reklama

Allertová: První stovka je velký skok, musím si zvyknout

Nehrály nonstop, David viděl na Štvanici porážku Allertové Prohlédněte si galerii z finále turnaje ITF na antuce pražské Štvanice, v němž česká nasazená jednička Denisa Allertová nestačila na Maríi Teresu Torrovou Florovou ze Španělska. Foto: Milan Kammermayer
Česká tenistka Denisa Allertová je skromná a dává si postupné cíle.

Praha - Přesně před rokem slavila téměř životní úspěch, když vyhrála plzeňský turnaj ITF s dotací 25 tisíc dolarů, a teď byla nasazenou jedničkou na třikrát tak velkém podniku. Česká tenistka Denisa Allertová nakonec o víkendu přetavila svou účast na turnaji na pražské Štvanici ve finálovou účast, kde pak prohrála 3:6 a 6:7 se Španělkou Toróovou-Florovou.

Před novináře ale přišla dvaadvacetiletá tenistka v překvapivě dobré náladě. Turnaj hodnotila pozitivně a ví, že si zatím musí na tak rychlý posun mezi nejlepší hráčky světa zvyknout a rozkoukat se.

Co chybělo k tomu, aby jste si z domácího turnaje odvezla trofej pro vítězku?
V prvním setu jsem měla kousky, kdy jsem to mohla zlomit a otočit ve svůj prospěch. Měla jsem spoustu brejkbolů, bohužel jsem je nevyužila. Cítila jsem, že tam chybí ten kousíček sil.

Už v semifinále vás bolelo stehno a i dnes jste ho měla obvázané, jak moc vás to limitovalo?
Docela dost. Cítila jsem to asi hodně při bekhendu, tam mě táhlo to levé stehno. Pak i servis, protože, tam je ta odrazová noha důležitá. Nakonec jsem si trochu dotáhla i druhé tříslo, takže už jsem do toho dala všechno, ale soupeřka byla lepší.

Poprvé v kariéře jste zažila na takhle velkém turnaji v rodné Praze, že jste nasazenou jedničkou, hrálo to nějakou roli?
Trochu mě to svazovalo úplně na začátku, ale snažila jsem se to nevnímat. Turnaj byl vyrovnaný, bylo tu hodně silných hráček. Později už jsem nepociťovala, že jsem tady jednička. Zvlášť, když tu bylo tolik českých holek jako Klára, Koukalová, Péťa Cetkovská, Nicole Vaidišová a další, na které se fanoušci přišli podívat.

Takže nervozita před finále nebyla?
Ne víc než normálně před každým zápasem, ale fanoušci mě podporovali, za to jim musím poděkovat. Snažili se mě hnát. Měla jsem tam celý box těch nejbližších kamarádů, trenérů, rodiny, kamarádů. Ti všichni zaslouží velký dík.

I za finále ale dostanete porci bodů, která vás posunou někam na hranici vašeho dosavadního maxima 77. místa v žebříčku, koukáte už někam výš?
Jak moc mi to žebříčkově pomůže, jsem ještě neřešila, to vždycky ví všichni ostatní líp než já. Ale určitě spíš koukám po tom, abych se tam udržela. Ono je to těžké, byl to velký skok a snažím se teprve na ten posun zvyknout. A pak to zkusit co nejvýš.

V čem je největší rozdíl mezi tím být ve druhé a první stovce?
Hlavně najednou jezdím na větší turnaje, kde jsou ti top hráči a konkurence veliká. Je tam úplně jiné zázemí, podmínky. Najednou se o vás víc zajímají novináři. Člověk musí ještě víc zapracovat na té profesionální stránce.

Našla jste si už mezi elitními hráčkami kamarádky?
Třeba z těch top hráček mi přišla fajn Caroline Wozniacká, ale jinak s nimi asi úplně do kontaktu nepřijdu. Když odněkud vyjde Serena, tak projde a nezajímá jí, kdo je okolo. Ale hodně se bavím s českýma holkama. Měla jsem nějaký trénink třeba s Péťou Kvitovou, s dvojčaty Plíškovými nebo s Luckou Šafářovou. Navzájem se podporujeme, fandíme si a je to fajn.

Jaký je váš další program?
V sobotu už letím na US Open. Měla jsem ještě před tím hrát New Haven, ale to jsme zrušili, protože se musím před tím dát dohromady. Týden tam budeme trénovat a pak už to přijde.

US Open je poslední grandslam, kde jste nehrála hlavní soutěž, těšíte se?
Těším se hodně. Na grandslamy se asi každý hráč těší nejvíc, protože to je vrchol toho, co může v kariéře hrát.

reklama