reklama

Válka či koronavirus. Olympijské hry v Tokiu jsou prokleté, Čechům ale zní zlatě

Portrét trojnásobné olympijské vítězky v gymnastice Věry Čáslavské s olympijskými medailemi z Tokia 1964. Portrét trojnásobné olympijské vítězky v gymnastice Věry Čáslavské s olympijskými medailemi z Tokia 1964. autor: ČTK
Tokio mělo hostit olympijské hry podruhé v historii. V roce 1964 Československo slavilo pět nejcennějších kovů, svoji zlatou éru tam začala Věra Čáslavská.

Není moc měst na světě, která se mohou chlubit tím, že hostila hned dvoje olympijské hry. Mezi ně se právě v těchto dnech mělo zařadit i Tokio, japonská metropole byla dějištěm letní olympiády už v roce 1964.

Jenže to byla vlastně až náhrada za původně plánovaný termín v roce 1940. Tyto hry nakonec zhatila nejhorší válka v dějinách lidstva, ale Japonci se jich vzdali už o dva roky dříve. Na vině byla jejich expanzivní politika, která vedla k napadení Číny.

Mezinárodní olympijský výbor chtěl za tuto agresi "zemi vycházejícího slunce" sportovní svátek odebrat, a tak japonský olympijský výbor na jeho pořádání raději sám rezignoval. Novým organizátorem byly zvoleny Helsinky. Finsko se ale kvůli druhé světové válce her dočkalo až v roce 1952.

Vzpomínka na Hirošimu

Tokio se do boje o olympiádu vydalo na druhý pokus v roce 1959, kdy se na zasedání MOV v Mnichově vybíral pořadatel XVIII. letních olympijských her. Tokio hned v prvním kole jednoznačně porazilo Detroit, Vídeň i Brusel.

První olympiáda na asijském kontinentu začala na dnešní poměry velice pozdě. Olympijský oheň začal hořet 10. října. Symbolicky jej zapálil 19letý atlet Jošinori Sakai, který se narodil v Hirošimě v den svržení atomové bomby. Běžec se ale samotných bojů o cenné kovy nezúčastnil, uspěl až na Asijských hrách o dva roky později. Po skončení sportovní kariéry se z něj stal novinář.

Poválečná telekomunikační revoluce umožnila, že Tokio hostilo první hry v přímém televizním přenosu. Tehdejší družice měly ale omezené možnosti, takže do světa šlo jen několik hodin přenosů.

Navíc nešlo o živé vysílání, satelity sloužily ke zrychlení přenosu nasnímaného materiálu. Přímé přenosy přišly až o čtyři roky později. Ale i tak zástupci MOV poznali, že se jim naskytla možnost nových příjmů. Prodej televizních práv dnes přináší do pokladny MOV miliardové částky. 

Na programu bylo 19 sportů a rozdalo se 163 medailových kolekcí. Novinkami na programu olympiády byly volejbal a judo a v atletice ženský pětiboj. V rozpisu předchůdce dnešního sedmiboje byly tehdy tyto disciplíny: vrh koulí, výška, překážkový běh, hladká stovka a dálka.

Československá medailová žeň

Do Tokia dorazili zástupci 93 zemí. Kvůli režimu apartheidu chyběla Jižní Afrika a Indonésie byla z účasti vyloučena za to, že na Asijské hry 1962 nevydala víza sportovcům z Izraele a Tchaj-wanu. Sportovci z NSR a NDR startovali naposledy pod hlavičkou Společného týmu Německa.

Nechyběli ani reprezentanti tehdejšího Československa. 104 sportovců přivezlo domů 14 medailí, z toho pět zlatých. To malou zemi ze srdce Evropy katapultovalo v hodnocení zemí na deváté místo před Velkou Británii, Francii i Kanadu. Taková bilance by nás letos  - po jediném zlatu z Ria - určitě mile překvapila.

Gymnastická královna Čáslavská 

I když do Japonska cestovalo jen devět žen, jedna z nich se vrátila jako hrdinka. Tehdy 22letá Věra Čáslavská sesadila z trůnu nejlepší sportovní gymnastky světa sovětskou rivalku Larisu Latyninovou a získala tři zlata: ve víceboji, v přeskoku a na kladině.

K tomu ještě přidala stříbro z víceboje družstev, o něž se spolu s ní postaraly Hana Růžičková, Jaroslava Sedláčková, Adolfína Tkačíková, Marianna Krajčírová a Jana Posnerová.

Další čtyři nejcennější kovy Čáslavská do své sbírky získala za čtyři roky v Mexiku a stala se tak jednou z nejúspěšnějších účastnic olympijských her v historii.

Ve finále stíhačky dráhařů na čtyři kilometry Jiří Daler porazil Giorgia Ursiho z Itálie o více než vteřinu a získal tak pro tuzemskou cyklistiku první olympijské zlato.

Pro životní úspěch si Jiří Daler dojel samozřejmě na kole značky Favorit:

Ostravský rodák Hans Zdražila sice nebyl prvním československým olympijským vítězem ve vzpírání, ale jeho zlato z kategorie do 75 kg ukončilo 32 let čekání od triumfu Jaroslava Skobly v Los Angeles. Zdražila dvěma světovými rekordy vybojoval vedle zlata z her zároveň titul mistra světa.

Kousek od vysněného vítězství byli fotbalisté, kteří ve finále podlehli Maďarsku 1:2. Na góly Weisse a Beneho přišla Brumovského odpověď v 80. minutě příliš pozdě, Čechoslováci průběh zápasu zvrátit nedokázali.

Stříbro vybojovali i českoslovenští volejbalisté, kteří nestačili jen na výběr Sovětského svazu. Byly to tak dva ze šesti tuzemských stříbrných kovů, k nimž se přidaly ještě tři bronzy.

Českoslovenští medailisté na OH 1964 v Tokiu:

Zlato (5): Věra Čáslavská 3x (sportovní gymnastika), Jiří Daler (cyklistika), Hans Zdražila (vzpírání).

Stříbro (6): fotbalisté, volejbalisté, družstvo sportovních gymnastek, Ludvík Daněk, Josef Odložil (oba atletika), Jiří Kormaník (zápas).

Bronz (3): Lubomír Nácovský (sportovní střelba), osma mužů a dvojskif mužů (veslování).

reklama