Slalomáři tradici neporuší a medaili přivezou, věští Hilgertová

Jaroslav Pešta Jaroslav Pešta
24. 7. 2021 20:18
Už od roku 1996 vozí čeští vodní slalomáři pravidelně z olympiády medaile. A dvojnásobně zlatá Štěpánka Hilgertová věří, tradici neporuší ani v Tokiu. Soutěže na vodním kanále v Kasai začínají v neděli a o den později už budou známi první medailisté v kategorii C1.
Jiří prskavec při tréninku v Tokiu
Jiří prskavec při tréninku v Tokiu | Foto: Reuters

Bývalá vynikající vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová má za sebou šest účastí na olympijských hrách, z nichž si v letech 1996 a 2000 přivezla zlaté medaile. Dvakrát se stala mistryní světa a ve své sbírce má spoustu dalších cenných kovů ze špičkových domácích i zahraničních soutěží. Po skončení závodní činnosti se stala organizátorkou různých společenských a sportovních akcí pro zaměstnance České národní banky.

"Věřím, že ani na letošní olympiádě v Tokiu neporuší český vodní slalom tradici a některý ze čtyř reprezentantů najde cestu na stupně vítězů," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Zlato jste si přivezla z Atlanty i Sydney, takže s větším časovým posunem máte zkušenosti. Tokio je od Prahy "vzdálené" sedm hodin, jak těžké je takový posun zvládnout?

S časovou aklimatizací jsem vždy bojovala, protože řadu důležitých věcí jsem zvyklá dělat stále ve stejnou dobu. Platí to hlavně o spaní, na povel nikdy neusnu. Směrem na Západ to bylo vždy snazší, než na Východ. Proto jsme do těchto dalekých zemí cestovali vždy s určitým předstihem, a to i kvůli tréninkovému programu. Což udělali letos i naši slalomáři. 

Byla jste někdy v Japonsku?

Jen jednou, v roce 1994, kdy se tam konalo finále Světového poháru. Přijeli jsme tam na poslední chvíli a na aklimatizaci nebyl čas. V noci jsem tam nemohla usnout, ještě ve tři hodiny jsme si povídali, takže celý pobyt mě provázela velká únava. Myslím si, že je nás asi víc, kdo potřebuje určitý čas přizpůsobit se novým životním podmínkám. Jsou jen výjimeční lidé, kteří s tím problém nemají. Bývalý výborný dráhový cyklista Jiří Daler si v roce 1964 přivezl z Tokia zlatou medailí a říká, že se nesmí jít spát, když se vám chce, což je pravda. Vodní slalomáři odjeli do Japonska o více než dva týdny dřív, tak už si snad na nový čas zvykli.

V jednotlivých disciplínách může z každé země startovat jen jeden závodník, zatímco například v plážovém volejbalu dvě dvojice a v atletice třeba tři běžci či skokani. Kdy a proč k této změně došlo?

Na mých prvních dvou olympiádách měli otevřené dveře také tři slalomáři, na dalších dvou už jen dva a od roku 2008 už jen jeden. Toto rozhodnutí mě v žádném případě nepotěšilo, vnímala jsme ho z různých důvodů negativně. Když jsem nebyla v soutěži sama, tak byla možnost si o řadě věcí popovídat, poradit se a společně prožívat dobré i horší chvíle. Dost výborných slalomářů se pak na olympiádu nedostane, i když jejich výsledky jsou mnohem lepší, než některých účastníků. Platí to třeba i na naše kajakáře. Ve světovém žebříčku jsou v elitní desítce tři, ale do Tokia mohl jet pouze jeden. Tyto nepříjemné změny se zdůvodňovaly snahou, aby se soutěže při nezvyšování počtu startujících mohli zúčastnit slalomáři z více zemí.

Všechny letošní soutěže budou bez diváků. Také jste někdy jela nějaký velký závod před prázdnými tribunami?

Před úplně prázdnými tribunami nikdy, ale zpočátku, hlavně na přírodních vodách, nás moc diváků nepovzbuzovalo. Dokonce i na olympiádách v Aténách a v Pekingu byla atmosféra slabší, domácí diváci neměli k vodnímu slalomu moc blízko a chyběli i zahraniční fanoušci. Naopak v Atlantě, Sydney a Londýně vytvořili diváci až neuvěřitelný kotel. Navíc pak komentátoři dokázali vysvětlit vše důležité, co závody provázelo a vtáhnout diváky do dění na trati. V Tokiu budou chybět a hlavně pak při závěrečném ceremonialu, který považuji za obrovský zážitek. Za hranicí opatrnosti pak vidím nařízení, aby si závodníci dávali medaili na krk sami.

S nadsázkou se v Tokiu začíná říkat, že kdo bez úhony prožije každodenní testy, tak zaručeně získá nějakou medaili. Co byste k současné situaci řekla?

Naši slalomáři jsou jistě na všechna nařízení dobře připraveni a zatím je zvládají velice dobře. Jinak si však myslím, že s testováním se to trochu přehání, i když potřebná opatrnost je na místě. Je však otazník, zda takováto opatrnost je nutná, když nikdo nesmí vycházet z bubliny olympijské vesnice. Dost by mě to stresovalo, nervózní jsem byla i při dopingových kontrolách, i když jsem samozřejmě žádné prášky nikdy nebrala.

Kdo si myslíte, že z českého kvarteta má největší šanci na pěkné umístění?

Nejvýraznější osobností je Jirka Prskavec. Má za sebou několik velkých závodů s medailovými hodnotami, věří si a už delší dobu patří mezi špičkové světové kajakáře, což ostatně potvrdil bronzovou medailí už před pěti lety v Riu. Ve vybrané kanoistické společnosti se stále pohybuje Tereza Fišerová. Je výborně fyzicky i psychicky připravená, dobře zná své největší soupeřky a do každého závodu vstupuje s potřebným optimismem. Jistě to bude platit i na jejích letošních premiérových olympijských hrách. Mentálně silní jsou i kajakářka Kateřina Minařík Kudějová a kanoista Lukáš Rohan. Proto věřím, že se dokáží poprat i se současnými komplikacemi a dojedou si kvalitními výkony pro pěkné výsledky.

A co budete považovat za úspěch?

Už jsem se zmínila, že spokojenost by určitě byla s jakoukoli medailí. Kdyby jich dokonce bylo víc, tak by to pro mě znamenalo senzaci.

 

Právě se děje

Další zprávy