reklama

Přes zlomeniny i kolaps: Frintová míří do Londýna

Rozhovor s českou triatlonistkou Vendulou Frintovou, která se kvalifikovala na olympiádu v Londýně.

Praha - Dva roky trvala olympijská kvalifikace, během které se nejlepší česká triatlonistka Vendula Frintová potýkala nejen s rozličnými závody a soupeřkami, ale také s vážnými zraněními.

Hned na startu laborovala s únavovou i otevřenou zlomeninou, další rok dokázala vybojovat stříbro na mistrovství Evropy, ale pak ji opět zbrzdila únavová zlomenina. Letos se koncentrovala na náročný závěr a procestovala svět od Austrálie přes Jihoafrickou republiku, Izrael až po Severní Ameriku.

Právě tady zkolabovala 20 metrů před cílem závodu a strávila osm hodin na kapačkách v mexické nemocnici. Přesto se dokázala bleskově vrátit a vybojovat svou druhou účast na olympijských hrách!

Co jste si říkala během víkendového závodu v Madridu? Byla to poslední šance na nominaci do Londýna, ale už při plavání se začala situace komplikovat…

VF: Závod v Madridu jsem si protrpěla od začátku do konce. Hned na prvních bójkách jsem se nedokázala dostat na správné místo v balíku, schytala pěknou řádku ran a kopanců a nedokázala se z toho plně zotavit po zbytek závodu. Tím pádem jsem se na kole dostala až do třetího balíku a ztráta na soupeřky vpředu narůstala. Běh byl pouze o dokončení závodu, ale ani to mi nezaručovalo jistotu olympijského postupu, takže nálada nebyla nejveselejší.

Teď už je to lepší? Jaké jsou pocity?

VF: Jsem opravdu ráda, že to mám za sebou (smích).

Kolika závodů jste se vůbec za ty dva roky olympijské kvalifikace zúčastnila?

VF: V roce 2010 jsem absolvovala pouze dva závody, zbytek sezóny jsem laborovala s únavovou zlomeninou zánártních kůstek v levém chodidle a posléze s otevřenou zlomeninou prostředníčku pravé ruky, kterou jsem si přivodila hned při svém prvním startu po návratu z mistrovství Evropy. Rok 2011 pro mě začal slibně 5. místem na Světovém poháru v Austrálii, po něm jsem však už absolvovala jen jeden závod, než se opět ozvaly problémy s nohou. Přes zranění jsem poté vybojovala historické stříbro na evropském šampionátu. Bohužel, následující týden mi byla diagnostikována únavová zlomenina hlavičky fibuly a já byla opět vyřazena z tréninku i závodů. „Hon za olympijskými body“ tak pro mě naplno opět začal na podzim loňského roku. Jen od října mám za sebou návštěvu Korey, Kolumbie, Nového Zélandu, Austrálie, Jihoafrické republiky, Izraele, Mexika a Spojených států.

Jak je vidět, tak během kvalifikace vás potkalo dost problémů včetně květnového kolapsu v Mexiku, kde jste zkolabovala 20 metrů před cílem. Kdy vám bylo nejhůře?

VF: Určitě v mexické nemocnici. V první chvíli po probuzení jsem vůbec netušila, kde jsem, co se mi stalo, ani zda budu v pořádku.

Na poslední postupové místo jste se probojovala v San Diegu, pouhý týden po kolapsu a bezvědomí. Jak jste se dokázala vrátit takhle rychle zpátky a dosáhnout na 18. příčku?

VF: Ani sama nevím. Před závodem jsem se cítila velice špatně, ale skvělá péče v tamní rodině, kde jsem bydlela místo hotelu, a zásah špičkového chiropraktika mi určitě pomohly po psychické i fyzické stránce.

Zapochybovala jste někdy během kvalifikace, že by to nemuselo vyjít?

VF: Během osmi hodin na kapačkách v mexické nemocnici jsem měla dost času přemýšlet o ledasčem…

Co vás teď čeká do olympijských her? Kvalifikace byla dost náročná a určitě vzala hodně sil… Budete teď i odpočívat, nebo se dál tvrdě připravovat?

VF: Odpočinek je teď určitě na prvním místě, bez načerpání nových sil bych se nemohla vrhnout do kvalitního tréninku, který teď potřebuji ze všeho nejvíc. Do olympiády bych měla ještě minimálně dvakrát závodit, ale momentálně není ještě o všem rozhodnuto.

Na své první olympiádě v Pekingu jste dosáhla historicky nejlepšího českého umístění v ženském triatlonu. Jaký je cíl pro Londýn?

VF: Jediným cílem pro Londýn je dobře zaplavat a vyvarovat se všech zbytečných chyb. Pak se může stát cokoli.

Víte, kde je potřeba přidat? V čem byly během kvalifikace největší problémy?

VF: Přidat je určitě potřeba ve všem. Největším problémem vždy bohužel byly, jsou a budou zranění provázející neustále mou kariéru. V první řadě je tedy důležité, abych absolvovala závěrečnou olympijskou přípravu zdravá, protože jinak se kvalitní potřebná práce zvládnout nedá.

reklama