reklama

Ještě nepatřím do starého železa, hlásí Špotáková. Soupeřky ani vedro na MS neřeší

Barbora Špotáková na mítinku Diamantové ligy v Římě. Barbora Špotáková na mítinku Diamantové ligy v Římě. autor: Reuters
Oštěpařka Barbora Špotáková se letošního šampionátu v Dauhá zúčastní jako úřadující mistryně světa. Maminka dvou dětí to sice nebude mít snadné, konkurence bude početná, přesto zůstává před svým sedmým startem na mistrovství světa v optimistické náladě.

"Mým přáním je dosáhnout svého nejlepšího letošního výkonu, a na jaké umístění bude stačit, to se teprve uvidí," usmívala se na tiskové konferenci před šampionátem. 

Stojí za vaším optimismem povedená příprava? 

Určitě, protože byla doslova špičková, přesně podle mých představ. Předchozí bolesti achilovky odezněly, takže jsem mohla trénovat s maximální náročností. V létě jsem ze zdravotních důvodů musela spíš odpočívat, ale potřebná energie mi zůstala. Navíc podzimní závody mi vždy vyhovovaly, takže pokud se mi podaří překonat výjimečné katarské podmínky, tak bych oštěp mohla poslat dost daleko.

Říkáte, že přípravě jste věnovala maximum. Přitom jste maminkou dvou dětí. Jak všechny povinnosti, především časově, zvládáte?

Manžel a dvě babičky vytvořili skvělé zázemí, bez kterého by to samozřejmě nešlo. Základ je v organizaci a stoprocentní spolehlivosti zmíněné trojice. Starší syn už začal chodit do školy a mladšímu je rok a dva měsíce, ale už začal běhat. Moje setrvání ve vrcholové atletice je sice do jisté míry extrém, ale beru to tak, že do olympiády v Tokiu má mé rozhodnutí ještě smysl. Ostatně všichni v naší rodině jsou toho názoru, abych se touto cestou vydala.

Znáte podobný případ z atletického světa?

Nejsem sama, je nás víc. Například jedna Norka se vrátila do oštěpařského sektoru po třech dětech. Měla to jen trochu usnadněné tím, že její manžel byl trenér.

Máte za sebou už šest světových šampionátů. Na který máte nejlepší vzpomínky?

Na ten poslední před dvěma roky z Londýna. Po deseti letech jsem se zase stala mistryní světa a velkou radost tam se mnou prožívala spousta českých fanoušků. Byla tam úžasná atmosféra.

Před letošním šampionátem hýříte optimismem, ale finále Diamantové ligy v Curychu se vám moc nepovedlo. Nebyla jste zklamaná?

Naopak, byl to pro mě motiv do další přípravy. A protože byla kvalitní, tak i do Dauhá se těším. Přestože šampionát začne až 27. září, a uskuteční se na nezvyklém místě. S tím se však bude muset vyrovnat převážná většina atletů a myslím si, že já z toho mohu cosi vytěžit. Zdá se mi, že některé oštěpařky v této letošní velice dlouhé sezoně už svého vrcholu dosáhly a já ho mám snad před sebou. A pak - přece říká, že štěstí je potřeba jít naproti a přeje připraveným.

Podle současných informací se v Dauhá pohybuje teplota kolem 40 stupňů Celsia. Neobáváte se vedra?

V Čechách bylo letos dost dlouho také vedro a museli jsme ho přežít třeba i bez aklimatizace. Ta by měla být v Dauhá i na stadionu, takže spíš bude asi nutné dávat si pozor na změny teplot, které na různých místech budou zcela odlišné. Například v hotelovém pokoji může být třeba o dvacet stupňů méně. Chce to tedy mít s sebou i teplé oblečení. Vekou hlavu si však z toho nedělám, všechno budu řešit až na místě.

Takže zatím nic nepříjemného?

Snad jen to, že po kvalifikaci je hned druhý den finále a v mém věku se už hůř regeneruje. Věřím však, že cestu do finále najdu velice brzy, protože dostat třeba po dvou nevydařených kvalifikačních pokusech ránu do zad by nebylo příjemné a hlavně složité pro návrat do předchozí pohody.

Jaký výkon by měl podle letošních výsledků stačit na některou z medailí?

Možná kolem 65 metrů. Konkurenci však moc nesleduji, jen vím, že pole kvalitních oštěpařek je velice vyrovnané. Soustředím se hlavně sama na sebe.

Koulař Staněk byl sedmý ve finále Diamantové ligy v Bruselu Koulař Staněk byl sedmý ve finále Diamantové ligy v Bruselu Čtěte zde

Takže s jakým vystoupením byste byla spokojená? Vaším letošním maximem je květnových 63,85 metru z Kolína. 

Když se mi podaří uzavřít sezonu pěkným výkonem, přesněji řečeno svým letošním maximem, abych do olympijského roku vstoupila s dobrým pocitem. Tím bych si potvrdila, že ještě nepatřím do starého železa a pořád se mohu měřit i se světovou oštěpařkou elitou.

reklama