak, jak jsem řekl. Byla to smutná shoda náhod. Určitě mě mrzí, že místo toho, abychom se bavili o závodě, který se mi celkem povedl, tak se tady řeší takové hlouposti, které mě poměrně vytáčejí. Bohužel, já hodně často mluvím a lidem, kteří hodně mluví, se jejich slova mohou zase o to častěji vrátit. Asi to vyřeším tak, že přestanu komunikovat s médii a budu spoléhat na tisková prohlášení týmu a tím zamezím tomu, aby nastávaly podobné situace.
Mnozí vám ale vyčítají, že už nyní příliš s českými médii nekomunikujete...
... Tahle kauza ale určitě spíše napomohla k tomu, abych komunikaci s českými médii omezil ještě více.
Vaše slova otevřely debatu o hodnotě národních výběrů a týmů v profesionálním pelotonu. Jak to bude vůbec dál s vaší reprezentační kariérou?
Pokud bych měl podléhat tlakům okolí, že nejsem ochotný reprezentovat a dát maximum své zemi, tak varianta konce kariéry zde samozřejmě je. Ale momentálně nad ní určitě nepřemýšlím.
Když pomineme tuto kauzu, jak jste si vy jako Roman Kreuziger užil olympijské hry? Potěšilo vás například sobotní přijetí v Českém domě?
Já jsem si užíval celou olympiádu až do doby, než jsem se vrátil do Česka a dozvěděl jsem se o tom, že proběhla nějaká reportáž v televizi. Navíc v televizi, které na olympiádě nebyla, takže ani nevím, od koho ty materiály tak rychle získala. Byl jsem sice v Londýně krátkou dobu, ale myslím, že jsem zajel skvělý závod, ze kterého jsem vytěžil své maximum. Užil jsem si atmosféru na trati, kolem které bylo neskutečné množství diváků, to bylo něco úžasného. To jsou vzpomínky, které mi v paměti zůstanou ještě hodně dlouho. Bohužel po příletu do Česka musím řešit tyto záležitosti. Ale tím, že jsem už vydal nějaké oficiální prohlášení, tak to pro mě končí a celá kauza je pro mě uzavřenou kapitolou.
V Londýně se ve středu jede ještě časovka jednotlivců, ovšem už bez české účasti. Kdo je ve vašich očích největším favoritem?
V sobotu se ve skvělé kondici ukázal Švýcar Fabian Cancellara (obhájce olympijského zlata, pozn. redakce), silný byl i Wiggins, kvalitu má také Tony Martin (úřadující mistr světa v časovce, pozn. redakce). Dokud Cancellara nespadl, tak byl ve velké pohodě, doufám, že ten pád ho příliš neoslabil a že se dostane do středy zase do co největší pohody, moc bych mu to přál. Nebude to mít ale jednoduché s Wigginsem ani Martinem. Ten se sice na Tour zranil, ale na časovku se určitě připravil, i v sobotu asi po sto padesáti kilometrech odstoupil, aby se šetřil. Wiggins ještě s Froomem byli skvělí už od Dauphiné Libéré, které se jede ve druhé polovině června, nyní mají deset dnů po Tour de France, takže kondice už jim půjde logicky trochu dolů, nejde vydržet na vrcholu tak dlouho. Hodně záleží na tom, jak moc se oba vydali v sobotu a také na tom, jak se všichni na středu vyspí, jak jim ten konkrétní den vyjde.
Stihl jste nasát atmosféru Londýna, i když jste v něm strávil dohromady jen čtyři dny?
Rozhodně, sobotní přijetí v Českém domě bylo úžasné, byla tam spousta fanoušků, bylo příjemné s nimi strávit pár chvil, přestože jsem byl po závodě hodně unavený. V neděli jsem dostal sestru a snoubenku do olympijské vesnice, kterou jsem jim ukázal. Poté jsme byli i na tenise, teda sportu, který mám moc rád, takže celkově hodnotím pobyt v Londýně pozitivně. Kdyby člověk bral olympiádu jako zájezd, tak by se tam vyplatilo zůstat a na každý den si naplánovat jeden sport, protože atmosféra byla všude vynikající, bohužel můj nabitý program mi to nedovoluje.
V neděli ale nad Londýnem pršelo, což především tenisový turnaj hodně ovlivnilo.
My měli lístek na centrální dvorech, takže jsme byli na zápasech tam. A když nepršelo, viděli jsme trénink Andreji Hlaváčkové s Luckou Hradeckou, kvůli kterým jsme tam vlastně byli a jsem rád, že dneska (rozhovor vznikal v pondělí večer, pozn. redakce) postoupili do dalšího kola. Viděli jsme i začátek zápasu Radka Štěpánka s Nikolajem Davyděnkem.
Tomu už se ale tolik nedařilo...
...Tomu postup nevyšel, ale takový je holt sport.
Zmínil jste plány do zbytku sezóny, stále platí, že pojedete na přelomu srpna a září španělskou Vueltu?
Jasné to není. Je možné, že v mém programu nastanou určité změny, které bych měl dořešit do konce tohoto týdne. Jakmile budu vědět, jaký program absolvuji, vystavím definitivní podobu kalendáře na svých webových stránkách.
Mají tyto změny něco společného s vyjednáváním o vaší smlouvě na další sezónu?
V této záležitosti bych měl rád jasno do půlky srpna. Jednání o mém dalším působení jsou nyní ve finální fázi, brzo bych měl vědět více. Ve hře jsou čtyři týmy. Teď už je to vlastně jen o tom, která nabídka mi bude nejvíce sympatická, a pro kterou se rozhodnu.
